Sluneční zátka 2021
Ježkovýma očima i slovem.

Myslel jsem, že letos to vezmu trošku víc odpočinkově, ale byl jsem v běhu, jako nikdy dřív! Na setkání jsem přišel v 10:20, odcházel před polednem a ještě jsem musel podlézat plot, abych to stíhal. To, že si to místo užiju jako obvykle a půjdu třeba i na procházku až na Stvořidla letos fakt nehrozilo. Zásadně pozitivní pro mě letos bylo, že si mě lidi příliš nevšímali. Díky bohu. Jako vyvrhele :D

Možná v tom byla i troška nostalgie - zase se podívat do míst kam jezdívám, když ne vyloženě pravidelně, tak už dlouhá léta. Za tu dobu se mnohé změnilo. Například kdysi přátelsky otevřený areál je dnes obehnán hliníkovým plotem. I lesy trošku prořídly, ale to už je jiná písnička.
Také jsem chtěl pro zájemce dovézt i pár výtisků časopisu KULT, kde v tomto roce pravidlně vycházejí (mé) texty s tematikou Foglarových knih. A to přesto že mě s touto "distribucí" nikdo vyloženě neoslovil..., a vlastně za ni ani nikdo nepoděkoval (přestože časopisy mizely přímo raketovou rychlostí). Poděkovali jen ti, kterým jsem věnoval po krátkém osobním rozhovoru celou sérii.

Na setkání jsem jako obvykle, vlastně jako znalec, zaznamenal i řadu známějších osobností. Například malíře Pavla Čecha a Milana Tesleviče nebo Romana Šantoru - editora souborného vydání Rychlých šípů původního tandemu Foglar - Fischer.

Do microfonu zaznělo i jméno Vlastislava Tomana, dlouholetého šéfredaktora kultovního ABC mladých techniků a přírodovědců, ale osobně jsem jej v mase davu nespatřil.

Zajímavé pro mě ovšem bylo sledovat průběh setkání. Tedy oproti loňsku, kdy při vystoupení slovutných pamětníků nebylo skoro nic slyšet, se letos organizátoři (po více než deseti letech) poučili a pořídili si mikro! Krátce promluvil i osmadevadesátiletý Jan Pavlásek - Song. Paradoxně právě při jeho proslovu musel účastníky hlavní organizátor Bobor i kárat - že se mu VŠCIHNI dostatečně nábožně nevěnují a dál svou pozornost zaměřují třeba prodeji svých materiálů. To jsem jen tak napůl zaslechl (když jsem byl náhodou a organizačně v dosahu centra dění).

Zkrátka ... bylo to krátké ale intenzivní!

A teď už fotky...
 

Tak, aut zde bylo letos fakt požehnaně... Raději jsem zaparkoval na prvním volném místě a zbytek došel - abych ortodoxní nepobuřoval.

Tak, takovouhle paseku... nám zanechal kůrovec! Ale les už je nově zasázený. Tak snad příště...

Hlavní organizátor sice dával jakési instrukce k příchodu, ale nic o tom, že bude přístup k pomníku (nebo do areálu - jak se to veme) zazátkovaný...
Ještě vloni byla brána pro sektání otevřená... možná i proto se příchozí i účastníci dost podivovali - možmá i trošku nadávali, že musí podlézat. Nebo to obcházet?

... no, je to skoro 200m a dost nepřístupným terrénem. Do toho! O holi...

I sám Jaroslav Foglar - rsp jeho podobenka nevěřícně zírá na tu paseku.

No, "prořídlo" nám to.

Jo, jsem nedokonalost sama - sice jsem se Skautů i ptal, odkud jsou, ale pamatuji se už jen to, že zde tábořili od pátku a v neděli balí.

Tak, takhle klidná Sázava vloni nebyla... Dlužno říct, že i tehdy zde byly lodě.

A, co jsou ty pařezy - byli ještě vloni stromy. No, jako - nevypadá to nenormálně :(

Pravda, vloni ještě pršelo... třeba příště...

Pohled k louce ovšem napovídá, že tímto to asi ještě nekončí.

Společné fotografování před ubikacemi, pod nimiž probíhala ona "burza". Tak, jako v chládku, ale kde se člověk dozví, kde je to foceno...?

Hezké, že? A co dál?!

Dav se vydal k pomníku. S příslibem, že se brána otevře.

A opravdu! Čáp se sice snažil, jako srpávný foglarovec a stráž morálky vyndat mříž  z pantů, ale nesouhlasné hlasy jej zarazily.

Byl to až Vláďa "Camr" Mráz, kdo řekl ono kouzelné slůvko, rsp. měl ten správný klíč a "sezam" otevřel.

Aby se v zápětí postavil čelem k davu a pořídil pár svých legendárních komentovaných záznamů.

Ale to už si dosti (a všeho) schopný Čáp, pod dohledem Sokiho připravoval svůj malý dron na letecké foto. Novinka!

Vzdor tomu i vzrůstající teplotě vzduchu měl Čáp ještě tolik ostoftipu, že mne-neoficiálního fotografa vyvzal, abych dav "režíroval" na společné foto.

...protože se k pomníku nikomu příliš nechtělo. Zkrátka, jindy sem mají přístup bez omezení, tak teď si to museli vynahraditi a vynadívati se.

A musel je shrnout, rukama i slovy velký velký organizátor setkání (jeho zakladatel).
/To jako fakt - ta momentka je autentická!/

Zatímco Čáp se pod dohledem Sokiho zaobíral pilotáží dronu, aby mu neuletěl - jako, fakt se to stává.

A proto to Soki kontroloval...

Malý dron velkého Čápa - inu, boží oko. Ten dron, nikoli Čáp.

Nakonec se podařilo ukočírovat i skupinku. Skupinu. Masu.

A téměř profesionálně i vyfotit. Tak, teď je fakt jasné, kde jsme...

Ale, kde je Milan Teslevič? A Pavel Čech?!?

/Nafotil a krátce okomentoval nesprávný a bývalí foglarovec Ježek/

20. setkání ve Sluneční zátoce
Sluneční zátoka u Vilémovic
19. června 2021