Rychlé šípy v Brně? Na příměstském táboře SPJF dokonce ve čtyřech provedeních
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID Kategorie Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazeníPoslední prázdninový víkend patřil v Brně příměstskému táboru s Rychlými šípy. Společně s již tradičním příměšťákem v Praze přispěl k oslavám osmdesátiletého výročí slavného chlapeckého klubu a ukázal dětem, že dobrodružství čeká klidně hned za rohem. Pod vedením Sokiho, Sovy a Spyro (tzv. elitní sestava SSS) vznikly na táboře čtyři kluby, které prožívaly podobná dobrodružství jako Rychlé šípy a sbíraly Ulčovky.
Příměstský tábor se naplno rozběhl hned v pondělí ráno, prozatím s 19 účastníky, číslo se ale mělo o dva dny později vyšplhat na 22. Vydali jsme se na Stránskou skálu, kde se odehrála úvodní hra, simulující osvobození Jarky Metelky ze spárů Černých jezdců. Po několika seznamovacích hrách, ve kterých se objevila mimojiné i stará Jeremiáška, přišlo na řadu to nejdůležitější - rozdělení do družinek a seznámení s chodem celého tábora.
Po rozdělovací hře byla situace jasná - vznikly dvě družiny mladších táborníků a dvě družiny starších táborníků, každá přitom měla všechny členy Rychlých šípů, tedy aspoň na barevných tričkách. Byly také udelěny první body do bodování celé akce a rozdány Ulčovky, které každá družina celých pět dní sbírala.
Po obědě čekala družiny hra podle příběhu Rychlé šípy visí nad propastí a musely tak doručovat na poštu kousky dopisu a nakonec ho ještě rozluštit. V podzemí se pak zhmotnil příběh Rychlé šípy v podzemí - ztracený míček byl nalezen hned čtyřikrát! Po přesunu na Bílou horu se odehrála ještě hra Rychlé šípy proti dlouhému bidlu a už byl nejvyšší čas vydat se zpět k rodičům.
Netrvalo to ale dlouho a ráno jsme se opět všichni sešli. Poprvé byla udělena Kočičí pracka, kterou jako talisman získal vždy ten nejlepší táborník z předešlého dne podle hlasování všech zúčastněných. V úterý ji nosila na krku Bětka. Tentokrát nás čekala výprava k Brněnské přehradě, kde jsme se po rozcvičce vydali do Kočičího žlebu. Tam měly všechny družiny několik možností získat bonusové Ulčovky, třeba při obratném skákání přes lano. Před obědem si každá družina vyrobila svou vlajku, kterou pak střežila až do konce tábora. Jako nejlepší byla vyhodnocena vlajka Safírové hlavy, skvělé byly ale i vlajky Rychlíků, Vystřelených šípů a týmu Error 4077.
Po opečení špekáčků jsme sešli zpět k vodě, kde nás čekalo koupání a poslední hra dnešního dne: skládání Hlasatelů a výroba titulních stránek. Bohouš tak dostal zpět časopisy k nerozeznání od originálů!
Středa byla ve znamení stínadelského dobrodružství. Hned ráno jsme, posilněni o Kubu, Tomáše a Hedviku, se vydali do Divišovy čtvrtě, kde nás Široko seznámil se současným stavem Stínadel. Východní část se totiž odtrhla, nepouští na své území ostatní Vonty a dokonce ukořištila jakousi vzácnou stínadelskou relikvii. Tu je potřeba najít, na tuto výpravu ale mohou vyrazit jen ti nejschopnější. V půrběhu dne by se mělo ukázat, kteří to jsou.
Hned první hra prověřila schopnost orientace v uličkách, úkolem totiž bylo zmapovat názvy všech ulic ve čtvrti. U nedaleké kaple svatého Antoníčka pak družiny soutěžily ve čtyřech disciplínách zdatnosti a ve finále skládaly na čas plánek létacího kola. Při jednom z úkolů vznikly i skvělí ježci v kleci či žlutý kvítek z přírodnin.
Ve Stínadlech je samozřejmě potřeba umět se i rvát, proto proběhla na nedalkém hřišti Vontská bitva. Další program byla přerušen neznámým Vontem, který táborníkům předal zprávu s informacemi o poloze artefaktu, protože prý všichni prokázali, že se mohou pokusit ho najít. Zpráva nás zavedla do kolonie Písečník, kde nakonec všechny družiny pronikly přes vontské hlídky a objevili uvnitř zdejšího Ekocentra originál neznámého komiksového příběhu Rychlé šípy objevují Písečník. čekala nás ještě prohlídka centra se skvělým výkladem a pak už jsme ze zastávky Lesná vyrazili vlakem zpět ke klubovně.
Ve čtvrtek jsme se vrátili zase do přírody, konkrétně do Libušina údolí a na Kamenný vrch. Po cestě jsme hráli třeba Odhazování dřívek nebo Letadlo, před obědem nás pak čekala soutěž obratnosti a síly. Oběd bylo tentokrtá potřeba si vlastnoručně uvařit, každá družina tak dostala příděl surovin a měla za úkol na ohni vyrobit co nejlepší guláš. Za asistence vedoucích se to všem družinám podařilo a všechny čtyři kotlíky guláše byly tak výborné, že všechny družiny získaly plný počet bodů. Ještě dlouho po obědě se všichni olizovali až za ušima.
Palouky Kamenného vrchu jsou ideální místo pro velkou hru Boj o totem, která byla poslední hrou čtvrtého dne tábora, zbýval už totiž tak akorát čas na přesun ke klubovně a rychlý výběr příběhu, který budou družiny v pátek nacvičovat na divadelních prknech.
Páteční program byl o poznání klidnější, ne však méně náročný. Každá družina měla za úkol během dne vytvořit scénář inspirovaný vybraným komiksovým příběhem RŠ, vytvořit k němu kulisy a rekvizity a především představení nacvičit. Odpoledne se uskutečnila bodovaná generální zkouška a večer představení pro rodiče a širokou veřejnost. Na prknech sálu se objevily inscenace příběhů Rychlé šípy v roli detektivů, Rychlé šípy v nebezpečí, Rychlé šípy hlídají trať a Rychlé šípy cvičí.
Byly uděleny poslední body za scénář, rekvizity a umělecký dojem a o jeden jediný bod nakonec zvítězila družina Error. Premiéra představení pak byla krásnou tečkou za letošním příměstským táborem. Na podzim vystřídá letní dobrodružství volání útulných kluboven a tajemných uliček...
Byl jsem se podívat na závěrečná představení rychlošípského divadla a (i když příměstské tábory nemám rád, protože to žádné tábory nejsou) velice dobře na mě zapůsobila. Podle toho, co jsem viděl, to musela být hezká a dobře připravená akce a z jejích účastníků sršela radost.