POSLOVÉ JARA: Druhá letošní jízda s malovaným karavanem

Stejně jako na začátku března bylo cílem karavany blízké okolí Šumperka. Cesta z Brna do Šumperka ubíhala pěkně rychle – možná až moc?! – že bychom zapomněli v Olomouci připojit karavan? Zdá se to neuvěřitelné, ale i takové náhody se dějí…

Do Bratrušova, malé, horsky laděné obce, jsme přijeli díky tomu s mírným zpožděním. Za kulturním domem už byl opravdový nával, hrubým odhadem padesátka dětí všeho věku a nepočetně rodičů. A tak jsme s chutí rozjeli svou show! Děti lezli na gumovém laně pro banány, jablka a hrušky, zdravá strava, která kompenzovala nezdravý stánek s občerstvením, který byl zprovozněn pro tuto příležitost. Skákali na botách, včetně jednoho nového páru pro menší děti, stříleli z luku a malovali. Ti menší se alespoň honili za mosaznou trubkou a troubili. Po více než dvou hodinách jsme únavou padli do sedadel auta a dali Bratrušovu sbohem.

Ale tvrdé a náročné práci s dětmi a mládeží ještě zdaleka nebyl konec. Místo poklidného večera s čajem a sušenkami v našem milém karavanu jsme se zúčastnili celostátní knihovnické akce Noc s Andersenem v Šumperku. Takže znova vytáhnout lano na bunjeerunning a hurá na stanoviště. Ještěrka (knihovnice a členka šumperské pobočky SPJF) a  její pomocnice to dokážou pěkně rozjet a děti to moc dobře a ví, a tak se jich schází celá osmdesátihlavá smečka. Večerní hra po stanovištích, diskotéka a čtení z knížky před spaním – nejen to nabízí šumperská Noc s Andersenem…  V noci uleháme na podlahu šatny ve volnočasovém centru Komín a těšíme se na další den.

Sobotní dopoledne je o poznání zamračenější, což se podepisuje na menší, i když ne zcela zanedbatelné účasti v Hrabišíně, obci kde jsme už byli na podzim, ale místní knihovnice a její svěřenci nás poprosili o další pokračování.

V poledne jsme si zaskočili na oběd a ejhle – sluníčko bylo zpět. V poslední obci – Vyšehoří to chvíli vypadalo, že na fotbalové hřiště nepřijde vůbec nikdo, kromě staršího fousatého správce objektu, ale nakonec se přece jen začali trousit děti a akce najednou měla všechno, co by taková akce měla mít – nadšené děti, kafe, klobásky a usměvavou starostku.

K večeru jsme se rozloučili, nechali karavan na náměstíčku a vydali se do Muny – městečka neziskových organizací, ale to už je zase jiný příběh, o kterém třeba příště…