Vánoční výprava Moravských Indiánů do Krásenska

Po půl hodině přijíždíme do vesničky Krásensko, ležící těsně vedle televizního vysílače Kojál ve výšce 600 metrů nad mořem. Včerejší deštivé počasí už sice ustalo, jen cesta byla mokrá a lesů stoupala pára. Na kraji vesnice nás zaujala informační tabule se srovnávacími fotografiemi starých domů, které tu stáli v minulých letech s těmi, které je nahradili dnes.  Poté míjíme čistírnu odpadních vod a podél rozprouděné říčky Malá Haná směřujeme hlouběji do lesů. I zdejším jehličnanům se nevyhnulo setkání s kůrovcem a tak místy leželi jen hromady pokácených kmenů a pusté planiny jako někde na Islandu. V některých místech jsme ani nemohli poznat, kde se vlastně nacházíme. Přesto se nám nakonec podařilo najít správnou cestu ke srubu, kde jsme tábořili 3 dny v prosinci roku 2008. Dříve místo skryté uprostřed lesů s rybníčkem, bylo nyní ze dvou stran odhalené kvůli vysekaným stromům. Ač to zde bylo více útulné, i dnes se nám tu líbilo. Na ohništi jsme si rozdělali táboráček a opekli pikantní maďarské uzeniny. Red ostatním nabídl vánoční cukroví, Dingo zase z termosky horký čaj. Na rybníčku byla tenká vrstva ledu a tak jsme si zahráli hru, kdo dohodí šišku na druhý břeh. Komu se podařilo přelobovat šišku na druhou polovinu vodní plochy, již se doklouzala až na konec. Následným bodem programu bylo jako při minulé nadílce hledání pokladu pro děti. Tentokrát tu byl jen jeden zástupce nastupující generace, ale i tak úkol snadný neměl. Až po pár minutách vypátral ve starém okapu ukrytou truhličku se sladkou odměnou. Poté už pokračujeme po asfaltové lesní cestě dále do údolí až k soutoku Malé Hané s Kulířovským potokem, ve kterém byl ještě silnější proud. Dvakrát šumící řeku překračujeme po mostě a pak již odbočujeme na pěšinu vedoucí k obci Podomí. Zpevněnou cestu místy nahradilo bláto a tak jsme museli vždy vyslat průzkumníka Dinga napřed, abychom se nezabořili. Po poledni dosahujeme za zvuku kostelních zvonů obce z východní strany a prohlížíme si zdejší domy, usedlosti a stavení. V restauraci Vrchovina na nás dýchla trocha historie z roku 1978, kdy fotbalová Zbrojovka se stala mistrem Československa. Fotografie uvnitř budovy přijímají ten slavný rok Brněnské kopané. K obědu nás kromě vývaru s nudlemi čekala místní specialita, smažený sýr se šunkou a brambory. Poklidnou předvánoční atmosféru dokresloval svítí stromeček v rohu místnosti. Venku se ještě fotografujeme s mistrovskou šalinou, kterou Pepa Mazura, Karel Kroupa či Pepík Pešice zřejmě jeli na okružní jízdu po Brně. V 13:31 už nám přijel nás spoj a přes Ruprechtov, Ježkovice a Drnovice se vracíme do rodného města. Zde se u nemocnice loučíme a těším se na příští výpravu, na které nás snad bude více.

Tady výprava začala. Red, Rolf a Oliver na autobusové zastávce U nemocnice.

Vše zpočátku vypadalo jako vždy, stará známá lesní cesta a červená turistická značka.

Potom však les zahalila mlha a objevily se první hromady vytěženého dřeva...

Nejmladší člen výpravy Oliver Twist se do zdejších hvozdů vydal poprvé.

O něco příjemnější pohled o kus dále, jako bysme našli Jezerní kotlinu! 

Rolf zálesák právě tepelně upravuje na ohni uzeniny maďarského původu.

Grilování masných výrobků se ujal i Red, zatímco Dingo přemýšlel kam dal cukroví?! 

Kdopak asi přespává v této maringotce uprostřed lesů Drahanské vrchoviny?

Úspěšný hledač pokladů a za ním rozbouřená řeka Malá Haná tekoucí do Opatovic.

Zasloužené a lahodné zakončení výpravy v restauraci Vrchovina u Pepy Mazury! 

Památná šalina, účastník oslav mistovského titulu Zbrojovky v roce 1978! 

Úspěšný klubovní rok 2020 vám přeje 155.KBS Moravští Indiáni z Vyškova!