Výroční oheň Adamovských klubů

Příjezd a Výsadek
Mezi první účastníky, kteří přijeli na tábořiště v Rakoveckém údolí, patřili ti nejodvážnější: Zandt, Ježek a Fiší. Zprvu nebylo vůbec jasné, zda dorazí ostatní, ale pak jsme se dočkali výraznějšího přílivu posil, které nám měly pomoci při odrovnání Afáků. Pod rouškou večera pak přece jen přijelo pár účastníků z nedalekého Brna s Hyňasem v čele a s nimi přijel i vizovický Sova. Separovaná Rikiho skupina měla dorazit mnohem později, protože si udělali výlet přes Luleč. Přicházivšími Brňáky a Vizovičákem byl dostatečně navršen počet účastníků, takže mohla také začít jedna z prvních her - noční bojovka! Čáp se Stopařem jako hlavní scénaristé celé sešlosti dělali převeliké tajnosti a neprozradili nám víc, než bylo nezbytně nutné. I po hrůzostrašných zkazkách co že to na nás je připraveno, se krom pár jedinců přihlásili všichni. Někteří z hecu, jiní proto aby něco zažili a jiní zase proto, aby měli co vyprávět;=).
Pak nás rozhodili do skupin po čtyřech. Naše skupina Olga, Jantar, Mýval a já - Ježek jsme byli vybráni jako první - tedy předvoj skutečných událostí.. Vyšli jsme z tábora a se zavázanýma očima jsme pokračovali cestou necestou do neznáma, kde nás naložili do auta a vezli do nejisté budoucnosti. Některým již nyní, některým až později došlo, že jde o Výsadek.

Naštěstí se mi podařilo vzdálenost asi 11km urazit v poklidu (cestou jsem ještě bral Jantara) a nakonec jsme v 2.55 dorazili do zcela mrtvého a od lidí vyčištěného tábora, za jasné noci, kdy z louky lehce vzlínal ranní opar. Později jsme se dozvěděli, našli se i takoví jedinci, kteří dorazili - s pozdější dobou výsadku - někdy kolem 8 hodiny ranní, kdy se již rozvážejí rohlíky.



První den, celý den
Jako každé probuzení i teď mě čekala změť hlasů, doléhajících od nedalekého ohniště, kde se debatovalo nad nočním výsadkem. Šel jsem se tedy přivítat s lidmi, kteří přijeli brzy ráno, nebo po mém odchodu na výsadek.

Pak začal turnaj v ringu. Stanulo proti sobě hned několik týmů o třech členech a zbývající přihlíželi či fandili. Pozor: do turnaje se aktivně zapojila i Vanda!

Ostatní osazenstvo se tak porůznu bavilo bitkami či příležitostným opékáním drobných potravin mezi turnaji, případně rozhovory lidí, kteří se vůbec neznali, nebo se viděli jednou za rok. Po skončení Ringo turnaje, byla připravená další hra - matematiko. Spočívala v tom, že tříčlenné skupinky vybíhaly společně pro lístečky s čísly nebo matematickými funkcemi, aby složily nebo rovnicí vyjádřili číslo, které Stopař vyřkl asi 20 vteřin před každým startem.

Poté, co se den mírně nachýlil ke svému závěru, se zjistilo, že není připraveno dřevo na slavnostní oheň tj. 14.+2.patrovou hranici. No, se zjistilo.. oni byly spíš Afoši tak zabraní do svých vlastních her, že nepostřehli, že by mohly začít s přípravou hranice. Nechali jsme tedy Afamováky dřít se s kácením stromů, načeš jsme se s Jesťou vypravily na Tři smrky - památné to tábořiště a místo několika setkání. Mimo jiné i zajímavý přírodní úkaz (pokud nepočítám Čápau au, pomoc on mě bije;=))). Cestou následovalo několik odvážlivců Jesťova úletu a zulo si botky. Navštívili jsme mimo jiné i místo, kde byl zavražděn a oloupen 16-letý ševcovský učeň, když nesl nové boty zákazníkovi.
Na Třech smrcích se pro zájemce hrála opičí honička v mohutném větvoví starého stromu - smrku. Trpaslík ještě zkusmo vylezl do koruny stromu, přičemž ho chtěl následovat jeden nezletilý Hvězdoseverák. Naštěstí byl Hyňasem včas stopnut, takže nedošlo k žádnému ohrožení zdraví detí. A ti dospělí jsou samostatní. Nakonec se větší skupinka odpojila od odcházejících zpět na tábořiště a s křepčením se vydala okoupat.
Když jsme dorazili zpět do údolí, kde jsme měli tábor, přiložili jsme ruku k dílu a pomáhali Afamovákům snosit dříví na oheň.

Zbytek večera se pak odehrál více méně anarchisticky podle hesla - jakou zábavu si najdeš, taková bude a čekalo se společně na chvíli až bude oheň postaven.

Byla už úplná tma, když se zažehl slavnostně čtyřmi loučemi 14 +2 patrový oheň a jediné co svítilo krom petrolejky a několika baterek byl měsíc, který bedlivě sledoval, co že se to pod ním děje.

Byly vyhlášeny výsledky her, oceněni vítězové, zpívalo se. Bylo proneseno pár historek z historie klubů Orion a Eridan. Proběhla soutěž v pojídání rohlíků nasucho a pak se kruh otevřel a valná většina lidí odešla spát. No, A...pak se kytar se chopily ti nejzdatnější; totiž Ďábel a Ondra -Širokko. Ti nám s lehkostí sobě vlastní dokázali, jak že se to na ty nástroje vůbec hraje...a já měl sto chutí, s celou hrou na kytaru praštit, to mi věřte.. Jó, komu není shůry dáno..?..;=§
To už ale u ohně zůstalo jen pár lidí, kteří se posunuli skoro k ohništi a zachytávali poslední zbytky tepla, sálající z pohasínajícího ohniště. Nastala poslední noc...

Vetřelci a odjezd a loučení
Za ranních paprsků zářijového dne jsme se vzbudili do značně prořidlého ležení, kdy tu zůstali jen místní. Všichni přespolní odjeli časně zrána, aby pochytali všechny přípoje a odpoje a dorazili domů alespoň navečer.

My jsme se dali postupně do přípravy vetřelců, neb by veškerá snaha, kterou jsme vynaložili při večerním nákupu, kdy jsem - hluboko po zavírací době kupoval dvě kila cukru - přišla vniveč.
Zahráli jsme si tedy ještě Demonstraci která skončila naštěstí bez úrazu. Pomohli ještě s částečným zahlazením stop naší přítomnosti a těsně před odjezdem jsme zkonzumovali vetřelce. Zbytek Afáků zůstal v táboře svému osudu, přičemž jsme se vydali do civilizace, abychom načerpali dalších sil do nových všedních dnů..


Závěrem a na okraj něco málo z loňska..
Je nutno podotknout, že se letošní oheň obešel bez zbytečných zranění nebo zkažených žaludků a podrážděných střev. Většina účastníků vše přežila bez újmy na zdraví. Sice to letos nemělo tu šťávu, jako hořící jehlan, opuchlý kotník, několik účastníků, kteří nedojeli, ale celkově vzato se letošní Výroční oheň Adamovských klubů vydařil..


Zapsal a přimašlil Ježek
Omlouváme se za všechny nepřesnosti, kterých jsme se dopustili a kterých upřímně litujeme, ale byli jsme pouhý účastník...