Retroléto popáté

Během pátečního odpoledne a večera se do Horního Jelení postupně sjeli Sova, Romain, Švejk, Píďa, Ilča, Hruška, Ilič, Očihi, Čáp, Drobek a Wapi. Setkání po několika měsících po táboře dalo průchod emocím a nechyběly ani slzy, radostná obětí nebo dárečky. Aby byl dojem návratu do prosluněných letních dní ještě autentičtější, vyhnal v sobotu ráno Čáp všechny ven na rozcvičku. Po typické táborové snídani následovala výprava do Horního Jelení. Po cestě jsme se zastavili u mohutného stromu a pokusili se zahrát opičí honěnou, ale nakonec se všem ani nepodařilo na strom dostat, takže jsme si raději zahráli další táborovou hru - demonstraci.
Dopoledne pokračovalo na náměstí, kde retrotáborníci prostřednictvím hry poznali uličky této vskutku maličké vesničky. Po obědě a odpoledním klidu nás nejprve opustili Romain a Wapi a následně se odehrála hra Lov čísel i s účastí vedoucích. Tato hra s jednoduchým, ale opravdu zábavným matematickým námětem (nikdy bych si nemyslel, že v souvislosti s matematikou použiju tohle slovo) donutila soutěžní dvojice zkombinovat numerické schopnosti a rychlý běh.
Hra Nepálští magnáti nám připoměla, že už je opravdu podzim a není možné hrát hry venku až do půlnoci, jako na táboře. Za tmy a pěkné kosy jsme se přesunuli dovnitř a po večeři se pustili do dvou opravdu typických činností každého retroléta - promítání fotek z tábora a tvorby táborové kroniky.
Klubaři, zapojení do dlouhodobé hry Dhaulagiri, využili příležitosti a odevzdali první splněné úkoly a v neděli před polednem jsme se rozloučili.
Drobek, Čáp, Očihi a já jsme se ještě vydali na podzimní procházku z Jelení do Chocně, ale to už bylo opravdu vše.