Tábor na Pikárci "Na ostřích čepelí"

Ať už byl táborník zkušený či nováček, s pořádnou krosnou nebo příručním kufříkem s plyšáky, čekalo na něj 11-denní dobrodružství v zapomenuté krajině Vysočiny, kde domorodci sotva zahodili sekáč z pazourku a nyní si ještě téměř zvykají na divy barevné televize!

Po příjezdu se uskutečnila kontrola přivezeného jídla (šlo o to, aby děti nenechaly věci k okamžité spotřebě na spodku batohu a v půlce tábora jsme nemuseli bojovat s golemem složeným z kousků obložených rohlíků a řízků, oživených kouzelnými plísněmi) a pozvolné ubytovávání do indiánských teepee. Jelikož stavěčka o víkendu neproběhla úplně bezchybně, jedno teepee ještě čekalo na postavení, a tak se chlapci na první noc uskrovnili do největšího stanu. Oni by se ani nemuseli příliš uskrovňovat, tento stan normálně nabízí pohodlné místo cca pro 15 trpaslíků jejich vzrůstu, ale znáte to.. Tady spinká můj plyšák, tady mám místo na tři kufry, potřebuju přece prostor minimálně 2x2m na pohodlné lože... Jeden ze zkušenějších táborníků, Natan, byl zřejmě z této situace tak deprimovaný, že se rozhodl okolo svého skromného místečka vyrobit plot ze zatlučených kolíků, aby ubránil aspoň svoje teritoriální minimum.

Po řádné domluvě jedním z vedoucích si chlapci uvědomili, že to asi s nedostatkem místa nebude tak horké a během první noci se přece jen upevnil chlapecký kolektiv tímto těsnějším noclehem.

Ještě před ulehnutím proběhl v kuchyňském týpí klasický seznamovací špekáček, kdy každý osvětlil své jméno, záliby a geografické kořeny. Mimo to se nastínil táborový řád, nutnosti vedoucí k dobrému fungování tábora (např. že ideální místo k zakončení trávícího procesu je na latríně a ne za prvním smrkem v lese) a povinnosti služby.

První táborové ráno už se udála rozcvička, po ní se nasytily hladové krky u kuchyňského pultu... Těsně po snídani donesly děti a mládežníci své zbraně ke kontrole, kde se událo předpovězené zkoušení měkčení zbraní na zadnici majitele... A více než dvě třetiny mečů byly zabaveny pro doopravení či kompletní obalení, jelikož by v původním stavu byly schopny efektivně zatloukat hřebíky či naopak vytloukat zuby. Ikdyž, ony to většinou stejně byly "mlíčňáky".. :-)

Poté se táborníci poprvé ponořili do světa naší fantasy říše. Vzali si na sebe kostýmy-musíme tvůrce pochválit, absolutní většina dětí kostým vlastnila a to pěkný!- a stali se svědkem příchodu krále, ke kterému dorazil po dlouhé cestě ze skřetích hor královský zvěd, nesoucí zprávu o vzpouře skřetů, orků, trolů, goblinů, zlobrů a jiných nedobrých bytostí, sjednocených pod praporem jakéhosi nového mocného náčelníka. Král zvědovi poručil, aby dal dohromady družinu nejlepších branců z každé ze čtyř provincií, kde by stáli na obranu říše a pokoušeli by se zatlačit zelenokožce zpátky do svých děr.

Zvědovi to netrvalo dlouho (přesněji asi 4 minuty) a vyrukoval se čtyřmi družinami, sestavených nejmoudřejšími hlavami říše. Družiny si pak losovaly ze čtyř předmětů, které určily provincii a město, ze kterého startovaly na velké mapě tažení. 

První družinu tvořil : Honza, Tomom, Julie, Tamča, Péťa a Lukáš.

Vybrali si sekeru a ta reprezentovala město Worlot, domov řemeslníků, s tvrdou prácí u kovadlin, v lesích a pod povrchem země. Skupinka se dohodla na názvu Bílá smrt a v jejich erbu byl plameny chrlící bílý drak na zeleném pozadí.

 

Druhá družina byla v tomto složení: Richard, Mareček, Patrik, Maruška, Michal a Andrea.

Vybrali si kladivo, symbol královské moci, takže jim připadlo vznešené město Ledrun, hlavní město celé říše, se svými poklady a sídlem krále. V erbu měli korunu krále se šesti drahokamy, jeden za každého člena, v pozadí nebeskou modř. Jejich nosy trčely decentně nahoru a ve jménu se pyšně vyjímala slova "Královská garda".

 

Třetí družina seskupila tyto bojovníky: Robin, Natan, Hanča, Barča a Branko.

Vybrali si knihu, která patřila velké knihovně města Lerlasil, domovu učenců, kouzelníků a umělců.V erbu měli rudou knihu v bílém plameni na černém pozadí. Jméno jejich družiny bylo "Lerlasilští vymítači", a právě tato fráze měla na svědomí několik zlomených jazyků a zauzlovaných rtů, po pokusech o její vyslovení.

 

Skupina čtvrtá vypadala takto: Kuba, Tedýs, Juraj, Dorotka, Sabča a Milča.

Zbyla na ně mince, která na mapě zastupovala město Fištrád. Město na pobřeží Bezedného moře, s velkým přístavem, trhem oplývajícím rybami, cizokrajnými surovinami a zlatem.V jejich erb umístili bojovníci dvouocasou rybu s třemi bublinkami, které nebyly bublinkami, ale královskými zlaťáky, jak nám pak vysvětlili. To vše na pozadí námořnických pruhů. Předcházel je zápach rybiny a dali si jméno "Pobřežní hlídka"!

 

Den byl věnován několika nebodovaným hrám jako např. "Tvůj balónek proti všem!" a dostavění chybějícího teepee, následně se vyrazilo na dříví a chroští a poté se prakticky udála dřevorubecká štafeta složená z disciplín řezání klády, hod polenem do dálky, zatloukání hřebíků a táhnutí klády. Byla to první hra,jejíž výsledky ovlivnily nákup jednotek a jejich pohyb na mapě celotáborové hry.

Večer byl věnován prvnímu táborovému ohni s jeho slavnostním zapalováním, tradicí "kruhu tabu" a táborovým písním. Zanedlouho se ale k ohni dostavila elfí kouzelnice a zavedla děti kouzlem do minulosti, aby se staly svědky začátku temného náčelníka, o kterém už slyšely od královského zvěda. Elfí magie je provedla temnými tunely času a usadila na kraj rokle, kde tři skřetí šamani oživili pomocí mocných artefaktů nového náčelníka. Děti se tedy dozvěděly, že pokud chtějí jeho zlé vedení hord zničit, musí zhasit svíčku vzkříšení, rozbít kámen nenávisti a nakonec získat a propíchnout srdce znovuzrozeného, které mu bylo u rituálu vyjmuto.

Bohužel bojovník Mareček z tohoto divadla nic neviděl, jelikož celou cestu bloudil ve zmíněných temných tunelech času (nesundal si u rokle šátek z očí, rituál proseděl v temnotě a v temnotě se také vrátil až zpátky k táboráku).

Tento den už byla stanovena služba, tedy skupinka Pobřežní hlídka strávila po jídlech chvílku mytím nádobí a v noci rozestavěla hlídky.

Další den dopoledne se horním lesem rozléhal řev skřetů a vyděšené hlasy novopečených menších bojovníků! Zrůdy totiž překonaly hranice na mnoha místech říše a lidští bojovníci je měli zastavit v hlubokých lesích, kde nenapáchají tolik škod... Každý skřet sice v této bitvě stál proti 5 bojovníkům lidí, jenže vzrůstem a svaly, a mnohdy i zbraněmi, človíčky předčili! Navíc malí bojovníci, ikdyž navenek se běžně tvářili jako ostřílení válečníci, brali nohy na ramena a s jekotem ukazovali skřetům odhalená záda, čehož nemilosrdní skřeti často využívali. S časem ale branci říše pochopili, že jejich síla je v počtu a možnosti obklíčení, či zakeřných útocích na rozptýleného skřeta. Jedna malá vojačka Botková se odmítala postavit hrozivému skřetu Matějovi, dokud si nesundal masku a neidentifikoval se, potom ho se smíchem bodla do břicha.

Zelená horda se ve stanoveném časovém limitu téměř dostala do základního tábora lidí, jejich rudočernému praporu chybělo pouze pár desítek metrů...Tak se lidé dozvěděli, že skřeti nejsou žádné máčky a válka bude drsnou záležitostí! Tato hra se stala tématem dne a mnoho jazyků o ní do noci vyprávělo a žádalo pokračování :-)

Již ten samý den se uskutečnil hon za zničením prvního zlovolného artefaktu, svíčky vzkříšení.

Děti se po splnění úkolu u jezerní víly dozvěděly o jeho umístění a dvou ochráncích: slepého skřeta a skřeta hloupého. Skřet první, zvaný Kobrojed, však zklamal a od bojovníků dostal pořádně po...uších a ze skřeta druhého se vyklubal dobrácký velikán Ogrok, prostoduchý, avšak srdečný, který byl nucen zlým pánem hlídat svíčku a dlouhé noci se na hlídce nudil.. Nabídl tedy, že pokud mu bojovníci dají dobrý souboj, pustí je dále. Nebyl ale lehkým protivníkem, měl mocnou zbroj, plášť i helmu, a podlehl pouze, když jej trefili všichni  členové skupinky.. Což nebylo vzhledem k bojácným bojovníkům a bojovnicím v dáli úplně jednoduché. :-) Nejednou se také již přemožený Ogrok kvůli drzým poznámkám či výsměšným gestům zvedl ze země a jal se znova vyprášit kožich nečestným křivákům!

 

Další den se lidem dostálo varovné zprávy, elfové poslouchali v úkrytu skřety, kteří žvanili o jakémsi zákeřném plánu proti řísi, jenže když je chtěli elfové zajmout v boji, šikovní skřeti se rozběhli do všech koutů lesa a nyní nejsou k nalezení. Z tábora se tedy vypravila skupina, která po dlouhém pátrání našla skřetího důstojníka, dostihla ho, svázala a eskortovala do tábora k výslechu. Během zpáteční cesty ale čelila zákeřným útokům dvou ozbrojených skřetů, kteří chtěli svého druha osvobodit. Po třech krvavých přepadeních se lidem povedlo skřeta dovést do tábora, kde už čekal (po běhu a převlečení notně udýchaný) královský zvěd a mistr mučidel, kteří ve stínu hangáru zvěda nalomili a skupinky dětí pak vedly výslech formou 4 možných typů vět (vyhrožování, nabídka pití či jídla, ponížení skřetí hrdosti a milost). Jen jedna z těchto možností skřeta přesvědčila k podání informací, a tak děti musely zkoušet, zkoušet a zkoušet, dokud jim neřekl všechno co ví.

Každá skupinka se dozvěděla střípek důležité zprávy, a pak ji složily dohromady: Černokněžník Zgebnus z Chertogradu plánuje otrávit studny lidské říše zhoubným jedem!

Děti pak vyráběly elfí šperk, kouzelnou hůlku a hudební nástroj, dočkali jsme se skutečně hezkých výrobků! Když se uklidnily žaludky po jídle, bylo nutné donést zprávu o spiknutí králi, na dlouhé trase si pak formou štafety předávali zprávu běžci vytrvalci, běžci siláci (s polenem v rukou), plavci, zpátečníci (šli pozadu) a nakonec opičáci (běželi po čtyřech). I přes téměř dvoukilometrovou trasu bylo výsledné pořadí velmi těsné!

Za tmy se uskutečnila všemi táborníky dlouho požadovaná hra- městečko Palermo. V naší fantasy modifikaci šlo o městečko Óm, s dobrým čarodějem a zlými skřety. Velmi perlil jeden z party slovenských válečníků zvaný Branko, a svým komentováním své smrti ve hře pobavil nejednoho táborníka a vedoucí. Do dalších dnů se také přeneslo jeho vítězné "Juchů!" a bylo po táboře často slyšet.

Po přípravách se dalšího dne uskutečnila hra skřetí hlídky, kdy každý bojovník dostal šátek neviditelnosti a pod jeho kouzlem se vydal ke svému skřetovi, o němž si měl zapamatovat co nejvíce informací, jeho zbraně, vzhled, oblečení a zbroj..Pak se vydala válečná výprava na hrad Chertograd, zastavit zlý plán tamního pána. Šla desítku mil, skrz vesnice, pole, lesy, skrz kopřivy vyšší než postava nejmenšího válečníka Péti. Na své cestě uctili padlé u rybníka Křenářky vyrobenými loďkami se svícemi, u Černého lesa pak pomohli nešikovnému dřevorubci, který se po útěku ze zajetí skřetího tábora zasekl ve svém úkrytu na vysokém stromě. Ten nám podal informace o tom, že skřeti v táboře hromadí lidi a vysílají je na Chertograd, kde na nich zlý kouzelník zkouší svůj jed a dovádí jej tak k dokonalosti!

Dovedl je do skřetího tábora kde vyluštili skřetí zprávu z teček a čárek a navedlo je to na nejlepší cestu do cílového doupěte Zgebnuse.

Ten tam na ně již čekal se svou holí mrazilkou, která zmrazila na deset sekund každého, koho se dotkla, a bandou skřetích zbrojnošů. Navíc se děti dozvěděly, že ovládá temnou magii, dokáže nejspíš křísit mrtvé a asi není tak úplně člověk, nebude tedy snadné jej dostat na kolena.

Na Chertogradu se tak strhl veliký boj, jelikož se skřeti nechtěli vzdát svého černého jedovatého plánu. Lidští válečnící přišli o elfí hraničářku, kterou zákeřně skřeti zabili, ikdyž poslední chvíle svého života ještě léčila své svěřence, aby mohli zpátky do boje. Vyléčila i rytíře Richarda, kterému byl vyražen dech při posledních zuřivých vteřinách černokněžníka.

Ve zříceninách byla ukryta čepka ochrany proti chlad a sekerka Čaromlat, s těmi jedinými mohl mocný bojovník z řad lidí dostat čaroděje na kolena. Nakonec se to povedlo rytíři Tedýsovi, který tak získal přízvisko "Čarovrah" což s jeho čerstvou přezdívkou dohromady tvořilo "Řízek Čarovrah", jaké to epické jméno!

Také se zde našla lahvička jedu, tu tedy lidé vzali pod svou ochranu a uzamkli do bezpečných hlubin královské pevnosti. Poslední předmět, a to skřetí poklad, zůstal lidským očím skryt a nikdo tak nevyužil jeho bohatství.

V sobotu se říše dočkala návštěvního dne, s bohatými a zejména chutnými dary těch kdo zavítali k nám do tábořiště... Souběžně byla sobota také sportovním dnem, kdy se skupinky lidí utkaly ve skřetí čutané(fotbal), goblinní přehazce(ringo), lukostřelbě a večerem plným zápasů v nově postavené aréně. Šampiony bojů ve své kategorii se stal Robin, Julie, Tamča, Natan, Branko s Jurajem a Míša.

Navštívit nás přijeli také zlobři Momok a Turlogh, vyslání skřetím náčelníkem do lidského tábora, ale byli zastaveni po několika potyčkách. Turlogh pak vydatně přednášel o rytířích, zbraních a zbrojích, tradicích a zvycích středověku.

 

Za zmínku také určitě stojí večeře, na kterou se těšilo zejména znalé vedení tábora. Na řadu totiž přišel pudink s piškoty a malinami a kdo chtěl, mohl si do ešusu nasypat podrcenou tatranku! Téměř podle kuchařky pana Pohlreicha!

Večer byl opět čas velkého ohně a při obrovské pagodě s námi poseděl návštěvník Rolf, dlouholetý hlavní vedoucí našeho tábořiště a také návštěvnice Maruška, která nám vlastně již od pátku pomáhala s hrami a chodem tábora po celý víkend. Díky! :-)

V neděli byl posunutý budíček, vyjímečně jsme se obešli také bez rozcvičky, každý se tedy vyspal do sytosti. Během úkolové hry skupinka Pobřežní hlídka objevila Kámen nenávisti, druhý z artefaktů znovuzrození!(Juchů!) O jeho ukradnutí z pelechu skřetů se postarala lstivá rychlonohá Milča, která pak po dlouhém sprintu měla ještě půl dne "jazyk na vestě"... :-)

V pozdním odpoledne byla chvíle klidu určena k vymyšlení příběhu ke každé osobě bojovníka, tedy všichni, od nejmenší tábornice po největšího čahouna, si museli stvořit historii válečníka, kterého během celotáborové hry reprezentovali.

Byla to příprava k večeru v duchu role-play. Co že to znamená? Během role-playingu musíte zapomenout na to, že jste se narodili v Horní dolní v roce 2003, že chodíte do 7. bé a chcete se stát kosmonautem,máte rádi počítačové hry... Vžijete se do těla válečníka(v případě našeho tábora) který se z nějakého důvodu přidal k armádě říše, má za sebou určitou historii a zážitky a naplno ho hrajete! Z holčiček a chlapců se nám tedy pro tento večer vyklubali rytíři, hrdinní měšťané, sirotci, loupežníci, s vlastními příběhy, mnohdy hrozivými zkušenostmi z bitev...

I z vedoucích se tehdy staly osoby říše, mohli jste tak potkat barda, sedláka kterému skřeti spálili rodnou farmu i celou úrodu, zloděje se skrytou tváří a rychlými prsty, potulného barbara... Dokonce se objevil i oblíbený Ogrok, který utekl zlému pánu, donesl svou stolní hru a děti, pardon, bojovníci, si s ním mohli zahrát o zlaté mince. Jelikož se tento večer odehrával v námi sestrojené krčmě, za pultem jste narazili na hostinskou, se kterou jste mohli směňovat herní platidlo za topinky a tyčinky, brambůrky a buchty, za korbele kofoly... Pár mincí každý dostal za představení své role na začátku večera a dále si pak, pokud byl šikovný, mohl vydělat u zvláštních postav, které měly úkoly s odměnou...Oproti počátečním obavám tento "divadelní" večer skončil fantasticky a nikdo nastavenou atmosféru nenarušoval! Několik hodin roleplayingu završilo zničení Kamene nenávisti, který byl chráněn magií a mohl ho zničit pouze někdo s nadliskou silou avšak srdcem ze zlata... Máte tušení kdo to asi byl? :-)

V noci na pondělí bylo probuzeno několik statečných a bylo jim vysvětleno, že mají za úkol obrátit skřetí plán s jedem proti zelené hordě... Tedy se každý sám vypravil po svíčkách do skřetích táborů a do kotlíku s polívkou jim hodil lístek pomazaný jejich vlastním jedem. Horda byla tedy výrazně oslabena vlastní zbraní!

Následující den jsme si udělali výlet do Moravce, vydrancovali vesnickou jednotu a trávili čas u rybníku a také v lese, kde si každá skupinka měla připravit přístřešek na spaní během další noci.

Toto dobrodružství  nám ale uteklo mezi prsty, jelikož navečer se posbírala hrozivá mračna a táborový meteorolog Matěj správně určil nadcházející bitvu oblaků.

Místo spaní v lese jsme tedy překolíkovali všechna teepee, zkontrolovali dobře vykopané járky a upevnili zavřené chlopně stanů.Ke spaní nám krásně bubnovaly kapky deště o stanové plachty.

Ráno už pršet přestalo a po rozcvičce a snídani nastálo tvořivé klání o nejlepší lesní brnění, kde jasně zvítězil mechový válečník skupinky Bílá smrt, následovaný listovým bratrem z Královské gardy, Brankem korovým z Vymítačů a poslední byla skupinka Pobřežní hlídka s jejím setem "bikiny z kůry" na Dorotce, protože měli prý původně brnění větší, ale rozpadlo se jim před ukázkou...

Nicméně, po této módní přehlídce nastala další výroba a to oštěpu, malé vrhací zbraně a bolasa. U oštěpu se hodnotila dálka doletu (všemi vrhal stejný bojovník z řad vedoucích) a přesnost při hodu na vycpaného skřeta, u vrhací zbraně se bral ohled na estetiku a přesnost při hodu, u bolasa pouze přesnost při vrhu na stojící tyč. Divácká místa jsme uzpůsobili hrozbě možného uvolněného "šutru" z bolasa, nikdo tak nebyl zraněn :-)

Kus odpoledne byl také věnován výuce tábornických dovedností (bezpečnost při přípravě dříví na oheň, orientace na mapě, rozdělávání ohně..)

Ve zbývající části úterka jsme vyslali družinky s úkoly do Pikárce, měli zjistit informace o historii vesnice, provést anketu a pokusit se směnit předmět který dostali (cizokrajné mince z ne tak minulých dob) za co nejcennější kořist. Všechny družinky mince směnily, některé se vrátily se studentskou pečetí, některé domácí marmeládou, jiné s čokoládovým čertem, jedna skupinka dostala i fešný míček. Znova nám začlo pršet a v podvečer strávili táborníci nejvíce času v největším teepee, kde hráli různé hry jako "kufr", "město jméno zvíře věc" a z důvodu opožděné večeře se předecpali rohlíkem v tradiční rohlíkové štafetě. Po večeři, což byla svíčková, se všichni odebrali do hajan, protože...

se ve středu brzo vstávalo! Spojení do Blanska začínalo autobusem v 6:30 z Pikárce, budíček byl tedy v pět, děti se sbalily podle plánu z minulého dne, každý měl baťůžek s minimem potřebných věcí, dále se rozdělily do družinek zásoby jídla, obvazů a náplastí, nabitý mobilní telefon s důležitými kontakty a mohlo se vyrazit! V Blansku jsme byli v půl deváté, proběhly menší nákupy dobrot v místní pekárně, skupinky dostaly mapu a byla jim označena a vysvětlena cesta k prvnímu stanovišti. Skupinky pak vyrážely podle dosažené pozice na plánu tažení, první tak vyrazili Lerlasilští vymítači, druzí Královská garda, pak Bílá smrt a nakonec Pobřežní hlídka. Časový rozestup mezi prvním a posledním startem byl 40 minut.

Děti tedy putovaly po nachystané trase která probíhala přes Moravský kras, Macochu a údolí Punkvy, měla celkem 17 km a 6 stanovišť. Na každém z nich pak výsledek dané disciplíny rozhodoval o časové penalizaci. Dvě skupinky daly na radu potulného Děda vševěda a prodloužily si trasu o více než pět kilometrů, zato horší cestou.

Poslední stanoviště mělo místo ve Staré rasovně kde děti podstoupily zkoušku odvahy horníků z Worlotu. Odtud to bylo jen kousek k obci Holštejn a stejnojmennému hradu, který stojí na skále nad velkou jeskyní Lidomorna (která sloužila právě k trápení hladem v dobách středověku).

Hladem trápeni nebyli ale účastníci výpravy, kteří se odebrali s vedením do krásné Holštejnské hospody utratit pár královských zlaťáků.

Právě na místě zříceniny se odehrálo veliké finále dějství celotáborové hry. V jeskyni nejprve rytíři našli srdce skřetího náčelníka a vynesli jej ven před zraky meditujících strážců, nahoře na zřícenině se pak strhla bitva, kdy se přišel bít sám velký skřetí náčelník spolu s probuzenými strážci a nakonec byl přemožen po zdárném rituálu zničení jeho skřetího srdce.

Vypuštění zlé duše zřejmě způsobilo nepřízeň počasí a my se museli schovat pod velký převis před vstupem do Lidomorny, úsporně uložit děti ke spánku na nevelkém prostoru a uchránit se tak před mokrem.

Zkřehlé ráno se spravilo díky ohni, teplému čaji a kusu žvance do žaludku. Vyšlápli jsme si do města Sloup, kde jsme opět vysrkli teplou polívku v místním hostinci (a hladovější mohli opět utrácet za hmotnější jídlo), pak zamířili do famózního systému jeskyní Sloupsko-Šošůvských, na hodinový okruh po zdejších chodbách, sálech a propastích. Mnoho obdivných výkřiků zde táborníci vypustili, mnoha dotazům čelil vtipný pan průvodce!

Odtud pak rychlým krokem na autobus a zpátky domů, kde už se dělala večeře a sušilo dřevo na táborák, protože u Pikárce celé dva dny, co jsme byli pryč, řádily bouřkové mraky. Tentokrát přibyla u táborového kruhu návštěvnice Hanka, která nám pomohla při tvoření stanovišť a za odměnu mohla hodovat s námi u stolu. :-) Každý bojovník byl vyznamenán náhrdelníkem a pasován králem do řádu "Plenitelé skřetů" a dostali také různé zajímavé písemnosti ke čtení během tmavých večerů v postelích.

Potom byla už jen poslední noc, kdy se nemálo táborníků rozhodlo spát pod širákem, ranní balení a odjezd zpátky do všedního světa...

Atmosféra na táboře byla skvělá, každý jednotlivec, ikdyž třeba zprva trochu netušil jak se v novém prostředí chovat, nabral správný směr a díky tomu jsme všichni strávili skvělé dva týdny v divočině, na táboře, jemuž podobných už dnes není mnoho. Děkujeme všem účastníkům, rodičům kteří se je rozhodli vyslat, a také se moc těšíme na příští rok!!!