Plavčíkova první výprava a plavba

Kam nás další výprava zavede, to jsme nevěděl nikdo, byla to totiž vodácká výprava. V pátek 12.6.2009 navečer autobusem do Solenic vyrazili Kanyatara, Pája, Komb a nováček Jirka. Tam na nás v místní čerpačce už netrpělivě čekala mohawská pramice Polka.

Bylo potřeba naši lodičku řádně umýt a vyčistit – tohoto úkolu se ujal náš nováček, a tak Jirka získal svoji přezdívku Plavčík. Jelikož Polka není už nejmladší, má v sobě dírku, tak se není čemu divit, že ji nejeden z nás nazval hanlivě „Titanic“, ale jinak je na starou kocápku spolehnutí. Nafoukli jsme Červeného traktůrka, naskládali do něj všechna zavazadla, zapřáhli ho za pramici a hurá na vodu. :-)

Projeli jsme podkovou, tak se říká jedné části Vltavy mezi Orlíkem a Kamýkem, kochali se krajinou a hledali vhodné místo k utáboření. Fanda se chtěl utábořit v trempské chajdě, ale tu jsme nenašli, jelikož byla již zbořena. Utábořili jsme se na jejím místě – postavili přístřešek z plachty a nafukovací lodě, rozdělali oheň a šlo se baštit. Co? Vuřtíky a chleba. Čas už hodně pokročil, zalezli jsme do spacáků a usínali s pohledem na hvězdičky.

Ráno se nikomu nechtělo z vyhřátého pelíšku, na rozcvičku se musí a hezky na boso, v trenkách či kraťasech a tričku či bez něj. Odměnou nám byly lesní jahody. Z dáli je slyšet bučení krav, a tak bylo toto místo pojmenováno „Bučící tábořiště“. Někdo balí, jiný připravuje snídaní – čaj,chléb s máslem a povidly, a oběd – mohawské neműssli. Čeká nás den na vodě. Hrajeme vodní vybíjenou – tým A: Pája a Komb na Polce a tým B: Kanyatara a Plavčík na Červeném traktůrku. Úkol je jasný – zasáhnout protivníky do těla, ti se však mohou bránit stříkáním vody, úprkem či odrážení ringo kroužku pádlem. Je to príma vyblbnutí. Po krátkém obědě a uklizení tábořiště vyrážíme zpět k čerpačce doplnit zásoby pitné vody. Než jsme se však nalodili, přišly se na nás podívat krávy s telaty – asi nás chtěli vidět hezky pěkně zblízka.

Po doplnění zásob vyrážíme dál po proudu, míjíme naše první tábořiště i „kostru dinosoura“, jak Plavčík pojmenoval větve čouhající z vody. Krajina se mění – skály a lesy se střídají s chatami a chatičkami... Nové místo k utábořen jsme našli v lese u delty malého potoka. Opět vynášíme všechny věci z lodí, stavíme přístřešek a rozděláváme oheň. Čeká na nás vydatná večeře – bramborové knedlíky se zelím, smaženou cibulkou a salámem. To byla mňamka. Před spaním přišlo na řadu i zpívání u kytary.

Čas letí jak ta voda, je tu neděle. Kolem 9h se všechny „housenky“ vybatolí zpod přístřešku. Opět balíme, připravujeme snídani a oběd – těstoviny s vepřovým mase na cibulce. A než se oběd dovaří, stíháme si zahrát hru přepadení karavany. Sluníčko krásně hřeje, jako celý víkend, tak ještě než vyrazíme hurá do vody – někdo se jen smočil, jiný si i zaplaval…

Cesta zpět byla nejlepším tréninkem správného a sehraného pádlování nejen pro Plavčíka. Chvílemi jedeme i ostrým tempem. Na řece nejsme sami, potkáváme motorové čluny a lodě a vlny, které po jejich přejezdu, se odrážejí od břehů, nás pěkně rozhoupou, alespoň je zábava…

Po návratu do Solenic, odnášíme Polku na připravené krakorce, balíme Červený traktůrek, naposledy přebalujeme batohy, aby se toho co nejvíc neslo na zádech... Sluníčko nám nejen na tvářích namalovalo červenohnědé zbarvení a my s pocitem pěkně stráveného víkendu v krásné přírodě odjíždíme do svých domovů.

Pája