Tábor Bobří stopy Perpetuum 2007

Špatné počasí nás nerozhodí, jak prohlásil Wapi – „já jsem stejně radši, když je pod mrakem“. Datum začátku tábora nebylo vybráno náhodou, přesně v den Jestřábových stých narozenin jsme se sešli u slavnostního ohně na jeho počest. Program pro nás připravili kluci z klubu Jestřábi z Cerekvice nad Bystřicí a byl opravdu vypečený. Velká dražba mnoha zajímavých věcí, které šly na dračku výměnou za vteřiny pod vodopádem. Není nad to se ve dvě ráno posadit na pár minut pod ledovou sprchu. :) Jestřáb k tomuto večeru sestavil také speciální zpěvník a připravil soutěž Chcete být milionářem ve foglarovském duchu.

Příští den ráno jsme tábor oficiálně zahájili vztyčením státní vlajky ČR a pokřikem Bobří stopy a všechno se již mohlo naplno rozběhnout. Každodenní služba, kterou tentokrát vyfasovalo i Vedení, musela jet ráno na nákup na kole, sekat dřevo na topení, připravit pokudmožno :) příjemný budíček chodit pro vodu, pomáhat při vaření, psát kroniku a další. V nočních hlídkách jsme se střídali všichni každou noc a tábor se nám, přesně řečeno Kawi, podařilo uchránit před Winogovým přepadem. Hlídkám patří velká pochvala, nikdo nezaspal, ani neusnul. Jen Čápa občas budík nevzbudil a na hlídku odešel až rozhovoru z Vojtou – „Crrrr crrrr“ – „Čápe padej na hlídku“- „Crrrr“ – „Jo“ – „Crrrrr“ – „Čápééé to je tvůj budík!!!“ – „Crrr“ – „Jo“ – „Ty požírači sunarů máš hlídku“ – „Už du“.

Dvě družinky – červení Zrezavělá lokomotiva (Kawi, Zásuvka, Ohiči a Wapi) a žlutí Křivý komíny (Droběk, Svišť 1, Svišť 2, Frank) bojovaly o centimetry, které získávaly za velké i malé hry. Jejich úkolem bylo najít ztraceného člena klubu Zatopené jeskyně Ríšu, který našel osmý díl vynálezu a zmizel v záhadné krajině za továrnou. Každý večer potom nastala posvátná chvíle, kdy se družinky sešly v týpí u Big Daddyho, kde se nacházel velký model tajemné krajiny. Táborníci za nabyté centimetry postupovali po krajině a hledali skrýše, kde by se mohla ukrývat indicie, která by jim napověděla, jak a kde najít Ríšu. Každá velká hra měla svoji legendu, která se vztahovala k průchodu krajinou, například pásový dopravník, kosodřevina, zaseknutí v průrvě, klíč ve studni a další. Hry testovaly nejen rychlost a obratnost, ale taky potrápily mozečky a vyzkoušely šikovné ruce.

Během tábora se dvakrát uskutečnilo také dvoudenní putování, které bylo ve znamení extrémů. Při prvním se vyrazilo do Jizerských hor k Zatopené přehradě. Déšť, bahno, zima, plno vody, to všechno nahlodávalo tábornickou odolnost. Nesmím zapomenout ani na spaní v radioaktivním rozpadlém domě. :) Táborníci se vrátili unavení, ale nadšení a plni zážitků. Stejně jako při druhém dvoudeňáku, kdy nás naopak sužovaly velmi vysoké teploty, horko, vyprahlá krajina. Ale i tak jsme s opravdu minimem pití ušli za dva dny přes 40 kilometrů, prohlídli si pěknou zříceninu Stohánek, přespali na pláži u rybníka, propátrali „tajnou“ stále fungující továrnu v bývalém vojenském prostoru Ralsko a prošli si kus zrušené tratě do Mimoně s přechodem zrušeného železničního mostu přes řeku! Dokonce jsme jako první táborníci Bobří stopy projeli Německem a Polskem po peážní trati. Všichni během dvoudeňáků opravdu prokázali svou houževnatost, že je nerozhází horko ani zima. Za to jim patří další pochvala.

Kromě dlouhodobky nás táborem provázelo lovení bobříků, také koupání v nádrži se skvělým akvabelistickým vystoupením, pravidelné fotbalové mače Šuntong Dehtárny versus Bivoj Cetenov, turnaj v ringu i killballu nebo házení zlobivých Ohičiů a Svišťů do vsakovačky a odpadovky. A samozřejmě, plno jídla, letos dokonce občas už ani Zásuvka nemohl. Hitem se stal guláš, kterého byl tak plný hrnec, že ještě třetí den se z něj všichni oblizovali až za ušima.

Družinky pátraly po tajemné krajině a pomalu dávaly dohromady záhadnou zašifrovanou skládanku, kde hledat Ríšu. A proto, když odhalili všechny potřebné stopy, nelenili a vyrazili tři dny před koncem tábora na závěrečnou cestu. Někteří pamětníci loňského roku se dokonce opět vykašlali na spacáky a s veselým voláním, že se vyspí na mechu, opustili tábor. Vedení si poté večer lehlo do trávy a vedlo různé debaty – „To je trapas, že toho Jerryho chytili“ – „A kdy končí na Pikárcu?“ – „Já myslim, že tak ňák jak my“ – „Pojedem je zítra ráno přepadnout?“ – „Tak jo“ – „A co dybysme jeli už dneska?“ – „Tak jo“ a šli jsme losovat a Čáp se Stopařem, kteří vyhráli, vyběhli se soumrakem na kopec a zmizeli z dohledu směr Pikárec.

Vrátili se další den kolem poledne, přepad se nezdařil. Tímto vzdáváme Pikárci hold za dobré hlídky, všechna čest! Ze závěrečné cesty se nejdříve vrátila Zrezavělá lokomotiva, která bohužel až na konec nedošla, a tím pádem Ríšu nenašla. Přesto měli plno zážitků a snaha se cení. Teprve večer skoro za tmy přišly Křivý komíny a to i s Ríšou (alias Jerrym)! Ríšu se jim podařilo zachránit, osmý díl vynálezu ho očaroval a proto odešel, takže nezbylo než vynález zničit. Vše se tedy podařilo, přesto se družinky následující odpočinkový den dožadovaly dalších bodů, aby mohly postupovat po krajině a pátrat ve skrýších. :) Večer 21. července pak při slavnostním ohni došlo k předání diplomů, pamětních listů a cen, nechyběla ani populární dražba, tentokrát o sladkosti. Zpívali jsme táborové písničky a někteří vydrželi až do budíčku ve čtyři hodiny ráno. Ještě bych chtěla poznamenat, že řidičem tábora byl vyhlášen Vojta, který urval zrcátko, dvakrát mu došel benzín, zamudroval v Libercu, a tak si ten titul zaslouží.

Ráno nezbylo než slavnostně svěsit vlajku a odjet. Nějak rychle to uteklo, ale stálo to za to a věřím, že táborníci Drobek, Kavi, Zásuvka, Frank, Wapi, Ohiči, Svišť 1 a Svišť 2 si v paměti uchovají pěkné vzpomínky a za rok třeba zase přijedou. Vedení Čáp, Vojta, Stopař a Bublina možná taky přijede. :)

Děkuju táborníkům a zbytku vedení, díky patří i stavěčce, bouračce, MVBobrovi, Jestřábovi, Sharpovi, Jerrymu, Jauvajzovi, Winogovi, a dalším, kteří přispěli k tomu, že se náš tábor vydařil.

Fotky jsou zde:
1. část


Vytvořil 23. ledna 2011 v 18:06:57 mira. Upravováno 5x, naposledy 4. července 2011 v 08:42:04