Uličky Brno 2005

Kdo přijel v deset dopoledne do klubovny Sdružení nevyhnul se tradičnímu ruchu. Jerry všechny pronásledoval, aby se šli zaprezentovat, Jesťa vnímal asi polovinu toho, co na něj lidé mluvili a věčně odpovídal na všetečné a někdy i hloupé otázky „Prosím tě, já myslím asi na deset věcí najednou. Teď mě neruš..!“ a byl duchem přítomen už o deset metrů dále, když ho dotyčný zadržel chvíli na místě.
Letošní uličky totiž pořádal výhradně Jesťa a jeho malý tým pomocníků v podobě Hynka, Rolfa a později i Sokiho a Condora. Občas se přidávala i Fišík a hlavně Ježek – kameraman, který vytvářel nezapomenutelnou a otravně nervózní atmosféru.
Začátek letošní hry se jako obvykle odehrál u Červené zdi, na níž je zpodobněn slavný hlavolam ´Ježek v kleci´. Rok co rok se kresba obtahuje při dvou příležitostech. Jednak při Večeru světel a jednak při konání Uliček. Dodnes se nepodařilo s určitostí zjistit, kdo je tím tajemným autorem. Zda nějaký bezejmenný Vont, nebo některý druhostraník, kterému se zastesklo po Bouřících se Stínadlech.
Tak či tak, jsme si v tomto pošmourném dni, jako stvořeném pro zápas o Velké Uličnictví a vládu nad Dolními uličkami zapěli píseň Rychlé šípy, načež byli všichni účastníci boje dekorováni symbolem čestnosti a ušlechtilosti Žlutým květem, aby jim připomínal, že mají dostát svých úspěchů čestně a jen ten se může stát Velkým Uličníkem, který nepovede nečistý boj a jeho snaha bude .. no prostě,že nebude dělat podrazy.
Krátce po slavnostním to zahájení se všichni adepti o Uličnictví rozeběhli do Dolních uliček, aby se podrobili první náročné zkoušce – Přinášení nápisů v paměti.V Dolních Uličkách na hracím území byly rozmístěny tabulky s nápisy – poselstvími od předchozích Velkých Uličníků, kteří svým následovníkům takto předávali rozličná sdělení. V obou klubovnách (Dvou Divochů i Bobří stopy) byly umístěny hlídky, které kontrolovali doslovný výklad poselství. Komické situace nastaly v momentě, kdy se přiřítili někteří výtečníci ke zkoušce a přestože si nevzpomněli na požadovaný text, vyběhli z jedné místnosti.. zamysleli se a se slovy už to mám se řítili do druhé. Když ani tam nepochodili, nechtělo se jim běhat, otráveně odcházeli znovu se učiti text.
K dalším etapám Uliček patřily hry jako např.: Tleskačův deník, Pátrání po Vontské kronice, pouliční boje, Cesta za Modrým světlem a klasický a asi nejočekávanější HON NA ŠIROKKA!

Fyzicky asi nejnáročnější, když pominu hon na Širokka byl hon po Horních Uličkách, kdy Vontové vybíjeli hráče, kteří měly získat listy Ginga. Nejvíc se stíhající Vontové zajímali o Jantara, takže padali takové hlášky jako “Jantara si vychutnám!“.. „neviděli jste Jantara?“.. apod. Trošku drsné ale tak proti gustu..?
Škoda jen, že hráči zdrhali i před našimi fotoaparáty, protože si mysleli, že je chceme vybít. Sice to bylo zapříčiněno tím, že jsme se pohybovali v hlavním štábu, nicméně neměli jsme listy Uctívačů ginga, kterými byli nepřátelští Vontové označeni. No, na sto metrů dálky se to poznává docela těžko..

Den se už sešeřil a naše pozornost se upřela na noční bitky v ulicích Brněnských Stínadel, které měly zbavit energie hráče před definitivním honem za temnou postavou s bílou škraboškou přes obličej, která běhává po Dolních Uličkách s kovovým hlavolamem ´ježek v kleci´- symbolem Velkého Uličnictví v ruce a dráždí jím všechny, kteří cítí potřebu stát se Velkým Uličníkem. Boje, které následně probíhaly byly vedeny papírovými koulemi. Takže žádné souboje pěstí mezi oči, pěkně v klidu, s bojovým rykem a hromadnými útoky všech členů ulic. Bitky měly rovněž pravidlo, že se nesmějí spolu prát tři ulice, takže jediný zmatek byl, když se sešli asi čtyři ulice a nevěděli, která se má do které pustit.

„Tak dost stovka!“ řekl Jindra, který polohlasně odpočítával kroky. „Teď bychom měli rozsvítit“.
Všichni při jeho slovech zastavily. Mirek vyňal zápalky a Červenáček připravil lampu k rozsvícení. Stoupli si všichni do hloučku, aby plamen zápalky nepoutal něčí nežádoucí pozornost a Mirek uprostřed hloučku zapálil knot lampy. Její cylindr obalený modrým papírem, ihned spustily a modravá záře se rozlila po tvářích všech hochů. „Br - “ otřásl se Červenáček. „Vypadáme jako duchové!“ Rozestoupili se aby světlo bylo vidět. Tak čekali v napjatém tichu, co se bude dít. Zezadu u náměstíčka se ozýval vzdálený šum chodců, nějaký vůz tam temně rachotil, ale zde v uličce byl klid, nikdo tudy nešel./ Jaroslav Foglar, Stínadla se bouří, Cesta za modrým světlem.

My jsme se celkem spořádaně shromáždili pod schody za Rozdělovací třídou, než se náš svíčkový průvod rozešel nahoru , kde nás čekalo Modré světlo a Losna. Chvíli se zdálo, že je vše vyhráno, ale nikdo nedonesl Bublinovi nic k jídlu, takže účelu aby se pes Rychlých šípů alespoň trošku ve svém vězení, do kterého byl zavlečen Dabinelovci, najedl nebylo dosaženo;=(.
Ale na smutek nebylo možné dál myslet, blížila se nejbouřlivější disciplína Hon na Širokka. Lampy v Dolních uličkách zářily svým mihotavým světlem a matnou září osvětlovaly ulice města, které se připravovalo na událost, která mohla rozhodnout mnohé. Kdo první chytí Širokka? Kdo od něj první získá znamení hlavolamu, tak důležitého pro další boj o Velké Uličnictví? Kde se objeví poprvé jeho tajemná postava?

První kdo zastavil Širokka v jeho šíleném běhu byli členové Mondscheinovy ulice (Dva Divoši), druzí byli Vontové z Malé Pekařské (Hvězda Šévěřů) a třetí byla ulice U náhonu (Moravští indiáni). Zvláštní dívčí skupina Pod Kalvárií (nové Amazonky) se umístila na posledním místě, přičemž jedna ze skupin Širokka nechytla vůbec. Teprve až když se celá hra skončila jsme se dozvěděli, že Širokko prvně vběhl na staveniště na Provaznický vršek a spadl do třímetrové jámy. Jako správný Širokko se sice dostal hravě ven, ale pár šrámů si z toho pádu přece jen odnesl. V další etapě hry se dostalo i na boje a to přímo líté, když se na Širokka sesypalo asi sedm lidí. Zakuklenec se však jen postavil, otřepal ze sebe dotěrné děti a běžel dál.
Dovolím si malou odbočku. Když jsem pobíhal po Dolních Uličkách a snažil se zachytit objektivem Širokka, pomalu ale jistě mi docházela baterka. Měl jsem ale tu smůlu, protože Širokko ne a ne se kolem mě proběhnout. Už jsem to vzdal, přepnul kameru do úsporného režimu a zakryl objektiv krytkou. Však tu náhle jsem uslyšel běh a ryk a zpoza rohu se vyřítila černá postava s bílou tváří. Kameru jsem stačil přepnout, ale krytku jsem odstranil až v době, kdy byl Širokko daleko předaleko. No hňup, no..

Po této hře se unavení a vyčerpaní Uličníci sešli do klubovny Dvou Divochů, aby tam podstoupili poslední veliký zápas, poslední a ten nejnáročnější – o Velké Uličnictví a tím i vládu nad celými Stínadly pro další období (říkám období, protože už dnes není zcela jasné, jak dlouhé to období bude, protože dochází k jistým skluzům, které jsou mimo obyčejné chápání).
Slušelo by se přepsat sem celou tabulku, ale raději jen vypíchnu pouze ty nejdramatičtější momenty. První část – všeobecné volby – vyhrál Jantar, jako druhá skončila Olga a nejmíň si dokázali Uličníci Dolních Uliček kteří měli jako svého jako svého vlůdce Šmoulu. V dalších disciplínách si uchazeči vedli velmi vyrovnaně a ve čtvrté disciplíně byl stav bodů dokonce vyrovnaný a až na malé výkyvu zůstal těsný až do poslední disciplíny, kdy Jantar vedl nad Šmoulou o 2 body. Nicméně i tak nakonec Jantar nevyjmul ježka z klece a tak se zcela překvapivě oproti všeobecné volbě stal Velkým Uličníkem Šmoula, který ježka z klece jako jediný vyjmul a to v čase 2.20 min.

A tak opět Žlutý kvítek – symbol fair-play a čestnosti zavlál nad Dolními Uličkami a to tentokrát v barvách Hvězdy severu.


Celkový pohled – na začátku byli všichni ještě čerství

Jesťa v koncích?

Před bitvou je každý generál..?

Po bitvě jen jeden..?

Něco pro dámy - Rolfův striptýz../kdybyste viděli to tělo - samý sval a šlacha../

Olgo!!! Máš ho!!

Poznáte ho?

Sepsal Ježek, vyfotografovali Ježek a Fišík.