Vánoční výprava na zříceninu Stagnov

Obrázek ke článku Vánoční výprava na zříceninu Stagnov „Na Tři krále o skok dále“ říká jedna stará lidová pranostika. 155.KBS Moravští Indiáni přicházejí se svou reportáží z vánoční nadílky naopak o nějaký krok pozadu, jelikož letos byla uspořádána v nejzazším možném termínu před Štědrým dnem. V neděli 23. prosince se slavnostní akce klubu účastní pětice jeho členů, jak příhodný počet v roce a dokonce ve stejném týdnu 80. narozenin klubu Rychlých šípů. Alespoň si můžeme trochu připadat jako Mirek, Jarka, Jindra, Červenáček a Rychlonožka. Snad jen čtyřnohý kamarád Bublina nám scházel….

Z vyškovského autobusového nádraží vyjíždíme v čase 14:05 v sestavě Soki, Rolf, Emmča, Olvierek a Agátka. Dingo se omluvil pro bolest zubu, Vojta marodil a cestou u Rostexu ani v Dědicích už nikdo do autobusu linky číslo 750 nepřistoupil. Málem se to však na začátku nepodařilo ani nám, jelikož Soki si vyhrnul nohavice nad kolena, aby ukořistil do kolonky „letos naposled“ výpravu v kraťasech a mezitím jsme šli na chybné nástupiště. Naštěstí jsme měli více štěstí než před 15 roky, kdy nám autobus díky Želvově bystrosti ujel zcela před nosem! Po výstupu v Rychtářově se vydáváme k místnímu loveckému zámečku Troyerstein, který působil tajuplným dojmem a volal po večerním průzkumu s baterkama či svíčkama. Oči nám přejeli i po vedle stojící vile Músa, rodném domě českého orientalisty, cestovatele a spisovatele Aloise Musila (1868-1944). Daleké hvozdy a hluboké lesy nás však volaly a tak po červené značce směřujeme přímo na západ k bývalému hradu Stagnov. Na programu nechybí i hry do bodování a tak po strefované šiškama nás čeká ještě bloudění v mlze. Poté nás čeká ještě pár minut po lesní cestě a otevírá se před námi pohled na panorama a obrys zdejšího kopce se zříceninou! Cesta nahoru byla prudká a místy jsme museli lézt i po čtyřech. Dobyvatelům z 15. století bych to tedy rozhodně nezáviděl, ještě navíc, přistávali by jim na hlavách šišky, pařezy či úly se včelami! Nahoře však bylo pěkně a tak nastal čas rozdělat si předvánoční táborák a ohřát si uzeniny, pečivo či jablka. Zahráli jsme si i hru hledání kartiček s Rychlými šípy. To už však také na jižní část Drahanské vrchoviny začal padat soumrak, a stmívání tu bylo coby dup. Na čtení příběhů Rychlošípáků již nezbyl tedy čas, avšak čekalo nás ještě hledání pokladu. A skutečně. V jednom vykotlaném pařezu se našla malá truhlička s dobrotami pro děti. Tak i na náš klub Ježíšek letos nezapomněl. Tma však již byla tak hustá, že by se dala krájet. Co krájet, ta by se dala porcovat přímo sekyrou. Ještě navíc se kolem začal ozývat zvuk kánětě, jehož mňoukavé „vijé“ se rozléhalo po okolí. A když se k němu přidalo i houkání svíčka, rozsvěcujeme raději svíčky a lampiony a za hry stínů z okolních stromů kráčíme z lesa ven. V dáli již spatřujeme světla pouličního osvětlení a civilizace je již nedaleko. Na večerní výpravu k zámečku Troyersteinu již není čas a akorát přicházíme k zastávce před odjezdem posledního autobusu. Užíváme si ještě okružní autobusovou výpravu po okolí a tak jsme zavítali ještě do Pařezovic, Lhoty, Hamilton, Opatovic, na Kozinu a do Dědic. Ač nás nakonec jelo jen pět, výprava se zdařila a naši 3-5 letí členové si užili i pěkné dobrodružství. Tak na viděnou v novém roce na dalších podnicích našeho klubu.

stg Klub Moravských Indiánů a v pozadí lovecký zámeček Thoyerstein