STANOVÁNÍ v zámeckém parku 2015 -- 2./3. DEN

Už lehce zrána jsme měly velmi napilno-- a to jsme ani netušily, že v tomto duchu se ponese celý den.
Já vstala o něco dřív než ostatní, tedy někdy před sedmou, abych uklidila kolem krbu a umyla nějaké to nádobí. Po této činnosti jsem uvařila vodu na čaj a přichystala snídani.
Vzápětí, jsem se malinko protáhla a usedla na kamenný schod, který odděluje altánek od louky.
Park prozářený ranními paprsky působil přímo pohádkově. Není tedy divu, že turisté ho, stejně jako zámek, velmi rádi vyhledávají. A to nemusím snad ani zmiňovat, že při tomto malebném pohledu, za zpívání pěnkav, drozdů a kosů, se snídalo opravdu bláhově.

Byla bych se nechala únašet krásami rájeckého zámku, kdyby mne z přemýšlení nevyrušil budík- co po domluvě s ostatními měl zvonit v půl osmé. Čekala jsem, že na tento signál se rozevře stan a z něj vykouknou dvě rozespalé tváře, ale nic.
Nakonec jsem musela sama zakročit a u stanu hlasitě promluvit, že je půl osmé a je čas vstávat, jinak bych čekala asi ještě hodně dlouho.
Po úspěšném probuzení jsme slavnostně (spíš s velkým smutkem, že musíme porazit něco, co nám dalo takovou práci) začaly vytahovat věci ze stanu, neboť jsme ho musely na den sbalit. Kdo ví, co by se stalo, kdybychom ho nechaly na louce stát a nebyly v dohlednu.

Po snídani, sbalení stanu i věcí, jsme se vydaly na zámek. Cestou se také odehrála první hra toho dne a to "Hon na bizona" (pokud byste si ji chtěli taky zahrát, popis rádi zveřejníme) a já jsem si zahrála na trpaslíka a vyšplhala na tento malinký zámecký domeček.

Zde také přikládám koláž z výstavy bylinek na zámku. Zachytily jsme se u aloe vera (a dalších).

Pak přišly na řadu hry. Rozhodla jsem se, že je nebudu sálodlouze a jednotlivě popisovat, protože jich bylo opravdu mnoho, někdy byly šátkové, jindy jen tak na pobavení, přemýšlení a někdy šlo opravdu o fyzičku. Jen napíšu jejich názvy a později vám sem přihodím i jejich popisy, kdyby jste si je chtěly též zahrát.
Druhá hra toho dne se jmenovala "Písničky", ve které jsme si všechny perfektně osvojily své kreativní schopnosti.
Třetí byla "Hra na území", kterou jsem vám již jednou popisovala v jiném zápisu do naší virtuální kroniky. V této hře obstojně zvítězila Anet. Po této hře jsme dostaly hlad a šly si udělat oběd na ohni. Tedy, dělala jsem ho já- a taky to tak dopadlo. Na první pokus se mi to všechno vylilo do popela a na druhý to bylo vodové- nu což, holkám chutnalo a na těstovinách z pytlíku se toho moc zkazit nedá. Já měla pro změnu rýži.
Po obědě následovala trochu klidnější hra na "Čísla". Ve které se nevyhrává ani neprohrává a přitom je velice zábavná.
Další na řadě byla hra "Epidemie". Asi jediná hra, která se nám všem znamenitě zaryla do paměti-- a nejen nám. Při této hře si návštěvníci parku mysleli, že se na loučce u altánku koná mučení. A ani bych se jim nedivila. Při této hře si vždy vylosujete nějaké postižení (němota, slepota, nakažení, chromost) a musíte posbírat vir (u nás kuličky papíru na louce).
Souhra hráčů pak vypadá opravdu vtipně.
   
Nakonec se konala poslední hra toho dne. A to hra "Námořnická", ve které svou loď nejvíce ubránila Anet. Pak jsme se s ní a se stanováním ve třech lidech musely rozloučit. Protože, jak už jsem zmiňovala, rodiče Anet pustili jen na jednu noc a proto musela jet domů.
Po zbytek dne jsme s Kačkou hrály piškvorky. Celý podvečer jen hrály piškvorky a za vůně fazolí s párečky vzpomínaly na ty krásné dva "půldny". Načež ulehly do altánku k ohni a spokojeně usnuly.
Ráno, jakmile jsme se probudily, jsme posnídaly a sbalily si věci. Nebylo už, co bychom podnikly, protože ve dvou se skoro žádné hry hrát nedají a stejně nám měl brzy jet autobus domů. Takže jsme se pak rozloučily a šly si plnohodnotně užívat prázdnin. :)
Sepsala a fotila: Spyro (Čejka)