Výprava za zklamáním

O tom, že zimní krajina se opravdu v mnohém liší od té letní, jsme se přesvědčily na vlastní kůži poslední den měsíce února. Vlastně předposlední, protože rok nám letos nadělil o den navíc a k tomu i pěknou hrst zážitků navrch.
Krajina, do které jsme se v tento den vydaly, se zahalila do šedého a pochmurného šálu a nenechala na sobě nic znát. Jako by sama odmítala veškeré debaty a zadělala si tak na špatnou náladu. Ale co. Ani to nás neodradilo vydat se ven a to rovnou na Malý Chlum- tentokrát v plné sestavě a to "pěšo".



Začátek cesty nebyl nikterak zajímavý. A nepřidalo tomu ani to, že jsme se rozhodly jít tou "hezčí" cestou. Po chvíli jsme minuly fotbalové hřiště a zabočily směrem k lesu. A cestou si odpočinuly u zastávky archeologické stezky, která se, jak je zjevné výše na mapce, táhne dál než jen celým Bořitovem. Tam jsme si zahrály nějaké hry (Pantomimu a Navigování), přičemž jsme si průbežně prohlížely a pročítaly zimní Bobří stopu. 
Najednou se zvedl vítr a obloha se ještě víc zatáhla. Rozhodly jsme se jít raději dál.



V lese bylo příjemně. Všude to vonělo jehličím a jelikož bylo po děsti a půda tu byla pěkně měkká a vláčná, byl tu cítit i jemný nádech rašících hub. Ale ne všechny jsme však tohle nadšení z podešťového lesa sdílely a tak bylo pěkným zpestřením i to, že jsme narazily na jeden z poražených stromů a mohly se u něj vyfotit (snad pro pocit, jaký obvykle mívá bobr).



Dál jsme pokračovaly k sousoší husitů od S. Rolínka, což je vlastně taková menší zastávka na cestě k Malému Chlumu. V létě tu bývá mnoho turistů, ale dneska jsme tu byly jen my a tihle tři kamení bojovníci. Tak proč se s nimi rovnou nezvěčnit a neudělat si fotku. 



A ačkoliv měl být konečným místem Malý Chlum, poslední zastávkou byla Huť sv. Antonie. To vzhledem k tomu, že jsme vycházely na výpravu poměrně pozdě a počasí se na nás na tolik mračilo, že by bylo špatné riskovat jít na tenhle uhlazený kopeček.
Ale přesto nám samotnou cestu nahoru vynahradil obchůdek s keramikou a také setkání s koněm, pěkným běloušem, od kterého jsme se pár metrů usadily a zahrály si na Blázny (opravdu bláznivá hra).



Zdárný cíl jsme měly však na dosah.

Domů jsme se vracely již za stmívání a my, co máme ten domov až na druhém konci Bořitova, tak i za světel lamp. I přes nedosažený cíl to bylo skvělé odpoledne.


Sepsala a fotila: Spyro (Čejka)