STANOVÁNÍ v zámeckém parku 2015 -- 1. DEN

Za 5 minut 5 odpoledne vyrážím s krosnou na zádech-- Autobus jede přesně 17:09, takže mám ještě čas. Cestou potkávám Kačku (Oswina), kterou rodiče bez problémů pustili na obě dvě noci. Bezpochyby má ten největší baťoh ze všech. A aby taky ne. Zajišťovala nám stan, tedy ubytování, které je velmi nezbytné. Já jsem měla na starosti jídlo a Anet (Tarius), jež měla nastoupit na další zastávce, vezla kytaru.
Při nástupu do autobusu jsem si všimla, jak se prohl. Okamžitě mi hlavou probleskla myšlenka-- To jsme tak těžké? To už ale nastupovala i Anet. Na zádech baťůžek menší než můj baťoh do školy, na ramenech haldu tašek a v ruce kytaru. Anet totiž pustily rodiče jen přes jednu noc, ale i tak jsme byly rády, že mohla jet.
Jakmile jsme dojely do Rájce, odlehčily autobus a trošku se vzpamatovaly, vydaly jsme se směr zámek. Tato cesta je opravdu hodně do kopce a měly jsme co dělat, abychom se nepřevážily dozadu za baťohem. Po tomto výšlapu nás čekal líbezný pohled na zarostlý park, plný zeleně a voňavých květin. V dálce šlo slyšet šumění fontán a už už bychom se přenesly do jiného století, mezi pážata a dvorní dámy, kdybychom nemusely jít na dveřo a pro vodu.
Potom jsme se rozhodly trochu zabydlet a odložily jsme si věci do altánku s krbem, který měl být pro následující okamžiky naším útočištěm. Já mezitím vytáhla sirky, březovou kůru a třísky a zatopila v krbu. Původně jem chtěla vzít troud a ocilku a ukázat holkám, jak se chytá jiskra, ale nenašla jsem ji.(Ne jiskru, tu ocilku).

Děvčata se hned dala do stavby stanu. A ačkoliv to byl nejspíš tak trochu oříšek, nakonec jsme to všechny daly dohromady a mohly se zabydlet.

Jelikož to byla práce opravdu vyčerpávající, trochu nám vyhládlo a tak mě napadlo, že bychom si mohly dát něco na zub. V úvahu přišla kukuřice, kterou jsem měla hned navrchu baťohu, jen byla poněkud---zakonzervovaná.
A po pádném zjištění, že nikdo z nás neumí s otvírákem, to schytal i nožík.

K dobrému jídlu patří i dobrá hudba, takže hned po občerstvení jsme se za doprovodu kytary daly do zpěvu.

K večeru se ještě konala stezka odvahy lemovaná svíčkami. Kterých ale nakonec nebylo skoro ani potřeba, protože kmotřičky světlušky by nám klidně rády svítily i za ně.
Později se měla konat i noční hra, nazvaná "Vstávej, běží ti čas", kdy jsme měly na louce za měsíčního svitu hledat oblázky. Ale vzhledem k naší trochu strašpitelské a bujné fantazii, se tato hra nekonala a tak jsme si spokojeně zalezly do stanu. :-)

Sepsala a fotila: Spyro (Čejka)