Stínadla se bouří 2009 v Adamově

Náhodného pozorovatele, který se v sobotu 14. listopadu procházel po perle jižní Moravy, městečku Adamov, určitě napadlo, že ho zákeřný kouzelník vrátil v čase do doby dávno minulé. Už ráno, kdy si ještě nic netušící obyvatelé hověli v teple svých postelí, se před kostelem začal tvořit hlouček podivně oblečených jedinců. O košile a podkolenky zde nebyla nouze, ti odvážnější sáhli dokonce i po rádiovce.

Zkrátka, Adamov se ze dne na den změnil z ospalého městečka 21. století na neklidná a nebezpečná Stínadla. A i když počasí nebylo právě „stínadelské“ a celý den se na nás usmívalo sluníčko, přilákala tato akce celkem čtrnáct nadšených soutěžících, kteří byli připraveni utkat se v boji na život a na smrt o titul Velkého Vonta.

Po krátkém zmatku se účastníci rozdělily do čtyřech vontských tlup:

Žluté gingo: Svišť2, Domino a Oťas
Barym: Anežka, Volta a Honza
Pardálí stopa: Roky, Sniper, Peťa a Jouza
Kawi je nejlepší: (kterým stejně název k protekci nepomohl) Žemle, Amazonka, Lucinka a Dejvyd

Nad klidem ve Stínadlech svědomitě bděla vontská rada, kterou tvořili Kawi, Migg, Šmoula, Jerry, Čáp, Stopař, Evča, Marťa a Vlaďka. Nechyběl ani tajemný Širokko. A v neposlední řadě samozřejmě nezaujatý fotograf a kameraman v jedné osobě, Ježek.

První disciplína měla ve Stínadlech už dlouholetou tradici. Účastníci se rozběhli křivolakými uličkami a snažili se zanést jejich jména do plánku. Tento na první pohled jednoduchý úkol se jim snažily ztížit skupinky krvežíznivých Vontů, které se nenápadně potloukaly městem.

Druhý úkol už ale prověřil všechny účastníky až do morku kostí a zarazil i některé staré a ostřílené Vonty. Účastníci na začátku věděli jen to, že mají najít jakéhosi starého pamětníka, který jim prozradí víc. Pamětník se vyhříval na lavičce, ale bohužel si nic nepamatoval. Aby z něj soutěžící vydolovali alespoň nějakou informaci, museli se obrnit pořádnou dávkou trpělivosti. Potom už události dostaly rychlý spád: Vontové se museli utkat v turnaji v kuličkách s mistryní v daném oboru Vlastou, rozluštit šifru na hliněnkách, hledat ve městě rozstříhanou mapu a nakonec se pokusit dostat až do svatyně uctívačů ginga, kde celá druhá disciplína končila. Nutno podotknouti, že nakonec svůj úkol s většími či menšími problémy splnily všechny skupiny.

Pokud si účastníci snad mysleli, že po druhém náročném úkolu je ve Stínadlech už nemůže nic těžšího potkat, šeredně se spletli. Třetí disciplína se sice odehrávala v útulném prostředí adamovské sokolovny, ale i tak vyčerpala některé mnohem víc, než honička ve spletitých uličkách. Ano, ve třetím úkolu se prověřovaly znalosti Foglarových knížek. Pokud jste neznali přesný postup, jak vytáhnout ježka z klece, byli jste prostě namydlení. A i když byly některé návody opravdu vtipné („vy tupci, prostě ho vytáhněte a moc nad tím nepřemýšlejte“), Losnovi by asi moc nepomohly.

Po duševně náročné činnosti, které se říká myšlení, si opět přišly na své rychlé nohy. Ve čtvrtém úkolu si pořadatelé a účastníci vyměnili role, takže náhodný pozorovatel se mohl stát svědkem toho, jak kupříkladu Migg se svými sto devadesáti centimetry statečně prchá před skupinkou Vontíků asi poloviční velikosti. Za každého chyceného organizátora byly body navíc, takže jsme si chvílemi připadali jako psanci na Divokém západě. Když jsme se potom vyčerpaní doplazili zpět do sokolovny, shrnuli jsme celou čtvrtou disciplínu do jediné věty: „Sakra, ti ale měli výdrž…“

Mezitím se setmělo a Stínadla rázem získala strašidelnější nádech. Pátá disciplína ale nebrala ohled ani na únavu, ani na strach. Soutěžící pomáhali Dabinelovi získat zpět vlajku od rabiátů z Modré hvězdy. Cesta k ní ale byla trnitá a číhaly na ní tři Amazonky se zákeřnými úkoly. Nakonec se do cíle dostala jen dvě družstva.

Šestá disciplína tvořila zlatý hřeb stínadelského klání. Dostavila se i tajemná postava, která sem tam zachrastila ježkem v kleci. Širokko. Nastalo pravé šílenství. Širokko se občas ukázal, hned zase zmizel a v patách se mu drželo čtrnáct Vontů, kteří by dali cokoliv za jeho dopadení. To se ale podařilo jen těm nejrychlejším skupinkám.

Širokko se po chvíli opět někam vytratil a na nás čekalo jen slavnostní zakončení. Kostel svatého Jakuba už byl připraven, lampiony házely po stěnách zajímavé stíny a osvětlovaly vonstké nápisy:

"Žlutá je barva naše!"
"Losna je velký Vont!"
"Mirek! Rychlonožka! Červenáček!"
a další.

Stoupli si do kruhu podél stěny. Šmoula s Jerrym začali mručet vontskou hymnu beze slov a ostatní se přidali.

"Buďme svorni," řekl Šmoula, dosluhující velký Vont z minulého ročníku.
"Žlutá je barva naše," my na to.
"Nevyzraďme nic, co víme!"
"Mlčenlivost chrání nás!"

Následovalo samotné vyhlášení výsledků. Čtvrtou příčku obsadilo družstvo „Kawi je nejlepší“, jako třetí skončila „Pardálí stopa“ a těsně pod pomyslnou zlatou medailí stanulo „Žluté gingo“.

Po velmi vyrovnaném souboji zvítězila skupina „Barym“ a Velkým Vontem se stala Anežka.
Snad po ten rok povede Stínadla dobře.

Zapsala Vlaďka
Nafotil Ježek