Bobří stopou – léto 2016 aneb, co se jinde nedočtete
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID Kategorie Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazeníV pravdě letní číslo magazínu pro fšechny foglarovské fanatiky míří na novinové stánky. I tak bychom mohli formulovat heslo k letošnímu druhému číslu členského občasníku pro příznivce díla a života Jaroslava Foglara. A co na vás čeká?...
Titulní stránka se výjimečně povedla. Klame tělem. Její první dojem pro ty, kteří se poněkud orientují v dění uprostřed SPJF může být neklamnou známkou, že jde o avízo k Stínadelské tematice čísla povšechně. Opak je pravdou. Téměř na konci čísla je článek vysloveně týkající se právě titulní stránky. V titulku Chlapci z obálky, je výstižně sděleno, že jde o text k titulní stránce. To v Bobří stopě nebývá zas až tak častým jevem.
Hned dva rozhovory na úvod! Vycházející hvězda SPJF - Bobří stopou Martin Vertéši – Sova, přináší na dvou a půl stranách povídání s legendou mezi sběrateli: Janem Trojanem - Royem. Otázky mohou sice působit poněkud prvoplánovitě, ale obsahem se vše vyváží. Z čeho všeho lze vyrobit legendární hlavolam, nám na stranách tři až pět sděluje sběratel s Mělníku, jež mezi své hobby řadí výrobu ježků v kleci bezmála půl století.
Ale, nebylo by to trošku málo? Jen jeden rozhovor na téma konstrukce ježků v kleci? Raději je tedy v tomto čísle, nabitém Stínadelsko-romanticko-prázdninovou tematikou přidán ještě jeden. Tentokrát od Sovy, s panem Choděrou, jenž patří stejně jako Roy mezi sběratele a „výrobce“ ježků.
Pravověrné táborníky nepochybně nadchne dvoustránkový materiál šéfredaktora Bobří stopy, Vojty Hanuše o bizonech. Zpracování „příběhu“ o Wiliama F. Codyho, známějšímu jako Buffalo Bill. Z jeho zápisků se postupně můžeme dozvědět, jak ono to s těmi zubry v Americe vlastně bylo.
Na straně devět a deset „krátká“ vsuvka – chcete-li, obligátní kluby Mladého hlasatele, od Winogy, se věnuje skupině Rozvědka Partyzána Rysa. Po ní následuje podívaná v Mozaice zpráv. Vzpomínka na nedávno předčasně zesnulého Adolfa Borna je něčím zvláštní. Nevím, kdy se pan Born třeba jen zmínil o své přízni k Jaroslavu Foglarovi, a ani z jeho tvorby nevím, že by se kdy foglarovkám věnoval. Žel, ani text v Bobří stopě mi nedal odpověď, tedy se jako čtenář musím pouze spokojit s tím, že Mistr již skonal.
Pro hravé čtenáře je na stránce 11. připravena lušťovka. Kdo by chtěl získat knižní cenu; Malou encyklopedii bohů a mýtů Jižní Ameriky, nechť potrápí své mozkové závity a pokusí se o štěstí v této, pro Bobří stopu ojedinělé atrakci!
Pro někoho překvapivě obtížná křížovka možná překvapí. Najít ve foglarovském časopise křížovku s heslem: Prostitutka, je vskutku pozoruhodné. Ale tak, může být...
Tradiční povídka v podobě úryvku z knihy Davida Hamiltona: Tisíc dolarů za Buffala Billa zdobí stranu 12.
Strana třináct – foglarovsky legendární, zdobí celostránková reklama, přesně taková, jaká má být! Avízo na knihu Vlastislava Tomana: Strážci se vrací, přináší nakladatelství Josefa Vybírala.
Bez větších komentářů se myslím obejde dvoustránková, výstižná reportáž Sovy o akci, jejíž skutečně výmluvná fotografie zdobí hned úvod článku Stínadla pobláznila Brno. Bez příkras – stovky lidí se zúčastnili šifrovací hry Stínadla "tudy", kterou připravilo SPJF ve spolupráci se svojí Jihomoravskou pobočkou. Jako bonbonek pro senzacechtivé čtenáře je vzápětí připraven na stránkách šestnáct a sedmnáct i fotokomiks s přehlídkou stanovišť této veleúspěšné hry!
Dalším, zajímavým tématem mládeže dnešních dnů je i tzv. Geocashing. Sova proto přináší další ze svých článků v tomto čísle Bobří stopy, tentokrát o této deviaci. Téma? Foglarovské keše kolem nás. S doplňkovými kresbami Jiřího Petráčka nahlédnete do světa GPS souřadnic a třeba se i přesvědčíte, že jsou na světě lepší záliby než pouhá četba Foglarových knih.
O tom, že Jan Hora není jen špičkový ilustrátor a zdatný romanopisec, svědčí i krátký, dvoustránkový rozhovor s „Chlapci z obálky“, který připravil exkluzivně pro členský časopis Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Časopis, který byste mohli za zanedbatelných čtyřicet korun (nebo roční členský poplatek 300kč) i vlastnit. Co jsou vlastně zač? Oni chlapci z obálky… Čím se zabývají? Jak už to tak bývá, to se můžete dočíst jedině v Bobří stopě.
Tamtéž (ve stejném čísle, ve stejném časopisu) naleznete i, v pořadí druhou Mozaiku zpráv. Tentokrát ji nemá na svědomí Sova, ale stále zdatnější šéfredaktor Bobří stopy, Vojta Hanuš, perem společným a nerozdílným se stále zdatným - ba téměř nestárnoucím Milošem V. Bobrem, jež těsně před samotným závěrem časopisu barvitě líčí, jak probíhal knižní veletrh v Praze. Který z autorů nejlépe odolával svým fanynkám?!
Poslední strany letního speciálu pro rok 2016, patří Slávku Janovovi, s reportáží ze Skautské stezky Jaroslava Foglara. Jde o jakousi naučnou stezku, která má dokonalé souřadnice GPS. Vidíte, i zde se setkáváme s tímto (vý)dobytkem moderní techniky. Kde že jsou papírové mapy!? Kde jsou také znalosti zeměpisu a kde je vlastně svět romantiky a dobrodružství? Právě zde! V Bobří stopě, jehož zadní stranu zdobí komix Jiřího Filípka s názvem Kovbojka v Prokopáku. Autorem scénáře je avizovaný Slavomil Janov!
No, VY ji ještě nemáte?
Za laskavé zapůjčení jednoho čísla členského časopisu a tomu i vzniku tohoto krátkého sloupku patří poděkování Marku Polákovi – Sharpovi.
Diskuze ke článku
drezína v Prokopáčku
Děkuji za upřesnění a ozdrojování.Netvrdil jsem, že jsem znalcem, ale jen jsem se ptal, jestli to někdo neví, jestli to byl vlak či drezína? Tedy jsem připouštěl, že se mohu mýlit.
Proto mi jízlivé poznámky a zmínky o Dernetovi přijdou škoda, ale asi je to tak akademikům vlastní.
A není to poprvé... :-)
Kdo tedy kecá? - 2
V rámci letní badatelské činnosti Akademie Jaroslava Foglara byl dohledán jeden z pramenů, jímž mohl být mystifikován Radek Petr, aby začal "znalecky" rozvíjel své domněnky o tom, že zraněného "kinoherce"odvezla z Prokopského údolí drezína.
Zmínka o drezíně byla vyřčena - ale spíše tak "per huba", než nějaká průkazná informace - Jiřím Zachariášem - Pedrem v TV dokumentu Petra Kotka Hlavolam jménem Jaroslav Foglar (2003).
V téměř hodinovém dokumentu (52:09 min.), je v čase 2:30 min. řečeno: "...tam ho (kinoherce) dopravili k těm kolejím - zastavila drezína - kovboje naložili - a tradá..."
Tuto informaci - a navíc takto neformálně a ležérně vyslovenou - nelze brát v žádném případě jako "směroplatnou";to tak možná je akceptovatelné u diskusního "malého foglarovského piva", ale ne na úrovni AJF.
Dokument lze zhlédnout na serveru YouTube:
https://www.youtube.com/watch?v=yfxP_Q_JhQs
Kdo tedy kecá?
V memoárech Život v poklusu J.F. vzpomíná na závěr příběhu s "kinohercem" takto:"...zraněný herec byl už ošetřen a na nosítkách dopraven do blízkého železničního domku na trati. Zakrátko tudy projížděl osobní vlak ku Praze. Byl zastaven, zraněného naložili do služebního vagónu - a tím byla událost pro nás vyřízena..."
Zcela shodně je příběh popisován autorem i v několika jiných vyprávěních, která byla zaznamenána i v audio či audiovizuální podobě, například v rámci televizního komponovaného pásma o J. F. - Dnes večer s ... Rychlými šípy (viz: https://www.youtube.com/watch?v=Fe8P0sZJO4I, čas 11.50 - 12.01 min.).
Kdo tedy kecá - komiks (vlak), nebo Menhart (drezína), je naprosto jasné!
A není to poprvé, kdy jím vyřčené dojmy, domněnky, soudy či předpovědi byly stejně liché!
A co se týče "akceschopnosti skautů", nezvýšila by se ani o píď, i kdyby pro "kinoherce" přijel na drezíně samotný komik Buster Keaton, jak je známý např. z grotesky Frigo na mašině. Groteskou se tak stala i tato "kauza", která v rámci projektu Akademie Jaroslava Foglara vejde do historie jako další "dernetovina".
Psát a myslet!
"...Vždycky jsem si myslel..." ---Psát a nemyslet, je jako střílet a nemířit!
Vlak, nebo drezína?
Pokud vycházíme z vyprávění samotného Jaroslava Foglara např. v knížce Život v poklusu nebo v dokumentu Cesty za modrým světlem z r. 1992, pak je komiks Kovbojka v Prokopáku v pořádku. Kinoherec byl odvezen zakrátko projíždějícím vlakem na Prahu. Můžeš Menharte prosím uvést, z jakého zdroje pochází verze s drezínou?drezína v Prokopáčku
Vždycky jsem si myslel, že skauti s malým Foglarem v Prokopáku odnesli kinoherce kovboje do nedalekého drážního domku a zavolali drážním telefonem na nádraží Praha - Smíchov pro drezínu.
Komix Kovbojka v Prokopáku to líčí jinak - že za chvíli pojede vlak. Není to zjednodušení příběhu, ale líčení části příběhu jinak a ubírání skautům akceschopnosti.
Nevíte někdo, jak to s tím odvozem kinoherce bylo? Kecám já nebo komix?
K Bobří stopě jsem se dostal až dnes a přečetl si jen kreslený příběh na poslední stránce. Pokud je to v komiksu špatně, tak je to škoda a ve foglarovském časopise by si to zasloužilo opravu. :-)
Kdo kecá? - naposledy
Ano, Menharte, pokud bys jen položil otázku, zda náhodou nebyl kinoherec odvezen do Prahy drezínou (jak ses domníval), a ne vlakem (jak uvádí komiks), byla by to bezesporu dobrá a legitimní otázka k upřesnění případnými znalci.Jenomže dovětky typu "... Není to zjednodušení příběhu, ale líčení části příběhu jinak a ubírání skautům akceschopnosti...", nebo
"...Kecám já nebo komix?...", či "...Pokud je to v komiksu špatně, tak je to škoda a ve foglarovském časopise by si to zasloužilo opravu..." už nejsou jen výzvou k objasnění, ale spíše jedovatostmi, které nemají s bezelstným dotazem nic společné. Na tom, že jde jen o jedovaté ostny, jsme se shodli i při diskusi v rámci AJF.
Je to stejné, jako když XY mínil vyhlásit na iKlubovně bezesporu jinak zajímavou a prospěšnou vědomostní soutěž o JF, ale uvedl to stejně jedovatě "...SPJF v rámci Akademie Jaroslava Foglara vyhlašuje...". Atd.
Toto je jen a pouze naprosto zbytečné a nesmyslné jedovaté "rýpání divokých sviní". Vše rozryjí, převrátí naruby, mnoho dobrého zničí či poškodí. Hlavně však, že se reje...!
Ach, jo...
Howgh!!!
SJ