Tábor Želechovice nad Dřevnicí 2008 - první tábor rodičů s dětmi

Přeposledního července jsme vyrazili ve třech autech na předtáborovku. Cesta byla v pořádku, příjezd na tábořiště – šok. Nějaký dobrák nám ukradl 28 tyčí. Zůstaly pouze kostry na 4 týpí, které byly svazané. Otvírám srub a další šok. Díra ve stropě. Prohnilé desky. Prohlašuji, že to je poslední tábor. Peníze na opravy nejsou a nevěřím, že vyjde sponzorský dar (Mgr. Kubica slíbil 20 000 Kč).

Stavba tábora, zařizování kuchyně a ve čtvrtek odjíždím do Ostravy pro děti. Ve vlaku telefon a doma další vzkazy. Některé děti přijedou s rodiči v pátek a některé mohou až v sobotu. Začíná se mi hroutit plán celotáborové hry. V sobotu posbírám zbytek děti a ve 3 hodiny jsme konečně na táboře. Rozdělení do družin a tábor může začít.

Na táboře máme i řeckou holčičku Sofii, která je táborem nadšena. Její maminka ale ne. Obtěžují ji komáři a podobná havět. Sofie je ale neoblomné a chce zůstrat na táboře.

Při přípravě slavnostního táboráku se stal první úraz a doufám že i poslední. Šárka se sekla do nohy - 3 stehy. Po návratu z nemocnice jsme příjrmně překvapeni, že táborák je již hotov. Odpoledne probíhají první hry a jsou získány první body do bodovaní. Večer je zapálen táborák a vyhlášení celotáborové hry. Ke spánku se ukládáme kolem 1 hodiny. Hlídky nemáme, stačí dva pejsci.
V pondělí vyrážíme směr koupaliště. Kryté bazény jsou zavřené, tak děti chtějí jít na venkovní bazén. Počasí není nic moc, ale pak vysvitlo slunce a pálí a pálí. Po návratu jsou děti ještě plné energie, tak soutežíme děti proti rodičům. Děti s přehledem vítězi.

Bodujeme týpka, bohužel i vedoucí. Což je pro mne pohroma. Postupem času se zlepšuji.

Další dny děti v indiánských krojich loví bobříky , vyrábějí luky a šípy a večer hrají hry na hřišti. Výprava po stopách medvěda a jeho loveni se velice libila , ale na druhý den začaly problémy. Děti se musely celý den starat o své jídlo. Připravit snídani, uvařit oběd a večeři. Začali hádky, ale družinoví vedoucí to zvládli s přehledem.

Ve čtvrtek velka ostuda. Maťo nám za plného provozu vzal totemovou hlavu. Nastala honba, ale nikdo jej nedohonil. Platíme výkupné – velký meloun. Večer táborák a Maťo hraje až do rána.

V pátek tradiční zlatokopové. Dopoledne a odpoledne rýžováni zlata a večer bar se sladkostmi (bylo jich mnoho).

V sobotu zavěrečný táborák, vyhodnocení celotáborové hry a bodovaní. Ráno bouraní tábora a úklid a odpoledne hurá směr Ostrava.

Vznesl jsem dotaz na rodiče i děti, co jse jim nejvíc líbilo z tábora. Vyhrála stezka odvahy. Bez baterek a pouze po chemických světlech. Strašilo se pouze dospělé a bylo vyhrožováno i smrtí. Tento tábor byl pro mne novou zkušeností, protože jsem musel kombinovat souteže pro děti i rodiče dohromady.

Na záver špatná zpráva. Při bourání se na roztrhlo naše jediné sedmimetrové týpí (mělo 17 let).Oprava bohužel není již možná.

Dobrá zpráva nakonec. Dostali jsme ten sponzorský dar 20 000 Kč a jedeme opravovat zakladnu. Nechcete pomoct?