Proběhlo 1. SETKÁNÍ KARAVANY SNŮ v Šumperku

I když klubovna možná není úplně vystihující název, jednalo se spíše o pětihvězdičkový hotel se vším všudy - tedy od luxusního hotelu se lišil jen jednou věcí – velmi nízkou cenou za ubytování. Tým organizátorů ve složení Drobek, Evča, Čáp, Sova a Vojta se tedy již v pátek večer zabydlel na matracích a gaučích a s nadějí očekával příjezd dětí, které měli možnost se zúčastnit jak celého setkání, tak přijet třeba jen na jeden den či libovolně dlouhou část akce.

Přesto byla nakonec účast až ostudně nízká. Z již existujícího klubu Mladé stromy přijeli jen na sobotní program dva členové Šimon a Danek, z nově založeného klubu z Hradce Králové pak Makule a dva bratři – Štěpán a Adam, kteří se zúčastnili týden staré karavanní akce ve Vyšehoří. Na část sobotního programu se přidali ještě dva místní kluci, jejich povinnost dostavit se domů k obědu však přerušila náš další kontakt.

Celá sobota byla nabitá hrami, účastníci si mohli vyzkoušet jak staré osvědčené atrakce z karavanu – skákací boty a lukostřelbu, tak pro ně zcela nové hry jako například megaball či těžbu zlata. Došlo i na menší povídání o klubech a návštěvu RVVZ (regionální vzájemné výměně zkušeností), která probíhala souběžně se setkáním na základní škole Šumavská, a kterou pořádal T. O. Kamarádi v čele se Strejdou Vláčkem, mimo jiné vedoucím šumperské pobočky SPJF. Sdružení přátel Jaroslava Foglara mělo na této akci také svůj podíl, neboť jeho členové a přátelé provozovali po celou dobu čajovnu pro všechny účastníky RVVZ, za což patří dík zejména Renči, Bédi, Elvíře a Žemli. Ale zpátky k setkání…

Po chvíli strávené v čajovně RVVZ a na fyzicky náročném programu zvaném Orvávačky, nafasovali účastníci setkání kýbl plný řízků a s ním se odebrali na skákacích botách zpět do domu pionýrů. V té době už byli účastníci bohužel jen dva (Makule a Štěpán), ale aspoň se nehádali o to, kdo z nich půjde na skákacích botách, SPJF vlstní totiž přesně dva páry těchto bot.

Neděle se odbyla již v mírnějším tempu, chvilka lakrosu, drobných hříček a hemenexu s hranolkami a mohlo se jet domů.

Těžko se všichni loučili s dokonalým zázemím pionýrského domu, jen škoda, že dětí přijelo tak málo a prostory tak zůstaly z velké části nevyužity. Přesto se organizátoři nevzdávají, doufají v lepší zítřky a oznamují datum dalšího setkání, které proběhne 7. a 8. května na Drahanské vrchovině.