Stínadelský sraz ve Frýdku-Místku

Volný čas po příjezdu část účastníků využila k prohlídce města Frýdku, jiní odpočívali po náročné cestě. Po dvaadvacáté hodině proběhlo slavnostní zahájení srazu. S šátky na očích jsme byli odvedeni do neznámých míst budovy skautského domu. Ocitli jsme se uprostřed konání Vontské rady. Její hlasité a bouřlivé jednání najednou vyrušila nějaká postava ve tmě. Na trámu byl ukrytý člověk s bílou maskou. Široko!!! Zašramotil tleskačovým hlavolamem a po útěku z půdních prostor zmizel… „Tak to bude zítra ve Stínadlech zítra rušno“ mohl si každý pomyslet.
V pozdních hodinách byla otevřena čajovna, pili se čajíčky, diskutovalo se, projednávali se nejen klubovní záležitosti, kdo chtěl mohl se dívat na video s tématikou o Jaroslavu Foglarovi a Rychlých šípech, jiní šli šetřit síly na další den.
Po osmé hodině se všichni začali pomalu probouzet. Čekala nás cesta na historické místo Štandl. Ještě než jsme tam dorazili, vyfotografovali jsme se u Foglarovi ulice, která je v Místku více než pět let. Někteří plantážníci jako Čiki furt utíkali ze záběru a tak pod vtipnou výhružkou, že je nechám dát na Ulčovku toho nechali….
Následně za městem v lese proběhl foglarovský kvíz v terénu, který připravil vedoucí Ostrých šavlí Jarda. Úkolem bylo třeba prakem sestřelit co nejvíce plechovek (gratuluji člověku, kterému se jako jedinému podařila sestřelit jedna plechovka), hledat lístečky na palouku, vyluštit šifru, bičem zbičovat co nejvíce špalíků (zde Čáp mohl uplatnit své zkušenosti s bičováním adamováků), poznat kreslíře RŠ, seřadit foglarovky podle roku kdy vyšly a podobně. Hry byli poctivě připraveny a pobyt v přírodě zpříjemnil celé dopoledne.
Po návratu zpět na základnu jsme se opět všichni sešli v půdních prostorách, kde jsme byli svědky pěttíssícosmsetpadesátésedmé schůzky Rychlých šípů. Na ní však chyběli Mirek Dušín, který dostal pětku z tělocviku za kotrmelec a rodiče ho nepustili a Rychlonožka, který se díval v televizi na fotbalový zápas Baník-Sparta. Vedení se překvapivě nechopil Bublina, ale Červenáček. Docházku Šípákům aspoň vylepšilo Dlouhé bidlo, které přišlo na návštěvu.
Ve čtyři hodiny odpoledne to ve Stínadlech (Frýdecká část) vypuklo. Objevil se totiž onen hezký chlapec s červenou čapkou na hlavě a prodával TAM-TAM. V věstníku jsme se dozvěděli, že máme pátrat po nákresu Ježka v kleci. Ani jsme se nenadáli a už tu byl opět ten hezký chlapec s červenou čepičkou a s novým číslem TAM-TAMu. Měli jsme najít malou holčičku, která by nás zavedla do klubovny Rezatých klíčů. Sice se ta malá holčička na nás usmívala, házela úměv, který byl od ucha k uchu, na všechny strany, mávala nákupní taškou, div Dinga nepraštila po hlavě, ale o klubovně jsme se nějak pořád nic nedozvěděli…. Později se však přece podařilo. A už opět uběhla půlhodina a Šípáci vyslali do světa třetí věstník. No to se jim museli v klubovně zavařit tužky…následovalo pátrání po Vontu Vránovi. Občas nás prohnal nějaký plantážník se žlutým špendlíkem, ale téměř vždy se nám podařilo pohotově odkutálet několika záměrně úhybnými kotrmelci…Ten kdo se potom podíval do tváře Karla Dymoráka (jestli to lze teda nazvat tváří..), měl potom v noci o sladké sny postaráno…
Pak proběhla ještě řada dalších a dalších záměrně úhybných manévrů a kotrmelců, než jsme se přemístili do Místku. V uličkách této části města jsme pátrali po listech Ginga, Vontské kronice a dalších stínadelských předmětech. Objevili jsme nejrůznější, zajímavá a tajuplná zákoutí, dvory, uličky, průchody a domy. Světla luceren vrhala do okolí nejrůznější stíny a ve vzduchu bylo cítit něco zapeklitého….nebyli to však vůně z místních restaurací, které nás, umírající hlady, vábili ….bylo to očekávání nějaké významné události. Objevil se totiž Široko! Ten se však ze spárů svých pronásledovatelů dokázal vždy vysmeknout a zmizet někde ve tmě. Chvíli bylo ticho a potom to začalo znovu. Dlouho, dlouho unikala tato tajemná postava Stínadly, ale přece jen nakonec Ježka z jejich spárů získala jedna Vontská skupina.
Ve sklepení polorozbořeného domu, útočišti Frýdecko-Místeckých Vontů, proběhla Volba Velkého Vonta. Odstupující Vontská rada v neopakovatelné atmosféře předala symbol Velkého Vontství vůdci ostravských klubařů Maťovi, který převzal nadvládu nad zdejšími uličkami….
Večerní, spíše noční program byl opět dle vlastního výběru….ač byla většina lidí unavena, dlouho do rána se opět čajovalo, povídalo a tak všelijak podobně…
V neděli proběhlo slavnostní ukončení celého srazu. Pořadatelé několika slovy akci zhodnotili a rozdali spoustu pěkných cen. Od pamětních camrátek, přes ulčovky, nafukovací balónky, náramky až po sběratelské katričky a cédéčka. Po sbaléní, uklizení a rozloučení se vydáváme na vlakové nádraží. Ti co jeli směrem na Ostravu si ještě mohli vychutnat lízátka od Mexičana a kvůli tomu přece stojí na takovou akci jet…..
Na celé akci bylo vidět skvělá souhra členů Severomoravské pobočky SPJF, což nasvědčuje tomu, že se našemu sdružení bude v tomto regionu dařit. Díky za pěknou akci a hodně štěstí do další činnosti!!!