"Zborovická pětka" dobyla hrad Sovinec

Je sobota 16. května, pár minut po šesté hodině ranní a já stojím na prázdném vlakovém nádraží ve Vyškově. Nádražní hlasatel oznamuje příjezd rychlíku z Brna do Bohumína a já do něj k dnešní výpravě nasedám tentokrát sám. Ne však na dlouho. V Přerově mě již čeká „zborovická parta“ ve složení Mates, Alík, Pirátka, Míla a Danek. Sotva nasedáme do autobusu, už někteří vytahují karbanátky a další dobroty, které na takové akci nemohou chybět. Po přesedání ve Šternberku pokračujeme na sever dále druhým autobusem. Mílovi se zalíbila skrýš pod sedadlem a tak si pod něj celý vlezl, což však nezaregistrovala přisednuvší paní a jeho místo zasedla. Náš hrdina pak váhal, zdali ve své úschovně zůstat, nebo se přihlásit o své místo. Nakonec vše vyřešila paní sama, když ji ze spodu její sukně šokovala vykukující hlava, načež pravila… „Jeééééžiši chudáčku malej, já jsem tě zasedla“. Poté již vystupujeme v obci Huzová, ze které se vydáváme dále po modré turistické značce směrem k hradu Sovinec. Podél polní cesty, po které v minulosti často chodívali šumaři hrát do vedlejší vísky, se páslo stádo turu domácího, který jak nás zpozoroval, rozeběhl se k nám. Obzvláště jedna kráva byla velmi vytrvalá a chtěla se zakousnout do Pirátky. Zřejmě byla masožravá a tak jsme raději zvolili hrdinný úprk do lesů. Cestou navíc hrajeme hru letadlo, ve které nebylo o dramatické momenty nouze, například když nám Míla ukázal kotrmelec z mostu do potoka a nebýt Rolfa, který ho chytil za límec, by možná odplul až do Černého moře. To už však přicházíme do vesničky Křížov, kde v místní kapli zrovna výstava obrazů a rytířských zbraní. Zde si paní prodavačka zřejmě myslela,  že jsem otcem všech pěti plantážníků, kteří se rozeběhli všem směry, hlavně k mečům a sekerám a měl jsem o novou přezdívku „tatínek“ postaráno. Jediné pozitivum, které z toho vzešlo, bylo to, že jsem na tom vydělal dva karbanátky a to se vyplatí! Poté nám již svou náruč otevřel hrad Sovinec, ve kterém jsme strávili snad dvě hodiny. V jedné z hradních restaurací si dáváme také něco na zub, například výtečnou zelňačku pana purkrabího, nebo také ohnivou gulášovku kata Mydláře. Z hradu míříme dále do Valšovského dolu a následně do obce Dlouhá Loučka, kde čekáme na autobus. Přestávku nám zpříjemňuje čvachtání v říčce Oslavě, které jsou tedy v České republice asi rovnou dvě. Ta druhá a známější na Vysočině nedaleko Náměšti… V jednom stánečku ochutnáváme i místní zmrzlinu či kofolu, dokonce nám zbylo i pár korun na hranolky, což bylo něco pro gurmány a milovníky zdravé stravy. Autobus nás pak dováží zpět do Přerova, kde se v rychlosti loučíme. Škoda že nás dnes šlo tak málo, protože počasí se povedlo, hrad byl krásný, tak proč sedět doma?

Tak je tady jedna dobrá zpráva, přišla nás přivítat veselá kráva!

Do Křížova šlapem všichni dál, tam kde starý kostelíček stál....

Na hradě je hlídka smělá, teď čekejte ránu z děla!

Koukněte z hradu do kraje, na námi prapor Sovince zavlaje.

Mates, Danek, Míla, Alík, Pirátka - to jsou naše zborovická kůzlátka :)

Polívka, hranolky, lentilky, zmrzlina - tak to je tak pravá hradební hostina.

Rudoarmějec na kolenou klečí již 70 let - kdysi tady bojoval za svobodný svět...

Na Sovinci nám všem bylo krásně, tak přátelé naviděnou, snad u další básně.....