2. tábor Rychlých Tygřic 2. část

2. den po historickém nočním přepadu, jsme se rozhodli, že kluky (Majoránku a Tuňáka) z noční návštěvy pozveme na usmiřující (zamořující) ,,čajový dýchánek''. Byla to poněkud náročná práce obstarat to všechno jídlo a pití, hlavně čaje. Ale nakonec jsme to zvládli. Zde je naše menu:

Jednohubky

vanilkový puding s višňovým sirupem

zmrzlina: čokoládová a citrónová původně se šlehačkou, ale nakonec jsme na ni zapomněli

Koka sušenky, sušenky Zuzanka

mátový, meduňkový a ostružinový čaj

ovoce, atd.

Vypadalo to moc dobře, jako indiánská slavnostní hostina. Jídlo se prohýbalo pod stolem (vlastně stůl pod jídlem), na který nám mimochodem nešla přišroubovat jedna noha, ale nakonec jsme byli úspěšní a pak už jsme jen čekali na kluky, kteří měli co nevidět přijet. Už jsme se těšily na to, jak je překvapíme a připravovaly si úvodní řeč, která nám poněkud nešla vytvořit a tak jsme se na ni nakonec vykašlaly. Když záhadní bojovníci (už ne nepřátelé) přijeli na kole, začala vládnout napjatá atmosféra. Všichni jsme byli střídavě zticha  a dostávaly jsme záchvaty smíchu, a nikdo nevěděl, jaké téma nadhodit. Sem tam si někdo uzobl nějakého toho jídla, ale rozhodně to nebyl pan Majoránka, který v jednom kuse tvrdil, že se mu to všechno zdá nějak podezřelé a tak zkoušel puding v podobě píchání do něj párátkem a tvářil se jako kdyby na dně misky měl být vyskakovací čertík. Někteří se smáli a někteří se cítili dost trapně. Až po chvíli se pan Majoránka ujmul řeči a začal vysvětlovat hru, kterou jsme si pak zahráli. A takhle se uvolnila napjatá atmosféra a všichni už se začali svobodně bavit. Někteří pochopili optický obtížnou hru, někteří (jako např. Tuňák) ji už vzdávali a bavili se chytáním a mazlením kočičích klanů. Také jsme si chtěli zahrát dobrodružnou schovávací hru ,,schovku'' při které si Tukan rozbil koleno a loket, když chtěl zapykat Tuňáka. A Gaile se stalo něco podobného, ale ne tak hrozného. Taky se snažila předběhnout Tuňáka, a napíchla se na hřebík (zajímavé je, že před rokem se Tea Bea snažila chytit Tuňáka, a taky si rozbila koleno). Nakonec tento obávaný dýchánek dopadl dobře a všichni se vrátili do svých obydlí s vědomím, že si to užili (doufejme).

Tento článek zpracoval Tukan, bojovný člen klubu Rychlých Tygřic