Poselství Draic-kinů 2: Procitnutí

Následující text je převzat z www.halahoj.org:

Deník účastníka
30. dubna 2213 odpoledne

Nedávnou jsem obdržel pozvánku na mejdan. Jelikož ho pořádá právě Olívie, tak si myslím, že to bude spíš takový večírek, na němž si v klidu popovídáme a zahrajeme nějaké společenské hry, než aby se jednalo o divokou párty, po níž bude každému špatně. Navíc celá akce má za cíl rozveselit Zoë, která se po několika letech strávených v Kapském městě vrátila zpět do Casablanky. Pamatuji si na ni, jaká to byla veselá a aktivní dívka, nyní prý jenom vysedává u televize a nemůže se k ničemu přinutit, nic ji nebaví... Duševní strasti jsou mnohdy horší než ty fyzické. Všechny problémy mají podle mne kořeny již v tom, že odjela až do Kapského města. Tamní škola bioinženýrství je sice skvělá, ale odešla tam spíše proto, že to byl sen jejího táty, jednoho z nejlepších odborníků v této oblasti. Odloučila se tak na delší dobu od svých přátel a zejména vztah s Rezou, její životní láskou, tím velice trpěl. Nakonec se rozešli, což byl asi nejhlavnější důvod, proč Zoë předčasně ukončila školu a vrátila se zpět domů. Teď se nachází ve stavu, kdy bezcíle bloumá v čase svých dnů. Snad proto dávala Olívie takový důraz na to, abychom přišli v co největším počtu a pokusili se přivést Zoë na jiné myšlenky. Řekl jsem tedy několika dobrým známým a společně jsme se vydali naplnění očekáváním vstříc překvapením, které si pro nás určitě Olívie nachystala...

30. dubna 2213 večer

Večírek byl opravdu velice nezvyklý. Nejprve Zoë přišla pozdě, tak jsme ji alespoň připravili pozdrav na uvítanou. Pak se hrály nějaké společenské hry, tedy až do chvíle, kdy si kdosi vzpomněl, že pan Castillo (otec Zoë) má velkou sbírku videí, která se dochovala ještě z počátku 21. století. Zoë se nenechala dlouho přemlouvat a pustila jedno humorné video o partě kamarádů. Je až s podivem, čím se lidé před více než dvěma sty lety bavili... Jenže při pouštění tohoto snímku nastala prapodivná situace. Obrazovka začala zrnit, stejně jak je to u výpadku způsobeného rušením, najednou se na ní však objevila malá holčička v bílé krajině a naléhavě volala: „Najdi April, zachraň April!!!“ Tento výjev se ještě několikrát opakoval a potom normálně pokračoval film, který jsme předtím sledovali. Zoë se nás potom ptala, zda jsme tu malou dívku také viděli. Ona ji totiž spatřila během dne již několikrát na různých místech, ale pokaždé ji viděla pouze ona. Už z toho začínala mít trauma.

To však nebylo ještě pro tento večer vše. Olívie, aby Zoë přišla na jiné myšlenky, nechala pustit hudbu a zorganizovala takovou hru s tyčí. Všichni měli ve dvojici podlézt tyč v určité výšce, přičemž mezi čely museli udržet míček. Laťka se postupně snižovala. Během hry centrála náhodně vybírala skladby, jež sloužily jako doprovod. Jedna skladba však Zoë připomněla jejího ex-přítele Rezu. Hrála totiž na letišti, když odlétala do Kapského města. Poslední Rezova slova byla – „Až se vrátíš, budu tady!“ Když už se Zoë zase připojila k párty, tak ji neočekávaně zavolal právě Reza. Z jeho telefonátu bylo patrné, že se ocitl v nějaké těžké situaci a nutně potřeboval pomoc od Zoë, jediné, které v této věci může důvěřovat. Chtěl, aby mu Zoë vyzvedla z laboratoří společnosti JIVA od doktorky Heleny Chang nějaký balíček na jméno Jericho a donesla mu ho do jeho bytu. Zoë se poté s námi rozloučila a odešla vyplnit Rezovu prosbu.
Olívie chtěla využít nepřítomnosti Zoë k tomu, abychom společně vypracovali čtyři články, básničky, texty..., které by nějak povzbudili Zoë, ale po chvíli, kdy se Zoë nevracela, trošku znervózněla. Řekla, že ty texty můžeme dodělat později, teď je důležitější zjistit, zda se něco nestalo Zoë. Prozradila nám, že nejlépe se ke společnosti JIVA dostaneme, když se tam necháme dovézt ROBOTAXI, které má stanici před starým kostelem. Reza by měl bydlet tak 200 – 300 metrů od bytu Castillů. Takže vyrážíme do noční Casablanky...

30. dubna 2213 pozdě večer

Cesta do společnosti JIVA neproběhla tak lehce, jak jsme očekávali. Vlivem rušení se ROBOTAXI zastavil a odmítl jet dál. Alespoň že nám ten přístroj vytisknul popis cesty. Myslíme si však, že se do společnosti dalo dostat určitě i bez tak dlouhých zajížděk. Docela by nás zajímalo, komu plynou zisky z používání této služby. Před JIVOU jsme potkali Zoë. Nemůže se dostat do budovy, protože před ní hlídkuje nějaký podezřelý týpek, který nikoho nechce pustit dovnitř. Nabídla se, že se ho pokusí rozptýlit, abychom měli šanci nepozorovaně vklouznout do společnosti... Povedlo se.
V budově jsme sice trošku bloudili, ale pak se nám podařilo najít laboratoř, kde by měla pracovat Helena Chang. Když jsme otevřeli dveře, polila nás hrůza. V místnosti byl poházený nábytek a u počítače, od kterého vedly dráty k záhadné krabičce, seděla přivázaná, jak jsme vzápětí zjistili, asistentka Heleny Chang. Jediný způsob, jak zneškodnit bombu, bylo správně určit heslo ke zrušení odpočítávání. Nikdy jsme ještě nebojovali o holý život, ale teď vše záviselo pouze na tom, jak budeme rychlí. Naštěstí všude okolo byly různé výstřižky z odborných časopisů, které nám pomohly. Když jsme přiřazovali poslední dvojici, srdce nám bušila jako nikdy předtím!! Kód přijat!!! Odpočítávání bylo zrušeno!!! Uff... to bylo o vlásek.

Asistentka nám poděkovala za záchranu života a otázala se, koho tu vůbec hledáme. Když jsme se zmínili o Heleně Chang, tak nám odvětila, že tady není a neví kdy a zda se ještě vrátí. Asi má něco, po čem touží lidé, kteří se nebojí použít násilí. Mluvili něco o datové kostce, ale já o tom nic nevím. Již jsme téměř propadli beznaději, v tom se však kdosi zeptal, zda neví něco o balíčku pro Jericha. Asistentka přisvědčila a dala nám zalepený dopis od Heleny Chang. Poté si vzpomněla na hrozící nebezpečí, které číhá před vchodem. Ukázala nám únikovou cestu oknem. Sama prý potřebuje ještě zachránit nějaké doklady z laboratoře, ať na ni nečekáme. Když jsme slezli všichni ze žebříku a poodešli několik kroků, aby nás nespatřil ten hlídkující chlap, tak jsme otevřeli obálku...

30. dubna 2213 ještě později večer

V obálce jsme nalezli jen několik poznámek, které nás zavedly ke staré mapě na Karlově náměstí, která zde byla zbudována asi před 200 lety a ukazuje na historické památky v Casablance. Pod číslem 55 se ukrývala jedna z těch nejstarších – kostel sv. Martina. Po chvíli hledání jsme nakonec objevili balíček, který chtěl Reza vyzvednout. Jeho obsah bude asi hodně důležitý, když v laboratořích JIVY někdo neváhal použít bombu jako přesvědčovací metodu k získání něčeho, co pravděpodobně měla mít Helena Changová u sebe na pracovišti. Rozhodli jsme se proto co nejrychleji doručit obsah balíčku adresátovi. Když jsme se blížili k Rezovu apartmá, měli jsme pocit, že něco není v pořádku. Dveře byly pootevřené, v bytě však nebyl slyšet žádný pohyb. Opatrně jsme vešli dovnitř. K našim uším se dobýval slabý hlas. Zpočátku jsme nerozuměli, co říká, ale pak nám to již bylo jasné. „Najdi April! Zachraň April!“ Hlas zněl z obývacího pokoje. Vešli jsme. Na podlaze ležela nějaká neznámá dívka s podivným přístrojem u hlavy. Přiběhli jsme k ní. Již nedýchala. V tom se rozrazili dveře a vpadla za námi elitní policejní jednotka OKA... Vůbec se s námi nebavili, zatkli nás, prý na základě zákona Syndikátu o protispolečenských aktivitách ve spojení s vraždou a držením nelegálního softwaru. Snažili jsme se je přesvědčit, že s vraždou nemáme nic společného a žádný nelegální software nemáme, ale marně. Zavázali nám oči a odvedli kamsi k výslechu. Zde jsme si sice mohli sundat šátky z očí, ale možná by bylo lepší, kdybychom tak neučinili. Ostré světlo nebylo moc příjemné. Navíc zjištění že nás rozdělili, nám na klidu také příliš nepřidalo. Pak začal výslech... Jak jsme se shodli, takový zážitek bychom již nikdy nechtěli zažít. Snažili se z nás vypáčit, co jsme dělali v bytě pana Temize. (To bude asi Rezovo příjmení). Také hodně kladli důraz na datovou kostku, kterou u nás našli (byla v balíčku pro Rezu) a hlavně je zajímalo, odkud jsme ji vzali. Byla na ní totiž nějaká velice choulostivá data... Po tomto hrůzném zážitku nás zase odvedli pryč a řekli, ať jdeme domů. Nevíme, co si o tom myslet. Podle toho jak známe Rezu, tak asi zase dostal tip na nějaký zajímavý článek a začal pátrat na vlastní pěst. Jenže to vypadá, že tentokrát to bude opravdu těžká a nebezpečná cesta za získáním potřebných informací. V Zoëině bytě nás přivítala Olívie. Zoë se totiž ještě nevrátila. Vyptávala se, co se stalo, neboť v našich tváří nalezla ještě stopy po nepříjemném zážitku na tajné policejní vyšetřovně. I když jsme se necítili příliš dobře, pokusili jsme se dotvořit nějaké optimistické texty pro Zoë, která je na tom určitě ještě mnohem hůř, než my. Konečně... pozdě v noci dorazila i Zoë. Byla snad dvě hodiny u výslechu, nakonec ji však pustili. Svěřila se nám se svými obavami ohledně Rezova života. Olívie ji uklidnila a doporučila jí, aby se vyspala, že ráno bude na celou záležitost určitě koukat jinak. Navíc je tu možnost, že Olívie mezitím zjistí nějaké informace o Jivě a Heleně Chang. Také my jdeme spát, kdo ví, co nám zítřek přichystá...

1. května 2213 ráno

Ráno nám Zoë poděkovala za včerejší pomoc. Dokonce nám začala předčítat z dopisů, které ji měly povzbudit. Přečetla však jen kousek dílka a přišel Wonkers (její Watilla, takový domácí robot s umělou inteligencí, integrovaným záznamníkem, upomínkovačem a mnoha jinými funkcemi), a přehrál ji zprávu, kterou Reza zakódoval do jeho paměti. Zdá se, že Reza má problémy a potřebuje, abychom se znovu dostali do jeho apartmá a vyzvedli tam deník. Podle toho, co jsme slyšeli od Olívie, to však nebude již tak jednoduché. Rezův byt je uzamčen el. zámkem oka a uvnitř jsou určitě hlídací roboti. Za pomoc se sestavením robota nám Olívie nahrála software, sice trošku nelegální, ale snad se to OKO nedozví, se kterým jsme odblokovali zámek na Rezově bytě. V Rezově apartmá jsme nalezli Lucii (Watillu), byla však porouchaná od pavouků...
Museli jsme tedy nejdříve nalézt všechny potřebné části obvodu a správně je sestavit. Pohyb nám značně stěžovali hlídací roboti. OKU asi hodně záleželo, aby se v Rezově bytě neobjevil někdo nepovolaný. Po umístnění obvodu jsme sdělili Lucii heslo: „Až se vrátíš, budu tady!“ Lucie nám poté dala datovou kostku. Olívie nám dala alespoň část textu, který se jí podařilo trochu dešifrovat. Na zbytek se podívá později. Má nějaké důležité obchodní jednání. Text přikládám..
Rezův deník.

Podle všeho by mohl deník obsahovat nějakou stopu, kam Reza odjel...

1. května 2213 poledne

Cesta do Newportu byla trošku nezvyklá, neboť letecká společnost musela kvůli neustálým Rušením vyměnit robotické piloty za lidi. Jelikož nemají tolik nalétaných letových hodin, měli jsme během cesty celkem strach, ale nakonec jsme v pořádku dorazili. V kavárně The Fringe jsme nalezli Charlieho. Je to trochu opatrný, ale jinak hodný člověk. Reza se za ním stavil a zajímal se o hotel The Victory. Charlie nám vysvětlil, jak se k němu dostat, ale varoval nás, že je to tam hodně nebezpečné, ať si dáme pozor, neboť se kolem něj šíří spousta podivných zvěstí. My jsme však na to nedbali a pokusili se hledat stopu po Rezovi tam. Po překonání bezpečnostního zámku jsme se zadním vchodem dostali do budovy. Potvrdila se Charlieho varování. Hotel již není to, co býval. Lidé z WATIcorpu zde nyní testují různé drogy a jedna dívka dokonce měla u sebe stejný přístroj, jako mrtvá žena, Ria, kterou jsme nalezli v Rezově bytě. Dalším nálezem byla fotka, jež ležela v místnosti, kterou nám ukázala ta malá holčička. Nevíme, zda se jednalo pouze o náhodu, ale byl na ní Charlie se dvěma dívkami. Když jsme se snažili s tímto nálezem odejít za Charliem, abychom se ho více poptali, narazili jsme na Marcuse. Je správce hotelu. Ze začátku byl trošku nepříjemný a nelíbilo se mu, že jsme se vkradli do hotelu, ale když jsme mu řekli, že hledáme našeho přítele Rezu, tak za peníze slíbil, že se pokusí zjistit o něm nějaké informace. Dali jsme si sraz v kavárně The Fringe.

Při příležitosti opětovné návštěvy kavárny The Fringe jsme se zeptali Charlieho na fotografii. Potvrdil, že ten muž na ní je skutečně on před třemi lety. Jsou tam ještě jeho dvě nejlepší přítelkyně – Emma a April. Všichni v tomto městě studovali a bydleli v Hraničním domě – ten se právě během těch tří let proměnil na Hotel Victory. Emma je světoznámá holografická sochařka. O April nechtěl Charlie zpočátku vůbec mluvit, ale nakonec nám přecejenom pár slov o ní řekl. Zmizela prý za zvláštních okolností před třemi lety. S Emmou po ní dlouhou dobu bezvýsledně pátrali. Charlie to prý již vzdal, ale Emma pořád věří, že April žije. Napadlo nás, zda April, o které mluvil je stejná dívka, o níž se zmiňuje ta holčička z obrazovky…. Charlie si myslí, že by to mohla být ona a tak raději zavolal Emmě, aby si přijela vyslechnout to, co povídala Zoë. Nabídl nám, abychom využili jeho pohostinnosti v kavárně The Fringe a na chvíli si odpočinuli než přijde Marcus na domluvenou schůzku…

1. května 2213 večer

Na schůzku s Marcusem nakonec nedošlo. Povídali jsme si s Charliem, Emmou a Zoë o jejich přítelkyni April Ryanové. Zvláště přítomnost Emmy de Vrijer, známé holosochařky, byla velice příjemná a pomohla nám trošku nahlédnout na to, koho chce holčička z obrazovky zachraňovat. Po chvíli si Zoë odešla zatelefonovat, aby zjistila, zda náhodou nemá Olívie nějaké nové zprávy o Rezovi. Když se dlouho nevracela, šel se za ní podívat Charlie a s hrůzou zjistil, že nehybně leží ve VIP salónku a vedle ní se nachází prototyp nového přístroje od WATIcorpu - Dreamer. Co teď? Jediná možnost, jak zjistit, co se děje se Zoë, je nasadit si ho… Co se to děje? Najednou nás přepadl zvláštní pocit. Něco jako závrať, ale místo toho, abychom padali dolů, jsme pocítili chlad. Všude kolem nás byl sníh. V něm stopy, které nás vedly k malé holčičce volající po záchraně April. Konečně jsme ji spatřili na vlastní oči. Jakmile jsme se přiblížili, zmizela a my se tentokrát opravdu propadli… Ocitli jsme se v podzemí. Po pár krocích jsme narazili na dva trolly, kteří nás přinutili počkat v podzemním paláci na příchod jejich pána – Proroka. Vypadalo to, že do tohoto paláce se již pár lidí dostalo a někdo z nich byl natolik duchapřítomný, že nám zde nechal varování a tip, jakým se dostat z paláce živí a zdraví. Když jsme vykročili z podzemí, potkali jsme mluvícího ptáka – Vránu, který tu čekal na svoji novou známost. Zatímco jsme mu pomáhali s korálky, podíval se po Zoë. Jeho zjištění nám příliš optimismu nepřinesla, ale přesto jsme alespoň věděli, co nás čeká. K osvobození Zoë, kterou uvěznili Azadští vojáci, jsme potřebovali: zjistit heslo k pevnosti, udělat pro stráže jídlo (s uspávadlem), najít páčidlo a získat lektvar Lehký jako pírko. Bylo toho dost a Vrána byl strašně ukecaný. Řekl nám také o tom, že Azadové před třemi lety osvobodili Marcurii, hlavní město Arcádie, od Tyrenů. Slíbili, že se nebudou míchat do politických věcí v zemi, ale za dobu, která mezi tím uplynula, se Azadové nestáhli zpět do své země, ba naopak. Jejich posádka je stále početnější. Posílají magické rasy do ghetta. Občas někteří občané zmizí… Na druhou stranu je v Marcurii bezpečněji. Prakticky tu nejsou žádné krádeže a jiné trestné činy. Za jakou je to však cenu? Některým lidem se to již přestalo líbit a vytvořili tak skupinku rebelů, kteří sabotují některé činnosti Azadů. Podle Vrány se k nim přidala i April, která ho opustila. Dokonce se podle toho, co jsme zjistili, později stala vůdcem rebelů. Azadové ji dali přezdívku Škorpión a stala se jejich úhlavním nepřítelem. Šestice vyslala do Marcurie i Kiana Alvana – Apoštola, který dostal misi zabít Škorpióna. Sahyi, azadské velvyslankyni v tomto městě, se jeho přítomnost nezamlouvala, zvláště pak také Prorokovi a veliteli stráží Vamonovi, neboť měli s městem své vlastní plány. Nechali ho tedy sledovat. Těžko říci, čeho se báli. Možná přece jen skrývali před Šesticí některé informace nebo pracovali na svých vlastních cílech bez ohledu na životech zdejších obyvatel. Jejich obavy se naplnily, neboť Kian přišel na jejich intriky, ale oni byli o krok vpřed a před našimi zraky ho spolu s April zatkli a odvedli neznámo kam. Vím, trošku přeskakuji mezi různými tématy, ale za dnešek se toho stalo tak moc…
Arcadie opravdu existuje. Mluvili jsme s April, která je asi poznamenaná událostmi posledních let a trošku zatrpkla. Zoë se nám sice podařilo zachránit a dostali jsme se zpět do Starku, ale April, ač sama nechce být zachráněna, je nyní spolu s Kianem ve vězení… Co dál? Zachránit Stark či Arcadii?

2. května 2213

Díky včerejší nabídce Charlieho jsme mohli dnes vstát relativně svěží v bezpečí kavárny The Fringe. Ranním budíčkem nám byla zpráva od Olívie, které se podařilo vytáhnout nějaká další data z Rezova deníku. Stopy nás zavedly až do Japonska. Ve Waticity, v němž sídlí WATIcorp., nás přivítal zaměstnanec této společnosti Damien. Právě Damien byl první, který zachytil na Dreamnetu první známky Rušení. Ty posléze prosakovaly i do celé sítě – Wirenetu. Damien měl za úkol nalézt původ Rušení a odstranit ho. Za nedlouho však zjistil, že se nejedná o chybu programu, ale že se na síť napíchl někdo jiný. Pak se postupně s kolegyní Rio dostali až k tomu, že původ Rušení vznikl někde ve WATIcorpu., jenže vedoucí mu na podobné otázky odmítali odpovědět. Vzali tedy s Rio vyšetřování do svých rukou, ale věděli, že výsledky nemohou sami zveřejnit, neboť by je společnost mohla snadno dementovat a je nechat odstranit. Obrátili se proto na Rezu, novináře, jež se nebál publikovat v dřívější době řadu článků, které si braly na paškál nešvary nynější společnosti. Poslal Riu do Casablanky, aby se tam s ním setkala a vše mu vysvětlila ústně, neboť OKO pravděpodobně odposlouchává telefony. O osudu této dívky jsme již věděli, byla to ta mrtvá žena, kterou jsme nalezli v Rezově bytě. Byl u ní nalezen i prototyp Dreameru. Damien nám prozradil, že Dreamer neslouží jen k tomu, aby se klientům mohlo zdát vše, co jen chtějí, ale také k tomu, aby WATIcorp. sbírala informace o svých klientech, jejich snech, analyzovala je a pak tyto data zneužívala ve svůj prospěch. Damien nevyloučil ani možnost hypnózy či „vymytí mozku“. Navíc nikdo neví, co by se stalo, kdyby při použití Dreameru došlo k Rušení…
Další informaci nám Damien poskytnul o Rezovi. Měl se s ním včera setkat, ale Reza nepřišel. Neví, co se stalo, ale jediným způsobem, jak něco zjistit, je pokračovat v odhalování tajemství WATIcorpu a získání nějakých hmatatelných důkazů proti této společnosti. Nejlépe by bylo hacknout hlavní počítač Dreamcore a stáhnout odsud data o původu Rušení. Po získání přístupu do ústřední laboratoře jsme úspěšně vložili červa, prográmek, jenž měl získat data z Dreamcore. Narazili jsme i na Alvina Peatse, zakladatele WATIcorpu, který i ve svých letech (určitě něco přes sto) vypadal celkem svěže. To bylo způsobeno možná tím, že on sám byl napojený na počítač a ten ho udržoval tak dlouho při životě. Právě Peats asi stojí za vším špatným ohledně Dreamerů a jejich zneužití. Naštěstí nám ani Zoë se nějak nemůže dostat do hlavy. Získané souřadnice původu Rušení nás zavedly do Petěrsburgu. Tam ještě před pár týdny stávala laboratoř, ale nyní z ní zbyly jen dvě zdi. Z datové kostky, kterou jsme tam našli, nám Olívie pomohla vytáhnout zajímavé informace o pokusech, které zde prováděli na dívce se jménem Faith. V Casablance se také objevila Helena Chang, která se omluvila za svoji nepřítomnost při předávání balíčku a pak nám pomohla se pomocí Dreameru opět dostat do Zimní krajiny, kde jsme přiměli Faith, aby odešla z Wirenetu. Rušení tak ve Starku pominulo a již nepředstavovalo nebezpečí pro mnohé lidi využívajících ve svém životě přístrojů napojených na Wirenet, to znamená prakticky všech. Poté jsme ještě s pomocí Vrány, Zoë a našich přátel zachránili April a ostatní vězně z Azadského ghetta. Ta se smířila s Vránou a nakonec se i rozhodla vrátit se alespoň na chvíli do Starku…
Damien utekl z WATIcorp do Casablanky, neboť se již ve společnosti bál o svůj život. Kontaktoval Olívii a setkal se i s námi. Poděkoval, že se nám podařilo zjistit a zlikvidovat Rušení, ale připustil, že to je jen jedna strana mince. Na druhé je ještě hrozba vydání Dreameru do prodeje. Abychom tomu zabránili, natočili jsme několik spotů, které odhalovaly, co vlastně Dreamer dělá. Olívie slíbila, že je dá na Wirenet. Účinek překonal naše očekávání a WATIcorp upustil od prodeje tohoto výrobku. Nikdo však neví, co vymyslí Peats příště, neboť díky tomuto kroku nemáme dost důkazů o tom, abychom přesvědčili též Syndikát, že jedná protizákonně. Charlie nám poděkoval za April. Promluvili si, vyjasnili si spoustu věcí a spolu s Emmou doufají, že se s April ještě někdy uvidí – odcestovala totiž zase zpět do Arcadie, kde ji potřebují. Má totiž starost o Kiana, který je teď neznámo kde vězněn Azady, jeho vlastními lidmi… Azadové překvapení tak mohutným výpadem rebelů, přestali se stavbou věže a stáhli se blíže k hranicím Azadské říše. V Marcurii panují obavy, že se vrátí… A co my, snílci?
Zoë se podařilo nalézt Rezu. Ten si toho sice po zásahu Dreameru a Alvina Peatse moc nepamatoval, ale třeba se to časem změní. Zoë najednou našla smysl svého života a už nehodlá ani chvíli promarnit naříkáním si nad svým osudem. No a my ostatní si přejeme, aby jednou byly zodpovězeny všechny naše otázky…


KONEC?

anebo jenom další křižovatka na cestě osudu?