Výprava přes vyprahlou zem
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID Klub Nadpis Úvodní text Text Datum zápisu Obrázek
Přesně tak by se dala nazvat výprava, na kterou jsme se vydaly právě dnes, 13. 6. 2015.
Za slunečného dne, v úděsném vedru a s velkým odhodláním jsme se vypravily do míst, kam jsme už dlouho nezavítaly a připomněli si tak, že léto už je za dveřmi.
Bylo přesně 13:57 a já dobíhala k obecnímu úřadu, kde jsem se spolu s Anet a její mladší sestrou měly sejít. Taška s dvoulitrovkou a šátkem mi visely přes rameno a podobně vybavené byly i holky. Měly jsme namířeno k nedalekému hřišti a dál, až k sochám Stanislava Rolínka, ale tam jsme nakonec nedošly, protože bylo opravdu horko a taky jsme už neměly moc času.
Cestou jsme se bavily o prázdninách, o škole a taky o tom, že bychom konečně mohly tento rok někde stanovat. Problémem by nebyl stan, ani nedostatek času, ale to, že nám rodiče nejspíš nedovolí jet do Býkovic nebo třeba do Lubě na louku. A tady v našem okolí blíž u domova jsou sice louky, ale buď soukromé, nebo moc blízko lesa.
Po chvíli jsme si udělaly menší přestávku na soupravě laviček se stolkem, která tam byla vystavěna kvůli naučné stezce. Zde jsme si zahrály hru na příběh (tj. že někdo řekne jedno slovo a ostatní pokračují po něm také jedním slovem a vzniká příběh) a vyřešily mřížkovou hádanku, díky které jsme se dozvěděly klíčové slovo: "SOCHY". Ale jak píši, nakonec jsme se tam ani nedostaly, kvůli nedostatku času, tak jsme se zastavily aspoň u Svazácké chaty, kam jsme kolikrát chodívaly se Sokolem na výlet.
U Svázacké chaty jsme si zase odpočinuly a poseděly na lavičkách u ohniště. Anet z toho byla tak nadšená, že vytáhla KPZetku, z ní vylovila sirky a podpálila hrst chrastí a udělala menší ohýnek. Taky jsme si konečně popovídaly o tom, jak bude náš klub dál fungovat, daly si dohromady všechny okolnosti a došly k závěrečnému zvážení:
"Co se zdá takřka jako konec, může být novým začátkem. Zahoďme za hlavu všechny strasti, a ať je tento oheň ohněm vzkříšení našeho klubu!"
Jsem neskutečně ráda, že jsme na tuto výpravu vyšly, protože podívat se po okolí, na místa plných vzpomínek a připomenout si pravou podstatu kamarádství, bylo opravdu bezvadné.
Cestou nazpátek jsme si zpívaly písničky, na které jsme si náhodou vzpomněly a aby toho nebylo málo, potkal nás na fotbalovém hřišti i pořádný slejvák, i když bylo úplně jasno. :)
Sepsala a fotila: Spyro (Čejka)
Přejít na kroniku klubu Bílí Draci
