Reportáž z Labyrintu
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID Kategorie Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazení22.2.2008 20:50
15.-17. února se konalo setkání vedoucích Bobří stopy v Újezdu u Černé Hory, kousek za Brnem.
„Byli jste vybráni jak daň krétskému králi Mínoovi! Připravte se na cestu!“
Tak začínal po krátkém seznamovacím úvodu víkend pro vedoucí Bobří stopy, Labyrint. Na akci se sjelo jedenáct účastníků a čtyři vedoucí zejména z jižní Moravy, ale přijeli i zástupci východních Čech či Vysočiny. Jednalo se o pokus uspořádat seznamovací víkend pro vedoucí klubů a oddílů Bobří stopy, starší a odrostlejší členy i další kamarády.
Program se nesl v duchu Pověsti o Théseovi a Ariadně, nebo také O Ariadnině klubku, jak je občas zvána. Krétskému králi Mínoovi se narodil znetvořený syn – Mínotaurus, napůl člověk, napůl býk. Protože se stal nebezpečný svému okolí, dal pro něj mocný král vystavět Labyrinthos, kam Mínotaura vypustil. A aby mu neumřel hlady, čas od času mu do bludiště posílal daň, kterou si vyžádal na podřízených řeckých státech – živou oběť v podobě mladých dívek a chlapců.
Proto i účastníci víkendu museli na začátek podniknout náročnou cestu přes Krétské moře. Vyvrcholením cesty byla samotná plavba přes moře – jediné lano, vedoucí do tmy, přes říčku, po kterém musel každý překonat „rozbouřené vody“. Na druhé straně byl posel krále Mínoa, který tlumočil jeho nabídku k vykoupení. Každá skupinka dostala seznam předmětů, za které smí vykoupit svůj život.
Jak se ukázalo, byla to ale léčka: král přijal všechny dary, zasmál se, a poslal své stráže, aby všechny uvrhli do podzemí Labyrinthu. A tehdy se, asi v jedenáct večer, rozběhl program, který trval prakticky bez přerušení až do příštího večera. Čtyři skupiny postupovaly se svojí figurkou po čtvercované síti a odkrývaly dosud neprobádané místnosti labyrintu. K postupu potřebovaly „body pohybu“ – jednak jim dva přibyly každou půlhodinu, za druhé je bylo možno získat za úkoly na některých polích bludiště.
Úkoly byly náročné a jejich bodové ohodnocení složitosti vůbec neodpovídalo. Tak se například stalo, že skupinka Stopař, Renča a Svišť musela třikrát po sobě uspořádat „tupou scénku na trampolíně“, aniž by z ní měla byť jen jediný bodík.
Hra měla také jednu zajímavou stránku. Protože body přibývaly dvakrát za hodinu, ale jen tehdy, když družina udělala alespoň jeden tah, noc ze soboty na neděli museli všichni držet „hlídky“, aby jim nějaké body neutekly. Nikdo nesměl usnout!
Během soboty probíhal samozřejmě i doplňkový program. Například byl vyvěšen seznam úkolů za body pohybu, obsahující ryze praktické věci, jako umytí nádobí nebo uvaření čaje, tak i zápas ve stolním tenise, stavba sněhuláka (napadly nám dva centimetry sněhu!) apod.
Kolem poledne také proběhla soutěž Intuice, kdy každý ze skupinky vyběhl po připravené trase jiným směrem, doběhl k příslušné metě, a vybral z nabídky, např. město ČR: Praha, Brno, Adamov. Když se všichni strefili do toho samého, směli běžet na další metu; pokud ne, bylo třeba se vrátit a volbu opravit.
Spousta legrace byla také při plnění jednotlivých úkolů při pohybu na plánu: např. najít ve vesnici pět lidí se stejným jménem, vyfotit osm slepic, dva koně či tři prasata, zahrát už zmíněnou scénku nebo odrecitovat vybranou báseň.
K večeru proběhla velmi podnětná diskuze k nové dlouhodobé hře SPJF. Ukázalo se, že i neaktivně zapojení lidé mají co říct a jejich návrhy jsou více než hodné zamyšlení...
V průběhu odpoledne také družinky pomalu vycházely z bludiště. Byla to vždy velká sláva – často se museli mnohokrát vracet pro klíč k bráně, před kterou se dostali, nebo pro slupku od banánu, kterou potřebovali ke skolení obra s tak velkým břuchem, že si neviděl pod nohy. O zábavu nebyla nouze. Za noční tmy se pak konalo velkolepé zakončení. Sice se každému z Labyrinthu utéct podařilo, ale Mínotaurus východy objevil také a teď je pronásleduje... Cestu přehradilo několik překážek, přičemž v patách nočním lesem kráčela i obluda s armádou stínů za sebou, která každého opozdilce dostala a připojila do svých řad. Třem lidem se podařilo uprchnout až k věštkyni, která je poslala do chrámu samotného Dia. Tam byl vrácen život umrlým a popřáno věčného štěstí všem.
V neděli se konalo ještě školení o pořádání víkendových akcí a táborů SPJF, zejména jejich vyúčtování – pořadatelé mysleli, že se ho nikdo nebude chtít zúčastnit, ale zájem byl nakonec opravdu velký; dokonce ti, co odjížděli dřív, prosili o urychlení začátku, aby o nic nepřišli.
A tím celý Labyrint vlastně skončil. Akce se povedla, i podle účastníků, a na podzim bude rozhodně její pokračování. Doufejme, že tentokrát už bude větší účast, aby se mohlo jednat o skutečné Setkání vedoucích Bobří stopy.
Hyňas
Tak začínal po krátkém seznamovacím úvodu víkend pro vedoucí Bobří stopy, Labyrint. Na akci se sjelo jedenáct účastníků a čtyři vedoucí zejména z jižní Moravy, ale přijeli i zástupci východních Čech či Vysočiny. Jednalo se o pokus uspořádat seznamovací víkend pro vedoucí klubů a oddílů Bobří stopy, starší a odrostlejší členy i další kamarády.
Program se nesl v duchu Pověsti o Théseovi a Ariadně, nebo také O Ariadnině klubku, jak je občas zvána. Krétskému králi Mínoovi se narodil znetvořený syn – Mínotaurus, napůl člověk, napůl býk. Protože se stal nebezpečný svému okolí, dal pro něj mocný král vystavět Labyrinthos, kam Mínotaura vypustil. A aby mu neumřel hlady, čas od času mu do bludiště posílal daň, kterou si vyžádal na podřízených řeckých státech – živou oběť v podobě mladých dívek a chlapců.
Proto i účastníci víkendu museli na začátek podniknout náročnou cestu přes Krétské moře. Vyvrcholením cesty byla samotná plavba přes moře – jediné lano, vedoucí do tmy, přes říčku, po kterém musel každý překonat „rozbouřené vody“. Na druhé straně byl posel krále Mínoa, který tlumočil jeho nabídku k vykoupení. Každá skupinka dostala seznam předmětů, za které smí vykoupit svůj život.
Jak se ukázalo, byla to ale léčka: král přijal všechny dary, zasmál se, a poslal své stráže, aby všechny uvrhli do podzemí Labyrinthu. A tehdy se, asi v jedenáct večer, rozběhl program, který trval prakticky bez přerušení až do příštího večera. Čtyři skupiny postupovaly se svojí figurkou po čtvercované síti a odkrývaly dosud neprobádané místnosti labyrintu. K postupu potřebovaly „body pohybu“ – jednak jim dva přibyly každou půlhodinu, za druhé je bylo možno získat za úkoly na některých polích bludiště.
Úkoly byly náročné a jejich bodové ohodnocení složitosti vůbec neodpovídalo. Tak se například stalo, že skupinka Stopař, Renča a Svišť musela třikrát po sobě uspořádat „tupou scénku na trampolíně“, aniž by z ní měla byť jen jediný bodík.
Hra měla také jednu zajímavou stránku. Protože body přibývaly dvakrát za hodinu, ale jen tehdy, když družina udělala alespoň jeden tah, noc ze soboty na neděli museli všichni držet „hlídky“, aby jim nějaké body neutekly. Nikdo nesměl usnout!
Během soboty probíhal samozřejmě i doplňkový program. Například byl vyvěšen seznam úkolů za body pohybu, obsahující ryze praktické věci, jako umytí nádobí nebo uvaření čaje, tak i zápas ve stolním tenise, stavba sněhuláka (napadly nám dva centimetry sněhu!) apod.
Kolem poledne také proběhla soutěž Intuice, kdy každý ze skupinky vyběhl po připravené trase jiným směrem, doběhl k příslušné metě, a vybral z nabídky, např. město ČR: Praha, Brno, Adamov. Když se všichni strefili do toho samého, směli běžet na další metu; pokud ne, bylo třeba se vrátit a volbu opravit.
Spousta legrace byla také při plnění jednotlivých úkolů při pohybu na plánu: např. najít ve vesnici pět lidí se stejným jménem, vyfotit osm slepic, dva koně či tři prasata, zahrát už zmíněnou scénku nebo odrecitovat vybranou báseň.
K večeru proběhla velmi podnětná diskuze k nové dlouhodobé hře SPJF. Ukázalo se, že i neaktivně zapojení lidé mají co říct a jejich návrhy jsou více než hodné zamyšlení...
V průběhu odpoledne také družinky pomalu vycházely z bludiště. Byla to vždy velká sláva – často se museli mnohokrát vracet pro klíč k bráně, před kterou se dostali, nebo pro slupku od banánu, kterou potřebovali ke skolení obra s tak velkým břuchem, že si neviděl pod nohy. O zábavu nebyla nouze. Za noční tmy se pak konalo velkolepé zakončení. Sice se každému z Labyrinthu utéct podařilo, ale Mínotaurus východy objevil také a teď je pronásleduje... Cestu přehradilo několik překážek, přičemž v patách nočním lesem kráčela i obluda s armádou stínů za sebou, která každého opozdilce dostala a připojila do svých řad. Třem lidem se podařilo uprchnout až k věštkyni, která je poslala do chrámu samotného Dia. Tam byl vrácen život umrlým a popřáno věčného štěstí všem.
V neděli se konalo ještě školení o pořádání víkendových akcí a táborů SPJF, zejména jejich vyúčtování – pořadatelé mysleli, že se ho nikdo nebude chtít zúčastnit, ale zájem byl nakonec opravdu velký; dokonce ti, co odjížděli dřív, prosili o urychlení začátku, aby o nic nepřišli.
A tím celý Labyrint vlastně skončil. Akce se povedla, i podle účastníků, a na podzim bude rozhodně její pokračování. Doufejme, že tentokrát už bude větší účast, aby se mohlo jednat o skutečné Setkání vedoucích Bobří stopy.
Hyňas
Fotky:
Fotogalerie
Další komprimované fotky jsou zde (12,45 MB, .zip).
Jauvajzovy fotky
Vytvořil 23. ledna 2011 v 18:06:57 mira. Upravováno 3x, naposledy 3. července 2011 ve 12:02:53
Diskuze ke článku
27. února 2008, 06:46
Umírám..... scíp
26. února 2008, 18:16
Kdo tam nebyl nažije...
25. února 2008, 11:25
Už jsem to opravil, Svištíku, promiň, chyba ;-)
23. února 2008, 23:26
Mimochodem já a Láďa jsme zástupci z Výchdních Čech, ale jinak dobrý.
23. února 2008, 21:08
Jaký komentáře myslíš?
23. února 2008, 19:18
Pěkné, skoro, jako bych tam byla! Ale veřejně tu musím ocenit Topikovy komentáře, ty mě vždycky položí :-D
23. února 2008, 11:36
Chá, chá, Čapíku, lito litečko ;-)
23. února 2008, 11:16
Hynku, zažaluju tě o autorská práva. Mimochodem, to slovo svět tam nepatří.
23. února 2008, 10:06
Pějná báseň, o čem byla a jak se jmenuje?
23. února 2008, 01:45
Díky, Topiku, i za Jauvajze ;-p
23. února 2008, 01:44
Dovolil bych si uveřejnit Čápovu básničku, kterou složil v rámci jednoho z úkolů. Podmínkou bylo, že musela obsahovat slova "oslovit", "večer", "sbalený" a "mrkev". Takže, tedy... Čáp!
Co asi přeje si
básnířka v depresi?
Oslovit tajemné síly
prolnout se s nejvyšším duchovnem
alespoň na krátkou chvíli
státi se svým vlastním temným snem.
Rozbalit sbalený svět měsíční svit
navázat kontakty s éterem
však namísto duchovna - čert to vem
zas bude v pokoji za stolem hnít.
A k večeři si dá mrkev.
Co asi přeje si
básnířka v depresi?
Oslovit tajemné síly
prolnout se s nejvyšším duchovnem
alespoň na krátkou chvíli
státi se svým vlastním temným snem.
Rozbalit sbalený svět měsíční svit
navázat kontakty s éterem
však namísto duchovna - čert to vem
zas bude v pokoji za stolem hnít.
A k večeři si dá mrkev.
22. února 2008, 22:15
Zajímavý fotky
22. února 2008, 21:25
OK, máš pravdu, spletl jsem si buřta a placaticu :-p
22. února 2008, 21:24
Díky, čau. Akce super, fotky taky. Ale nebyl bych to já, abych nenael chybu - ta baterie je 1,5 V ne 4,5 V .