Tábor BS Pikárec: Labyrint temného kouzelníka

Jaké bylo složení všech táborových obyvatel??? Vedení tábora tvořil sextet Rolf, Soki, Dudla, Láďa, Želva a Any. Účastníci byli rozděleni v těchto čtyřech skupinách: Žlutí Ďáblíci – Káťa, Dan, Vánočka, Kuba a Oheň. Zelenáči – Helča, Matěj, Milka, Bafon a Anakin. Rudí Blesci – Karel, Pony, Ahojinka, David a Bob. Safíroví Draci – Margi, Čip, Přemek a Clouver. 

      V čem vlastně spočívala celotáborová hra? Za nasbírané body ve hrách a soutěžích skupinky na soutěžní mapě nasazovali průzkumníky, zakládali tábory, vyzvedávali poklady a kouzla a také postupovali směrem k hradu Temného kouzelníka.Právě kouzla se stala velkou táborovou doménou. Ono když se servíruje jídlo, jste na konci řady a máte „kouzlos frontos“, to se vyplatí…. a to nemluvím o tom když je fronta u latríny…další čáry jako „kouzlos mrazos“, „kouzlos cvikos“ a hlavně „kouzlos bláznos“ nás v podání zejména Sokiho a Vánočky dokázali také pěkně rozesmát….

     Na táboře jako každý rok nechyběli denní služby, které obstarávali pitnou vodu ze studánky, nákup potravin ve vsi, zásoby dřeva, mytí nádobí, pomocné práce při vaření v kuchyni a také noční hlídky. Horké dny nám zpříjemňovalo koupání v rybníku Kuchyň, na jehož hladině si mohli všichni vyzkoušet plavbu na gumových člunech.

     O to že nikomu nekručelo v žaludku se starala zejména dvojice Dudla – Any. Během 10-ti denního táboření jsme si mohli pochutnat třeba na magických petardách (čočka), Rolfovu utrpení (rajské omáčce),  Skřetím mlsu (těstovinách na sladko), čarovných špagetách, kouzelnickém guláši,  sojovém nášupu a na závěr také na ďábelské pomazánce…

     Osmý táborový den však přichází nečekaně brzy budíček! Vesnice byla napadena skřety a všechny skupinky museli postupně ještě před rozedněním, za tmy, s nejnutnější výbavou odejít. Nebylo možno již na nic čekat. Jedině zničení Temného kouzelníka dávalo všem naději ještě na život…. Cestu ven z temných hvozdů a mlhavých močálů ukázalo několik svítících luceren a svíček….Táborníci dále pokračovali přes Radkov a Strážek ke zřícenině hradu Mitrov, poté krásným údolím řeky Loučky až do Trenckovi rokle, kde bylo u poustevníka možno získat poslední rozhodující artefakty. Pod zříceninou hradu Víckova jsme se utábořili a všichni sušili řekou promočenou obuv a odpočívali po náročném dni. Když už byl guláš uvařen a sněden a do údolí se vkradla tma, přišel nejdramatičtější a nejnapínavější okamžik celého tábora. Noční cesta na hrad Temného kouzelníka! Ač to bylo nad síly některých účastníků, podařilo se nám vyškrábat na strmý skalnatý kopec a dostat se do doupěte kouzel, čárů a magie. Temný kouzelník byl již na pokraji svých sil a po rozhodujícím boji nakonec podlehl a za již bezzubého syčení se vypařil ze svého hábitu nenávratně pryč….

…Ráno se po probuzení na zřícenině, vydáváme několik vesnic k hradu Pernštejnu. Unavení a zranění po boji s kouzelníkem šli rovnou do Nedvědic, ostatní mohli obdivovat krásy jednoho z našich nejhe-zčích hradů…na programu byla také návštěva restaurace. Někteří se najedli již v Nedvědicích, jiní kvůli zdržení až později v Křižanově, kam jsme z dvoudenní výpravy dojeli vlakem. Tam nám místní personál naservíroval mimo jiné svíčkovou omáčku, pochutnání, na které naše jazýčky budou jistě dlouho vzpomnínat…

     Předposlední táborový den byl zakončen na Pikáreckém tábořišti slavnostním táborovým ohněm, ke kterému zavítali i návštěvy. Dnešní večer byl jistě významný pro Dana a Káťu, kteří obdrželi odznak Žlutý kvítek a také pro Margi, které jsme udělili 1. březový lístek barvy zelené. Slavnostní atmosféře přidal i Sharp, který nám na kytaru zahrál několik velmi pěkných písniček. Také Dudla vytahovala jedno eso z rukávu za druhým a na zvučící dřevo zabrnkala hity, které by člověk mohl poslouchat pořád dokola….prostě paráda, moc díky…

     No a jak potom řekl břišní tanečník Vánočka,   „V neděli se všechno končí….“ Čekalo nás balení batohů, uklízení, dávání tábořiště do původního stavu, psaní do cancáků, loučení….. deset dní bylo pryč než by člověk řekl švec a táborníci z Brna, Vyškova, Terešova, Hradce Králové, Náchoda, České Skalice, Jamného na d Orlicí, Řehlovic, Kroměříže, Havířova a také Kelčan se rozprchli domů…Doufám že se vám táboření v indiánských tee-peech líbilo a že uvidíme nejen za rok na táboře, ale i v průběhu roku na nějaké akci či setkání….

    Závěrem bych chtěl poděkovat všem vedoucím, kteří vydali všechny síly aby tábor fungoval bez problémů, všech kamarádům kteří přidali ruku k dílu na stavěčce, nebo nám i jinak pomohli v průběhu tábora.