Skutečným během Pražské lítačky

Již když jsem přicházel k zpustlému nádraží Praha – Vyšehrad, stálo před bývalou drážní budovou několik hloučků hochů, kteří o něčem zuřivě debatovali. Po vylepení plakátku se ke mně přihrnuli jako velká voda a zasypali dotazy. V téměř nepřetržitém sledu jsem poté přijímal další a další přihlášky. Nejvíce pozornosti však vzbudil redaktor Českého rozhlasu Jan Herget, který začal natáčet svou zvukovou reportáž. Myslím, že nejen já jsem byl překvapen, že se soutěže později i aktivně zúčastnil, když vyrazil na trasu jako závodník s přezdívkou Qwink.

Kromě Qwinka tedy stálo na startu v 16:00 ještě dalších 28 účastníků a jeden závodní tým (Žirafky), ve kterém vystartovala sympatická maminka se svými dvěma dětmi. Po krátkém zahájení z úst Milana L. – Alpína se ozvalo to tolik očekávané START a záhy se rozběhli závodníci do všech stran.

Někteří závodící byli perfektně připraveni, jiní startovali bez hlubšího plánu a cestou hodně improvizovali. Svou trasu značili do tabulky cesty a občas ji doprovázeli i glosami, které dokládaly jejich nálady. Například vyjádření – pěší přesun – se jednomu účastníkovi nelíbilo a občas jej škrtl a přepsal na „skutečným během“.

S hasnoucím dnem však museli závodníci své vymyšlené trasy začít zkracovat a smyčky okolo vyšehradského nádraží stahovat, tak aby v 19:00 byli na místě. Přesto se to třem závodícím nepodařilo a dorazili do cíle se ztrátou 1 – 5 minut.

S radostí předali své vyplněné tabulky a označené bločky a rozešli se k domovům, aby v klidu uvažovali, jaké asi budou výsledky. Rušnější část dne však začala organizátorovi. Dlouho do noci jsem kontroloval, sčítal a rovnal výsledkové tabulky. Objektivně musím přiznat, že i chybička se mohla vloudit ve stále se zkracujícím intervalu mezi tím, kdy se zavírala víčka a poklesala hlava (nebyla však úmyslná – přesto se případně omlouvám). 
Ranní budík jsem nenáviděl, přesto však respektoval, abych mohl v 9 hodin ráno vyhlásit na místě startu a cíle konečné výsledky. Zvítězil Užovka, který dosáhl obdivuhodných 271 bodů, jen těsně následován Matějem, který byl jedním z penalizovaných za pozdější návrat a Eldoradem, který reprezentoval oblíbený internetový časopis.

Užovka dokázal na své trase cestovat autobusy, tramvajemi i vlaky a získat 4 bonusové zastávky. To se nikomu jinému nepodařilo. Ostatní získali maximálně 3 bonusovky. Eldorado byl zase jediným závodníkem, který se dostal za hranice Prahy. Soutěžící Pašin zase cestoval pouze tramvajemi a strojově přesně dokázal přestupovat na různé linky. Za své nasazení a výkony byli první tři odměněni knihami.
Po závodě se dokonce ozval protest jednoho z první pětice proti chybnému součtu bodů. To jen dokládá, jak prestižní akcí se Pražská lítačka stává. V příštím ročníku se již jistě objeví antidopingové kontroly a slečny v krátkých sukních chránící závodníky před prudkým sluncem svými slunečníky.

Závěrem bych chtěl poděkovat Ropidu, Českému rozhlasu a webu Pražské tramvaje za propagaci Pražské lítačky a všem soutěžícím za účast. Jen se obávám, že pokud se v příštím roce opět skokově zvýší počet startujících, bude mi noc na vyhodnocení příliš krátkou.