Mohutný chlupáč Rafa Nadal: Zúčastnil jsem se pracovního tábora

Cestu vlakem jsem si užil, neboť tento způsob cestování mám velmi oblíbený. Autem je to sice ještě lepší, ale prý bych se tam nevešel. Ve staré garáži v lese už byli všichni od cementu, tak jsem se v něm také vyválel. Lidí tam bylo docela dost, takže zábavy taky - a těch plastovejch flašek! Nejlépe si pohraji přímo se svým pánečkem, ale ta vysoká blondýna pojídající slunečnicová semínka taky nebyla špatná. Ostatní se chovali trochu jako bych jim zavazel, tak jsem jim schválně zavazel ještě víc.

S dvoudenní výrobou betonového věnce přes tři příčky jsem jim pomoct nemohl, tak jsem aspoň lízal beton. Čumák jsem měl za chvíli celý od vápna, naštěstí již uhašeného. Mira říkal, že jsem blbec. Asi proto jsem zůstal večer bez granulí.Za pár dní jsem ani nemohl chodit všude jak jsem chtěl, jak tam rychle rostly nové a nové zdi. Co jsem ale tedy vůbec nezachápal, bylo to celodenní bourání zdí, aby se následně opět zazdily. Ten hluk byl horší než brněnské ohňostroje.

Když jsme ve čtvrtek chtěli odjet domů, v boudě zůstalo už jen pár unavených postav. Nasedli jsme nejprve do zeleného auta se stísněnými prostory, ale řidič brzy vystoupil, s tím že píchl kolo. Přesedlali jsme tedy do prostorného modrého vozu a to byla panečku jízda! Nasakovali jsme do rozjetého vlaku, tak jak to mám rád. Bůhví co tam pak ještě ten ubohý zbytek bývalé početné údernické skupiny dělal, ale doufám, že tam aspoň pořádně uklidili. Odjel jsem špinavej jako prase a že bych se koupal každej večer v tom jejich močále, tak to ať si teda trhnou nohou.

Fotky nejsou moje, lidi by se mně smáli, kdyby mě viděli, s foťákem u čumáku.

Foto Mira a Čáp.