Tenkrát na Západě – tábor Bobří stopy 2009

Vedení: Rolf, Soki, Želva, Margi, Káťa a Helča

Uctívači skalpů: Matěj, Bafon, Vánočka, Kubík a Rákosníček

Číra: Přema, Kawi, Anakin, Oskar, Žaneta, David

Dutohlaví orli: Topik, Kuba, Žluťásek, Křeček, Míša, Martin

Tento rok to bylo již 17 let, co přijeli do Pikárce první táborníci. Co rok to jiné téma. Co rok to jiné členské obsazení tábora, jiný táborový duch, i jiné počasí. Střídali se vedoucí, staří táborníci přestali jezdit a nahrazovali je nováčci. Někdy bylo v rybníku víc vody, někdy míň, každý rok měl tábor hodně nového, ale přece jen kouzelná atmosféra krajiny na Vysočině zůstala stejná.

Letos si táboření v termínuod 26. července do 8. srpna 2009užilo 6ti členné vedení a 17 táborníků, kteří bydleli v indánských stanech tee-pee. .Tématem letošního tábora nebylo nic jiného než indiáni a divoký západ o čemž hovoří již sám název „Tenkrát na Západě“. O tom jakým směrem se uchýlí táborové dění měl napovědět již první a zároveň zahajovací táborový oheň. O jeho slavnostní zapálení se postarali stateční bojovníci Matěj, Anakin a Martin. Náčelnice kmene Assiniboinů Ribanna a její sestry Káťa s Helčou svolali všechny spřátelené kmeny, aby rokovali o neúnosných požadavcích bělochů na jejich půdu. V tom se ze tmy vyřítilo trio banditů Rolf Forrester, Soki Collins a Želva Carter, kteří Ribannu unesli a její sestry nemilosrdně a chladnokrevně zastřelili. Indiáni následně napadli petrolejová ložiska v New Venangu, která vlastnili banditi a hořící loučí je zapálili! Válečná sekera mezi indiány a bledými tvářemi byla vykopána!!!

Další den se táborníci dozvěděli jak bude probíhat celotáborová hra. Na nástěnce po celou dobu visela velká hrací deska, po které se tři soutěžící skupinky mohli pohybovat. Startovalo se v indiánské pevnosti Pueblo, odkud vedla dlouhá a spletitá cesta až k nalezišti zlata – k Nugget tsilu! Každý kmen chtěl zachránit dceru náčelníka Ribannu a proto získáním zlata a jeho výměnou, by byl její život zachráněn. Cestou však čekalo mnoho nástrah! Hrací deska skrývala políčka, která znepříjemňovala či úplně znemoňovala cestu do cíle. Poblíže Santa Fé čekal ukrytý dynamit v horách, v El-Doru pobývala nebezpečná tlupa banditů, projet Údolím hadů mohlo znamenat vážné komplikace. Překážky čekali i na Medvědí řece, v Údolí padajících vod či v poušti De-Gama. Nebezpečí číhalo taktéž na území Utahů. Na pomoc našich bojovníkům naopak byla pole Butlerova farma, pevnost Niobara a hlavně také městečko Rooswell, odkud vedla dále železnice. Za každý získaný bod se házelo jedenkrát kostkou. Mohla vám padnou jednička, dvojka, trojka, ale také lékárnička, lebka nebo hvězda. U čísel je postup jasný. Jaké číslo, o tolik jste se posunuli kupředu. Lékárnička platila pro políčka, kde skupinka přišla k nějakému zranění, naopak lebka znamenala krok na mapě zpátky. Hvězda znamenala štěstí a tedy dva hody navíc!

Pondělí 3.srpna byla v plánu návštěva Westernového městečka Šiklův mlýn., které jsme si při letošním tématu a také při jeho dostupné vzdálenosti nemohli nechat uniknout. Po snídani si balíme svačinky a vyrážíme pěšky směrem do Moravce, kde ještě nakupujeme nějakej mls na cestu. U pštrosí farmy odbočujeme na pozemní komunikaci nižší třídy která nás okolo letního tábora České pošty zavedla až do vesničky Mirošov. Právě tady byla krajina s krásným výhledem a byla to opravdu radost pohledět. Na návsi byl pomník padlým hrdinům z 1.světové války a také probíhá pamatovací hra, v níž nejpřesnější odhad měla skupina Číra. Následně pokračujeme kolem lomu a na rozcestí dále proti proudu řeky Bobrůvky. Skupina otužilců v čele s potápěčem Sokim, který se vždy na Silvestra v největším mrazu koupe ve Svratce zvolila variantu „Brod“. Zbytek v čele s Rolfem vše radši obešel přes vesničku Olešníky, přece jen riskovat rýmu nebo nachlazení to bylo na nás moc. Potom se scházíme před Saloonem přímo ve Westernovém městečku Šiklův mlýn. Prohlédli jsme si jak úřad šerifa, tak i vězení, či pohřební vůz s mrtvolou. Ta jako by sama říkala: „Kdo nebude poslouchat vedení, odjede domů takhle…“ Ke shlédnutí byla i nějaká zvířata, kromě zubrů třeba i čínské prase, do kterého se zamilovala Ribanna. Když skončilo osobní volno scházíme se opět dohromady a vracíme se zpět přes Strážek, kde si dáváme něco na zub a kofolu. Následující kilometry do tábora se zdáli nekonečné, ale nakonec se soumrakem se unavení vracíme do svých tee-pee.

Jelikož jsme na Pikárci měli řadu odrostlých a zkušených táborníků rozhodli jsme se je podrobit menší zkoušce drsných mužů a žen. Se zavázanýma očima byli uprostřed tmavé noci odvezeni na neznámé místo s úkolem vrátit se co nejdříve do tábora. Matěj, Kuba, Kawi i Přema dokázali že nejsou žádné béčka, ale céčka, se situací se vypořádali a do rána byli opět na tábořišti u rybníka Kuchyně! To že naše žaludky během 14ti denní rekreace neutrpěli žádnou újmu se staralzájezdní hostinec Mraveneček, která nám každý den vařila samé dobroty a ten kdo plánoval na táboře zhubnout, si spíše po něm musel trošku povolit pásek u kalhot. Kdo okusil delikátní šopský salát, kdo si nabral do ešusu decánko čočky s vejcem, kdo alespoň olíznul nepřipálený puding, či kdo jen čichnul k bramborám s mozečkem, tomu se jeho mozeček a hlavně jazyk rozplýval blahem.

To že nikomu neupadl nos zase zajistila záchranná zdravotní služba Řehlovice, která měla starostí víc než dost. Kromě drobných operací a pitev a amputací bylo potřeba narovnat jeden zkřivený nos, což vyžadovalo nejen zručnost zacházet s kleštěmi, ale také se vyznat v aritmetice a vše dle úhloměru dobře změřit. Jinak by už Káťa potom za moc nestála. Také bylo potřeba zastavit krvácení z Topikova nosu, což při jeho decánko větších rozměrech vyžadovalo o decánko víc kapesníků.
Pokud bysme mohli vyhlásit nejoblíbenější táborové zvíře, stal by se jím určitě černo-žlutý pruhovaný hmyz s drzým sosákem! Vosa! Letos jsme museli mít asi hodně dobrou marmeládu, jelikož jich tu poletovala celá hejna.

Protože letos byla voda v rybníce už na mírou snesitelnosti, rozhodli jsme se hledat koupání jinde. Přece jen záplavy na Vysočině byli nemalé a to mělo neblahý vliv na kvalitu vody. Nakonec jsme našli útočiště v krásném prostředí u dva kilometry vzdáleného rybníka, ležícího u obce Dolní Hlíny. Odtud to bylo také kousek do Horní Libochové na kofolu a hranolky, což všechny mlsné čumáky s úsměvem na rtu přivítaly.

Co jiného mohlo být na programu v závěru tábora než závěrečka?! Ve čtvrtek 6.srpna odjíždíme autobusem do Velkého Meziříčí odkud dále pěšky jdeme podél řeky Oslavy směrem na jih. Cestou vzpomínáme na staré zážitky, například Vánočkův pět let starý incident, který se zapsal do dějin. U turistické chaty Letná se rozdělujeme. Vedoucí udílí poslední pokyny a odchází směrem dál. Nejprve startují Uctívači skalpů, po nich Číra a za nimi Dutohlaví Orli. První stanoviště kterému velela Káťa bylo na železném mostě přes řeku, kde bylo úkolem strefit se do visící plechovky. O kilometr dále následovala zřícenina Templštejn s hradní paní Helčou z rodu Templštejnů, která prověřila znalosti všech skupinek v rostlinách. Klíčovým místem bylo rozcestí k obci Studnice, kde byla připevněna na stará dřevěná vrata zpráva s úkolem, jehož nesplnění mohlo znamenat rozhodující ztrátu. Poté pokračovali skupinky k větrnému mlýnu, kde je čekal Želva a dále k zámku v Budišově za Rolfem, v jehož uzamčeném nádvoří se ukrývalo 6 částí poslední zprávy. Potom už rychle přes obec Kamenná k řece Oslavě ke zřícenině hradu Dub. To bylo konečné stanoviště! První doráží Dutohlavci, za nimi Uctívači a nakonec s menším zpožděním se sem dostala i družinka Číra. Celkové umístění však bylo rozdílné, jelikož Dutohalví Orli nejen že vynechali jedno stanoviště, ale navíc využili nepovolený způsob dopravy a prvenství tak bylo přiděleno Uctívačům skalpů! Již všichni zase pohromadě jdeme na malou prohlídku městečka Tasov, což se neobešlo bez nějaké té kofoly, ledňáka či brambůrek. Cestou zpátky se už setmělo a krajinu osvětloval jen velký měsíc. Večer spíme pod obrovskou plachtou, kterou nám u opuštěného srubu s pomocí svých asistentů postavil Želva. Ráno předáváme všem slavnostně také hlavní ceny – pravé nerezové nože rybičky! Česká ocel, kvalita zaručena! Po společné fotografii u splavu vyrážíme do Budišova u Třebíče, kde ještě navštěvujeme zdejší cukrárnu. No kdo by pohrdnul kafíčkem a nějakým indiánkem a krémovým řezem či kakaovým zrnem? Kolem poledne nám jede vlak do Velmezu a poté navazuje autobus do Pikárce.

Na tábořišti nás přivítali kamarádi, kteří kromě hlídání připravili dobrou svačinku a také večerní táborák. Kromě nemocných Topika a Anakina to byli Any, Dudla, Láďa, Wily a Vanda. Děkujeme přátelé!!! Večer následoval závěrečný táborák, u kterého nám místo Margi, která byla již v Rumunsku, hrála stará známá kytaristka Dudla a svůj úkol zvládla na jedničku. Nakonec ti nejvytrvalejší vydrželi u ohně až do pozdních nočních hodin. Pod hvězdami u dohořívajícího ohně se poté krásně usínalo a jako by se ani nechtělo věřit že je další tábor za námi…

Fotogalerii naleznete na odkazech: 

www.zelvaa.rajce.net , www.sokitheman.rajce.net