Tábor na Pikárci "Strážci času" 23.7. – 3.8.2018

Týpí, hřiště na ringo, fotbalové brány, voňavé latríny, špenát a nabitý program! To vše a ještě mnohem více čekalo na příjezd 18 táborníků a 4 vedoucích, po celém útrpném roce povinné školní docházky a práce.

Na předešlém táboře zazněly hlásky, že cestování časem by bylo „hustý“ a protože se velkých věcí nebojíme, děti a taky pár přerostlých dětí (ahoj Richarde a Milčo!) se letos staly tajnými agenty záhadné agentury s nejasnými kořeny, která se zabývala velmi zvláštními zakázkami – vysílala agenty do minulosti, aby pozměnili běh událostí podle přání klientů ze současnosti.

To zpravidla vyústilo ve zlepšení současné situace klienta, samozřejmě výměnou za tučnou obálku s penězi. Většinu peněz schlamstlo přirozeně nejvyšší vedení a management agentury, ovšem díl peněz dostali, tedy dostanou (až) na důchod, i agenti, kteří koneckonců odváděli zodpovědnou a nebezpečnou práci. Nejvíce se na peníze těší zřejmě Mareček, který se mě na slibovanou finanční odměnu optával zhruba co hodinu.

Pro vás, naši milí čtenáři, jsme odtajnili několik složek týkajících se případů a nakouknete tak za časoprostorovou roušku našich zakázek!

Prvně jsme ovšem museli ustanovit 3 jednotky, protože jedině dobrá kooperace na misi může zajistit kýžený výsledek.

Tak se zrodily tři týmy, tři pokřiky a tři druhy vlastnoručních odznaků:

Duck the system D.T.S.

Rychlá-inteligentní-jednotka R.I.J.

Oddíl černých brýlí O.Č.B.

Na nové kadety se ihned přišel podívat sám nejvýše postavený „Major“, a že nás z toho bolela hlava!

„Nástup, sakra, okamžitě!“ „Do zástupu himlhergotlaudon! To vás nikdo neučil?!“ „Vždyť tady nikdo nemá ani pořádného kníra!“

První zakázka na sebe nenechala dlouho čekat! Sdělil ji samotný major.

Úkolem byla cesta do třicátých let minulého století, zkompletovat zašifrovaný recept od známého mistra paštikáře a rozluštit ho v co nejvyšší míře, načež byl předán předku (ne tolik úspěšnému paštikářovi) našeho klienta.  Úkol to byl náročný zejména na nohy, plíce a zrak, jelikož titěrné lístečky se snažili ochránit četníci. A jestli se mise povedla? Slyšeli jste někdy o firmě Hamé? No tak už víte, díky komu je z ní dnes takový český gigant.

Další úkol vyžadoval smysl pro humor, estetiku, slohový talent a výtvarnictví. Každý tento díl měli na starosti jeden či dva lidé v jednotce, avšak prim hrála spolupráce  a organizace práce v týmu. Smyslem mise totiž bylo vrátit se v čase jen pár dní zpět, infiltrovat všelijaké redakce a napsat články do bulvárních plátků. Konkrétně články hanobící politické oponenty našeho ctěného klienta, pana X (dobře si ho zapamatujte!). Jeden politický sok byl popsán jako nevěrník který prodal vlastní děti prosím pěkně !!do cirkusu!! , další oponentka prý neměla jakýkoliv smysl pro oblékání a působila arogantně a namyšleně, třetí oponent byl opět… no však si to dokážete představit. Prostě prácička kterou můžete vidět i v našem reálném mimotáborovém světě. Ano, bude hůř. ☺

Prvním dnem začínal i sportovní kolotoč. Po poledním klidu totiž, zatímco skupinka služby vykonávala své povinnosti, hrály ostatní dvě skupinky ringo/fotbal. Další den pak měla službu druhá skupinka, a match odehrála první a třetí.. atakdále atakdále.  Památný výprask ve fotbale zažily zejména RIJ a OČB od Kachniček!

V odpoledni též probíhal preventivní úklid týpí, protože některá už po jednom dni vypadala jako vetešnictví po zemětřesení. S výjimkou týpí velkých děvčat (Milčohankoterkomaruškojulčotýpko) – tam to vypadalo jako u Baby Jagy ve spíži – rozsedlá žabička támhle, zalehlá tuhle, vysušená žabička u prahu – no idylka. Kdybychom pojmenovávali tábory podle výrazných událostí, které se tam staly, byl by to letos tábor kamikadze žab.

Od prvního slavnostního táboráku nás odpoutal telefonní hovor od samotného majora s nenadálou prácičkou – zjistit spirituální moudra slepého učence z 16.  století, který má ovšem velmi dobrý sluch a k ruce partičku ostrých chlápků-hlídačů. Úkolem agentů bylo potichounku proplížit se těsně před mudrce a rozumy na papírcích, pardon, pergamenech, ukrást. Protože takto narychlo nebylo oddělení schopno naprogramovat časoprostový skok, museli jsme použít starší mechanickou metodu cestování časem, která zahrnovala spoustu dýmu, řevu, rachotu a ďábelských světel. K ochraně před nimi jsme využili speciální černé brýle! Agenti pojali tuto misi po svém a po několika neúspěšných pokusech o plížení zvolili raději strategii frontálního útoku ve formaci buvolí stádo, takže ubohému mudrci nezbyly ani oči pro pláč.

Po ranní rozcvičce a vydatné snídani jsme se vydali do pravěku pro artefakty, po kterých toužil majetný sběratel historických skvostů. Nejenže bylo vystopování tří utíkajících neandrtálců dosti obtížné, ale byli ještě hamižní a svoje kmenové talismany nechtěli jen tak vydat. Agenti byli ovšem improvizačně nadáni a pohotově nabídli směnný obchod. Jeden neandrtálec dostal náramkové hodinky, další obral agenta o botičky a třetímu byl velmi velkoryse nabídnut otrok, dobrovolně vybraný z vlastních řad. Chudáka Martínka rozhodnutí většiny sice zprvu zaskočilo, ale statečně kývl a byl připraven hrdinně se obětovat pro artefakt. Neandrtálec se naštěstí rozhodl, že přeprava čepky bude méně náročná než přeprava celého Martínka, a tak zůstaly všechny týmy kompletní.

Že to naši táborníci dobře vyřešili? Ale kdepak! Dovedete si představit, jaké události by nastaly, kdyby objevení textilií, švů, tkaní, číslic…nastalo o tisíce let dříve? Agenti se museli rychle vrátit a napravit svoje chyby, než by se změny projevily v současnosti. A teď už víte, stejně jako naši táborníci, jaký byl skutečný důvod vymření neandrtálců.

Při večerech se odehrávala celotáborová hra. Co bylo jejím smyslem? Vědci v rozvojovém oddělení agentury zjistili, jak by bylo možné cestovat i do budoucnosti, avšak pro tento účel bylo třeba zbudovat zbrusu nové specializované centrum. Každý tým dostal architektonické plány své části komplexu a body z denních her se převáděly na minuty stavění. Opět jsme si rozdělili funkce a to na dělníky, kteří nosili materiál, stavaře, kteří budovy kompletovali a architekty, kteří jako jediní viděli plány a komandovali jak dělníky, tak stavaře.

 Dělníci běhali, funěli a brblali nad tím, jak nepřesné a bláhové instrukce dostávají, stavaři si zoufali nad nemožností a nerozhodností architektů a ti si zase vzdychali nad neschopností a nechápavostí ostatních dvou povolání. Tábory na Pikárci – připravíme vaše děti na opravdový život!

Když bylo denní stavění hotovo, trávily se večery v kuchyňském týpí, zodpovídali hádanky či zapeklité otázky ohledně alibi (občas se nedalo poznat, kde černé historky začínají a Městečko Palermo končí). Památná byla pohádková verze Palerma, po kterém se proháněli jednorožci s rohem v pupíku či babičky na kuří nožce, a jedna velice zapeklitá hádanka do které se všichni zamotali tak, že nakonec nikdo nevěděl jestli rakety do tanků patří nebo nepatří, a hlavní předností (nebo spíše záhubou) aktérů byla intenzita jejich přitažlivosti – tedy té magnetické.

Ani další dny nás nečekaly malé věci – táborníci se v přípravě na jednu misi vzdělávali v první pomoci a zdravovědě, jejíž obsáhlý blok obstarala Žluťásek, která je naším zdravotníkem – a vybaveni novými poznatky se vydali zachránit zraněné vojáky operace Anthropoid, tedy Gabčíka, Kubiše a další. Donesli je do bezpečné zóny a tam každého podle jeho zranění, s větší či menší mírou úspěchu, stylu a vážnosti opršení, ošetřili pod dohledem vrchní sestry Mrs. Yellow.

Následovala další práce pro pana X – cesta do 15. století za účelem nalezení plánů strojů a zbraní, jejichž autorem nebyl nikdo jiný než Leonardo Da Vinci. Agenti museli v neznámé Francii s použitím mapy najít tajné skrýše a donést složené plány co nejdříve zpět na základnu. Již zde byly vidět přednosti jednotky O.Č.B. v orientaci v terénu, což jim mělo za jistou dobu velmi pomoci.

Podrobnosti dalších akcí necháme utajené, ale vězte, že se táborníci vyznamenali i v dalších misích. Na výletě zjištovali informace o zesnulých na židovském hřbitově v Polné, ověřili si své střelecké schopnosti s puškou, megafoukačkou a vrháním nožů, pro pana X opět zasáhli a přepsali jeho zbývajícím oponentům předvolební projevy, naběhali kilometry kvůli záchraně běžce od Maratonu, zachránili tvrdohnavou, jízlivou a nespolupracující babičku klienta před utopením v Titanicu, zúčastnili se rytířského klání ve středověku, které zachránilo čest a bohatství rodu klienta až do současnosti – tedy vrhali oštěpem (nebo menšími členy skupinky), stříleli prakem, jezdili v bojovém voze s dřevcem proti nafukovacímu nepříteli a večer pak dokonce zažili na vlastní kůži jak dokázala být středověká šlechta ke svým poddaným a lůze krutá!* Zdokonalovali se (úporně a ne moc úspěšně) v Morseově abecedě, napsali dopis pro své o rok starší já! .. Naučili se, jak se staví nouzový přístřešek pro spaní v lese, a také v něm jednu noc úspěšně a bez nehod strávili.

Druhý táborový oheň se pak nesl ve znamení Thálie, kdy měli agenti  možnost předvést své herecké nadání a schopnosti v záři improvizovaných reflektorů. Každé družstvo dostalo soubor námětů a replik které museli zakomponovat do svých představení. Do historie budiž vnesena zejména nezapomenutelná “Cos to řekl?” Mona Lisa, která měla na počest oblíbeného čísla skupinky – dvě – všeho do páru.

A po všech těchto misích a výzvách dostali tísnivou zprávu z vedení. Po tom, co dostavěli centrum pro skoky do budoucnosti a proběhl tam první průzkum v blízkém budoucnu, zjistilo se, že jistý pan Xénokratés, jemuž jsme mnohokrát v zájmu vlastního zisku pomohli pod přezdívkou pan X, se díky naší pomoci stal nelítostným diktátorem, utlačujícím lid a majícím naprostou kontrolu nad celým moderním světem. Kdo by byl tušil, že za nenápadnými výpomocemi v politice a průmyslu se skrýval takový ďábelský plán! Byl čas chytnout se za nos a pokusit se zachránit, co jsme zeslonili. Provedli jsme skok do budoucnosti a do okolí jeho letního sídla pod přehradou Vír. Našim plánem bylo pomoct nepočetné buňce rebelů, kteří byli odhodláni pana X zničit, ale jeho kontrarozvědka je rychle lidkvidovala a nevěděli si rady. Naši agenti sesbírali informace od špionů a důvěrníků v celé široké oblasti a s trochou štěstí a jedu ve správné misce polívky si zákeřný Xénokratés pochutnal na své večeři naposled!

Nejlépe si ve sběru informací vedl Oddíl Černých brýlí, zřejmě nejen díky rychlým nohám (startovali jako poslední), ale zejména díky správně vybrané strategii. Agent Tedýs tak zlomil své dlouholeté prokletí druhého místa.  Haleluja! R.I.J.  a D.T.S. skončily tak, jak napovídala jejich strategie – svorně a  na druhém místě.

Po zásluze si tedy O.Č.B. jako první, při posledním táborovém ohni, vybírali své nové vybavení, věnované agenturou. Majorovi trochu spadl hřebínek a dal se slyšet, že zřejmě budou dávat větší pozor na klienty a zakázky, ne jen na to, kolik z toho kápne peněz.

Všechno tedy dobře skončilo, a pokud se nyní stihnu najíst, než můj žaludek stráví sám sebe, budu se těšit na další rok ve světě…

… *dramatické vybubnování*…

VIKINGŮ! ☺

Sepsal Přema, korekce a vtipné části dodala Žluťásek.