Ve Štramberku na Jaroslava Foglara nezapomněli

Autor fotografií: Václav Valeček

Celá vernisáž se odehrála ve vskutku foglarovském duchu. Po úvodním slově kurátora Aleše Durčáka zazněly Rychlé šípy Wabiho Ryvoly nebo Dík, pane Foglar skupiny Kamelot a to v hudebně dokonalém provedení na banjo a kytaru skupiny Omišband. Návštěvníci se poté mohli zaposlouchat do předčítání úryvku kapitoly z knihy Když duben přichází, ve které dva kamarádi Lubor Klement a Vojta Řezina navštěvují jimi obdivovaného malíře dobrodružství Floriana. Aleš Durčák k dobru přidal důkaz (viz autorův rukopis románu v archivu Památníku národního písemnictví), že v mysli Jaroslava Foglara se opravdu jednalo o malíře Zdeňka Buriana. Poté mohli všichni přítomní ještě naživo zhlédnout čtyři originály Burianových obrazů z foglarovek - poprvé všechny pohromadě. 

O tom, že ve Štramberku velmi zdařile šíří slávu slavného malíře, si povídají vrabci na střeše již dlouhý čas, tentokrát však zde nezapomněli ani na spisovatele Jaroslava Foglara, který byl připomenut v onen páteční večer více než důstojně. "Ano, myslím, že Burka s Jestřábem tu byli dnes s námi," nechal se slyšet Aleš Durčák po skončení vernisáže.

Štramberský víkend pod dobrodružnou vlajkou byl vernisáží zahájen, zdaleka však ještě nekončil. Po vernisáži si mohli účastníci setkání prohlédnout nově instalovanou výstavu, na níž byla k vidění nejen korespondence "Burian - Foglar a zpět", ale také například malířovy foglarovské ilustrace z časopisu Pošumavský hlasatel (1968-1969) a mnohé další artefakty.

Tu hlavní večerní "jízdu" zahájil již v sále kulturního domu tradičním vstupem s burianovskými novinkami z poslední doby Rosťa Walica, přední znalec v dané problematice, jeden z editorů úctyhodné knihy Dobrodružný svět Zdeňka Buriana, která vyšla poměrně nedávno v nakladatelství Albatros a jejíž křest proběhl v umělcově muzeu.

Přicházející bouře symbolicky oznámila další vstup - na pódiu stanul brněnský malíř Petr Modlitba, jehož vystoupení se patrně zapíše navždy do myslí (a možná i srdcí) všech posluchačů. Petr, který do Štramberku dorazil bez svého kamaráda, v kuloárech přezdívaného "Brzdič", to opravdu rozjel ve velkém stylu - slabší povahy odpadaly již po několika hodinách, ty silnější až s přicházejícím ránem.

Ráno hrstku statečných v čele s Petrem Modlitbou vysvobodili ze zamčeného kulturního domu dychtiví zájemci o materiály zdaleka nejen z burianovského ranku a snad ještě dychtivější prodejci těchto materiálů - nehledě na to, že na štramberských burzách tyto dvě skupiny do značné míry splývají v jednu. Odpoledne pak účastníky akce poctila svou návštěvou PhDr. Magdalena Preiningerová z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, která vedla blok přednášek "Po stopách českých cestovatelů". Vskutku zajímavé a inspirativní povídání o Hanzelkovi se Zikmundem, Eduardu Ingrišovi či Janu Havlasovi či Stanislavu Škulinovi prokládala mnohými audiovizuálními prvky. Na závěr tak sklidila potlesk vestoje. 

Většina zúčastněných pak dala dobrodružné vlajce vlající již pětadvacátým rokem pod štramberskou Trúbou své sbohem a rozjela se do nejrůznějších koutů naší vlasti. Ti nejvěrnější si však ještě povídali dlouho do noci a ráno vyrazili tradičně k blízké jeskyni Šipka - až tam, kde to pro Zdeňka Buriana všechno začalo. Poslední z nich odjížděli v pondělí odpoledne.