Podzimní setkání

Sobota byla nejzábavnějším dnem. Ráno, po vydatné snídani, jsme se vydaly na hřiště, kde jsme hrály "svraba".Když jsme se, celé udýchané, vrátily domů, menší holky si šly hrát nahoru, zatímco já a Tukan jsme připravovaly oběd a dezert. Po obědě jsme prchly do lesa. Holky chytly myš, nakonec ji ale pustily. Naskytl se nám krásný výhled na Boskovice. JKdyž jsme se vrátily, já s Tukanem jsme začaly chystat bojovku, zatímco Táta chystal oheň a holky si zase hrály nahoře. Pak byla opíkačka a začalo se pomalu stmívat. Nastal čas na noční bojovku. Já jsem odešla s tím, že se hned vrátím, ale už jsem se nevrátila. Převlíkla jsem se do černých šatů a šla jsem na kopec za zahradou. Zkontrolovala jsem svítivé proužky, které jsme v pátek dostaly a které skoro nesvítily. Pak dorazily holky a Tukan jim řekla, že mě unesla zlá čarodějnice. Po jedné šly za mnou na kopec. Když byly všechny, řekla jsem jim, že mě můžou zachránit, když spojí tři magické kruhy tak, aby žádné dvě stejné barvy nebyly vedle sebe. Každá dostala jedno světýlko a mohly vyrazit. Musely se pohybovat strašně pomalu a dávat pozor na čarodějnici, která jim mohla světýlka vzít. To se pak musely vrátit za mnou. Když jsem jim dala poslední světýlko, slezla jsem dolů a plížila se za nimi. Přidala jsem se k čarodějnici a připlížily jsme se až k holkám, které sestavovaly magický kruh. Když ho měly hotový, pořádně jsme na ně vybafly. Dokonce tak moc, že holky leknutím nadskočily a rozbily kruh. Pak jsme světýlka posbíraly a vyhodily je do vzduchu. Doma jsme zhasly a hrály světelnou bitvu. Když už jsme byly unavené, jen jsme si házely. Pak jsme rozsvítily a postavily kruh ze všech světýlek. Potom si Ještěrka lehla a usnula a my ostatní jsme si ještě dlouho, dlouho, dlouho, dlouho, dlouho, dlouho, dlouho povídaly...

Gaila