Zkouška porozumnění
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID Klub Nadpis Úvodní text Text Datum zápisu Obrázek
Již v druhé polovině měsíce ledna jsme se vydaly do svého okolí.
Počasí bylo ideální akorát tak na koulování nebo sáňkování a když začalo sněžit více, tak i na "sněhulákování". Ale o to nám nešlo. My jsme se chtěly vydat na výpravu!
A kdyby jen na výpravu. Později mi to chladné počasí vnuklo jeden bezvadný nápad.
Už je to dlouho, co jsme se s draky bavili o tom, že by bylo dobré své znalosti, ať už ze zdravovědy, uzlů, nebo třeba šifer, otestovat někde v terénu, nebo jenom tak, doma v teple. Pořád se to totiž jen tak flinkalo, nebralo vážně, tak proč to nezkusit třeba dnes? A nápad byl na světě! Jen bylo potřeba se na sněžné počasí více připravit.
Přibývajícího sněhu bylo stále víc a víc a proto nám začal dělal trochu obavy. Už i za okny svých domovů nám naháněl mráz po zádech a co teprve někde daleko venku. Navíc bylo vše dočista jinačí, než kdybychom se chystali na letní výpravu. Barevné šipky musely vystřídat fáborky z igelitu a v batohu přibyla termoska, kapesníky a igelit, který se mohl hodit na schování věcí před sněhem. Akorát s těmi fáborkami jsem to trochu nedomyslela. Žluté totiž v zimě opravdu na dálku vidět nejsou!
Samozřejmě jsem musela, ještě před smluveným časem, všechno připravit- indície od počátečního stanovistě, až po místo konání zkoušky a taky ty zpropadené fáborky! Vydala jsem se proto i tam, kde přede mnou už dlouho nikdo nebyl. A ve sněhu byly znatelné pouze mé stopy, které byly stejně za chvíli zaváté.
Začínalo se u obchodu Mango, kde byla ukrytá první směrovka. Ta odkazovala na stezku se žlutými fáborkami, která měla končit u nedalekého stavenistě. Tohle staveniště už je staveništěm už nějaký ten rok a nejspíš zde už asi nikdy nebude stát plnohodnotná stavba, takže jsme se nemusely bát, že na nás někdo přijde. Tady byla ukrytá další směrovka a taky nějaké materiály a nápovědy.Mělo se jít na JV, po 100m na SV a později na S dokud to jde a pak prudce zabočit na V. Tohle draci též úspěšně zvládli. A tak jsme se ocitly na místě konání.
1. úkol byl dorozumět se tichými signály a najít tak ukryté jídlo. Ze všech tří úkolů byl tohle asi ten nejtěžší, takže se nedivím, že nám to moc nešlo. Ale motivace byla velká- krémové buchtičky v čokoládě.
2. úkolem bylo tiché pantomimum. Měly se předvádět takové ty klasické věci jako spacák, ručník a kapesníky. Tohle byla sranda, ale začalo trochu přituhovat, takže už jsme musely jít na další úkol.
Posledním úkolem byla závěrečná zpráva v morseovce, která odkazovala na další zkoušku. Ta bude pravděpodobně o šifrách a jak už jsme se stihly domluvit, necháme to, až bude trochu tepleji.
Nakonec jsme se loučily hlasitým tak Ahoooooj! A rozešly se na křižovatce ulic svých domovů.
Sepsala a fotila: Spyro (Čejka)
Přejít na kroniku klubu Bílí Draci
