Moravští Indiáni se vydali ke Třem smrkům

Na autobusovém nádraží již netrpělivě čekali Dingo, Soki s dcerkou Emou a partu doplnil Rolf se synovcem Oliverkem. Linka číslo 167 jela v čase 8:02 vyjímečně po objížďné trase přes Nosálovice, kde jsme před 20 lety měli klubovnu. Na zastávce u nemocnice přistupuje jeden z dávných členů klubu, který byl i při jeho založení v roce 1987. Dnes tedy po více než 20 letech opět zavítal na další podnik a to i se synem Vinískem. U ruprechtovského rybníka nás čekala Viki a její ratolest Vojta a tak nás bylo dohromady devět. Chyběla však Pony s Janičkou, jelikož byly zrovna v nemocnici. Přesto počet členů nové generace - neboli G2 byl velmi hezký.

Po modré turistické značce míříme do lesa a to je tady již staré známé letadlo, při kterém se musíme schovávat za stromy, do houštin či ulehat do kráterů po bombách. Sem tam se objevuje i nějaký lesní tvor, jako například užovka, brouk kovařík, lesní motýli, čmeláci a další. Novou stavbu na tábořišti okupovali nějací vandráci a tak si připravujeme oheň na vedjelším ohništi a kdo neměl uzeniny od mistra uzenáře jako by nebyl!

Na programu bylo i plno zábavných her pro děti - střelba z luku, hledání Ulčovek, hod míčkem do dálky, hod míčkem do výšky či hod míčkem na přesnost. Když se všichni do syta vyřádili, vydáváme se zpět. V restaračním zařízení na ranči Pomeranch si dáváme nějaké dobroty za zub a vyčkáváme pak odpolední spoj z Ruprechtova v půl čtvrté. Mladší klubaři využili služeb trampolíny, houpačky, skluzavky či pískoviště, ty narození o jednu generaci dříve se spokojili s kávou a odpočinkem. Na plácku za hřbitovem ještě probíhá závod v běhu a závěrečnou hrou byla pantomima, kdy jsme poznávali nejrůznější tvory tuzemské i cizokrajné.

Ještě si užíváme zábavnou cestu autobusem přes Ježkovice, kde jsme však žádné ježky neviděli a také přes Drnovice. Tam přece jen bylo místy poznat, že se tu vyskytuje krtek obecný. Na zastávce u nemocnice se náš stmelený kolektiv rozděluje a doufám že se brzy uvidíme na minimálně stejně dobré výpravě jako byla tato.... 

Nahoře zleva Lukáš, Soki, Dingo, Viki, dole Oliverek, Vinísek, Emča a Vojtíšek

Tom a Jerry jdou, k nám těď s náladou, křičí jeden na druhého ty jsi.... (plantážník)

Oliverek a Vojta byli na výpravě s klubem poprvé a těšili se na špekáčky...

Rozdělání táborového ohně se chopil ten nezjušenější - náčelník Soki

Pěkná podzimní neděle a indiánská pohoda na tábořišti u Tří smrků....

Masné výrobky od mistra uzenáře bylo třeba důkladně tepelně upravit na ohni

Tři smrky byly obsypány kartičkami s obrázky ilustrátora Ftantiška Ulče...

Rozkaz zněl jasně! Donést Ulčovku na které je namalovaný nějaký indián :) 

Mááám!! Oliverek nese Ulčovku "Čigoligo", to bude mít Red doma radost...

Další soutěžní disciplína - bobřík míření, byla těžká, ba přímo nelehká

Tak a je čas opustit tábořiště a vydat se nazpět do Ruprechtova....

Občerstvení všem chutnalo, jak ovocné knedlíky tak jiné speciality místní kuchyně

Bratři v triku u rybníka, neboli zleva Oli, Vinie a Vojta nemladší člen klubu

Uhodnout tohoto živočicha v pantomině se nikomu nepodařilo, byl to totiž australský pes

A už jedeme autobusem nazpátek - linka 167 mezi Blanskem a Vyškovem...

My jsme praví Moraváci, bojujeme jako draci, křičí všichni Vyškováci!