Tajemství Salmů v Blansku

... OroEriOheň.
Vystoupili jsme ve stanici Blansko-město, tady na nás čekali blanenšťáci, Rikitan20 a Jantar. Vydali jsme se do klubovny ČTU, kde pro nás Vanda měla první úkol. Dvě jehly jsme si nebrali zbytečně. Museli jsme si ušít oblek, takový, jaký se nosil ve Středověku. Asi po hodině práce jsme zjistili, že v tom vypadáme jako mantáci a Čáp doufal, že v Blansku nikoho nepotká. Už se začalo pomalu stmívat a začínala první hra. Vanda nás zavedla na kopec, zavázala nám oči a po dvojicích nás vedla někam nahoru. Cestou se nám rozvazovaly tkaničky, vyzouvaly boty, pořád jsme naráželi do stromů, Čáp s Ježkem se oba odřeli a stali se tak pokrevními bratry;-) Když už jsme té slepoty měli všichni až dost, bylo nám dovoleno sundat si šátky a před námi se zjevila trampská osada. Tady nám Vanda sehrála zajímavou scénku o tom, že musíme najít a dobít zříceninu, tento úkol nás však čekal až zítra a tak jsme se vraceli zpátky. Asi do půlnoci jsme byli v čajovně. Želva s Krokodýlem si každý objednali jiný čaj, všechny pak smíchali dohromady a vytvořili tak čaj, který byl tak hořký, že nbeyl vůbec k pití. Potom jsme se odebrali zpátky do klubovny, Čáp povídal něco o vlacích a nám už nezbylo nic jiného než spát.

Když jsme se ráno probudili, připravila nám Vanda naprosto šílenou dějepisnou rozvicvičku. Běhali jsme do kopce, pamatovali jsme si letopočty, které jsme dole museli napsat. Pak jsme navštívili pekárnu. Čáp si představoval, kolik si tady koupí závinů a pak zjistil, že nic takového v sobotu nepečou. Musel se tedy spokojit se třemi pudinkovými šátečky. Teď si na nás Vanda nachystala klasickou hru s názvem "Boj o valajku". Když jsme se pořádně najedli, napili a odpočinuli si. Čekala nás téměř celodenní hra za zříceninou hradu. Vanda nám dala mapu a postupně jsme se vydali na cestu. Měli jsme najít devět stanovišť. Brzy jsme zjistili, že úkol není snadný. Zašli jsme si asi 8km, než jsme našli první. Po dlouhém a beznadějném pátrání jsme se vrátili do klubovny a Vanda pochopila, že to asi není tak jak mělo. Mezitím přijel na návštěvu Jesťa s Krychlíkem. Vanda nám tedy dala další (ještě horší) mapu, po které jsme se měli vydat několik kilometrů na hrad Blansek přesto, že se začínalo stmívat a pršet.

Moc jsme toho neušli, když nám naproti jel Wily na kole, že na nás už někólik hodin čeká. Tak jsme se i s ním vrátili zase do klubovny. Takhle celá hra skončila.