Tábor Bobří stopy 2005

Tři družinky – žlutí Sukpohaz (Huhu, Jauvajz, Sova a Zpravodaj), modří Blue Travellers (Drobek, Myška, Jerry, Marťánek a Zásuvka) a červení Foggovci (Pulec, Miči, Elda, Seznam a Svišť) byly úspěšně přijaty do služeb pana Fogga a nic jim nebránilo, aby vyrazili vstříc dobrodružství a nástrahám veliké cesty.


Vše začalo už tím, že déšť trošku zamotal práci stavěčkářům, takže si pak táborníci vyzkoušeli, jaké to je, přijít ze Sedlčan na prázdnou louku a postavit si vlastní střechu nad hlavou, tedy vlastní týpí nad hlavou, ale určitě se jim pak spalo o to líp. :-) Všichni byli obdařeni nutnou výbavou – anglickými librami a cestovními pasy, do kterých pak v každé zemi u konzulátu dostávali razítka, bez pasu se přece nedá cestovat kolem světa! „Fotku“ měli někteří velice podařenou. :-)

Při své cestě družinky překonávaly nejenom nástrahy a úkoly v různých hrách při cestách po celém světě, o které nebyla nouze, ale bojovaly i s nádobím v kuchyni, sekáním dřeva, ranním nákupem, dotěrnými novináři z Blesku, kontrolou z ministerstva, nevěřící hygienou, hrdinně bojovaly i se zbylými špagetami, hrachem a gulášem a tak vůbec, však to znáte. :-) Občas nás trošku zlobilo počasí a jaké to je zmoknout až na kost, jsme si vyzkoušeli na dvoudeňáku, ale co, Willy Fogg možná taky nekdy zmokl. Jistí nejmenovaní nadšenci, kterým se nedělá špatně, nadšeně založili klub přátel kolotočů a vyzkoušeli snad všechny, co se nacházeli poblíž v okolních vesnicích. :-)
Taky nám jiní jmenovaní nadšenci (Hvězdoseveráci) ukradli v den závěrečky vlajku, ale začalo to už o něco dřív tím, že po jednom slavnostním ohni, když už všichni pomalu zalézali do spacáků, vykřikl Čáp: “Jdeme ukrást vlajku Hvězdě severu!”. Samozřejmě taková výzva se neodmítá, takže po různém losování nastoupilo do auta 5 maskovaných lidiček a hurá na ně. 211. KBS Hvězda severu tábořili asi 40 km od nás. Čáp řídil, Stopař navigoval, vzadu Jauvajz, Riky a já. Už jen samotná cesta autem byla dobrodružstvím sama o sobě. Naslouchali jsme super zvukům auta, jako různé hrkání, klepání a všimla si nás asi o půl druhé v noci policejní hlídka a po chvilce sledování zastavila. Čáp napřed foukal do balonku a pak se jeden policista zeptal: “Kam jedete, takhle v noci”, zatímco druhý si nás v autě zkoumavě prohlížel okýnkem. “No my jedeme za kamarádama na tábor, ukrást vlajku,” vypadlo z Čápa. Ale nakonec nám ještě ochotně poradili cestu.
Před tábořištěm jsme ztratili poklici na kolo, tak nás napadlo, že ji budeme požadovat jako výkupné. Zaparkovali jsme a tiše se přibližovali. Stopař s Čápem se odplížili na výzvědi přímo ke stanům a my ostatní vyčkávali opodál a jistili záda. Trvalo to pak ještě asi přes hodinku, najednou se kdosi probudil, hlídkoval, s Riky jsme s ohledem na svůj “rychloběh” raději vyrazily napřed k autu, odemkly dveře a čekaly, co se bude dít. Kluci doběhli kosmickou rychlostí, nacpali se do auta a začalo se startovat. Vruuum, vruuuum, nic. Všichni jsme byli napjatí jak struny, čekali jsme, že každou chvíli nám do auta vpadnou Hvězdoseveráci, hahahá, máme vás a my budeme v pasti uvěznění v autě. Jedem, jedem, jedééém, honééém, co jéé, co deláááš, co děláááš, tak jéééď, vruuum vruuum, motor naskočil a my vyjeli jak šílení, jako kdyby nám hořela kola. :-) Cestu zpět už si moc nepamatuju, asi jsem spala, jen vím, že jsme se taky kochali vlajkou a uvařili motor. :-)

Druhý den v noci jsme samozřejmě čekali odplatu, ale nic. Až teprve o den později došla doručenka sms pro Hyňase, když jsme jim psali, že máme jejich vlajku. Tábor byl prázdný, všichni byli na závěrečné cestě, tak jsme si my zbylí ustlali pod stožárem, hlídali a dospávali. Až večer, když už se setmělo, dorazila jedna družinka a v kuchyňském týpí jsme vařili večeři, hráli na kytaru a vyprávěli si zážitky, hledali po telefonu Pulce a ztracené červené, tak tehdy Stopař suše oznámil tu větu: “Čápe, nejsem si jistej, ale myslím, že nám ukradli vlajku”.
Tím se samozřejmě roztočil kolotoč zmatku, pátracích akcí, vlajka na stožáru samozřejmě nebyla. Nejdřív jsme hvězdoseveráckou vlajku hrdě vystavenou ve vedoucovském týpí ukryli v kuchyni a Zpravodaj byl připraven bránit ji vlastním tělem. :-) Ale kde nic tu nic, po lupičích se slehla zem, za nějakou dobu, kdy už někdo šel spát, pátrači se vrátili bez úspěchu a kluci přemýšleli, že možná ještě pročesají lesy a budou hledat spícího Hyňase v “kupce sena”, jsem řekla, že to nemá už cenu, že ti už si spí za horama a vydala se spát. Jak vlezu do týpí, najednou ale něco uslyším, něco tu šramotí a je za liningem, tak se dívám, někdo vyskočí a přetahuje se se mnou, snaží se zdrhnout. Teprve za chvíli mě napadne, že bych mohla zakřičet něco jako pomóóc, popláách. "Jdeme vyjednávat!" vyhrkne najednou Hyňas a pak se to všechno seběhlo rychle, ani nevím jak, najednou jsme s Hvězdoseverákama seděli v kuchyňáku, nacpávali je gulášem, hrachem a šunkoflekama a vyjednávali výkupné a výměnu vlajek. Ujednáno, vyjednáno, jako bonus navrch to měli i s odvozem na tábořiště. :-)

Došlo i na závěrečnou cestu, kterou sice dokončili jen žlutí, ale myslím, že modří a hlavně červení, budou taky dlouho vzpomínat, trošku totiž bloudili a nakonec jsme je večer dovezli autem. :-) Při závěrečném ohni a scénkách se ukázalo, že někdo by mohl hrát i v Hollywoodu a přišel zlatý hřeb večera, veliká dražba nejrůznějších možných i nemožných věcí za vyhrané a vydělané libry, některé patřily i Willymu Foggovi. :-) A po tom všem hostina jak se patří a vyhlášení výsledků a předání diplomů ve starých ruinách mlýna, zážitků i jídla byli určitě plní všichni. :-) Co dodat? Snad jen ahoj za rok! :-)