Pololetní setkání

Pátek

Pár minut před dvanáctouk nám přijely: Tukan, Ještěrka a Inido. Na oběd byly špagety se sýrem a po obědě jsme vyrazily s naším novým přírůstkem Dantem (černobílým pejskem) na cvičiště za lesem. Procházka byla pěkná, Dante byl poslušný a pěkně cvičil. Po návratu si každý dělal co chtěl. V podvečer jsme se dívaly na pohádku "Čertův přítel". Tukan a já jsme byly vděčné za odpočinek, protože za soumraku jsme vyběhly a běžely jsme až ke Kráteru...

Sobota

Ráno o půl šesté jsme už já a Tukan vyrazily s Dantem na procházku ke Králi stromů. Vrátily jsme se ještě za tmy a tak jsme si ještě lehly Po snídani nám Tukan krásně zahrála na klavír a po koncertě si malé holky hrály nahoře, zatímco já s Tukanem jsme začaly péct. koláč se nám povedl a byl čas na oběd. Po něm jsme vyrazily ke koníčkům. Jenže před vraty nás zastihl Dědeček s Maruškou, kteří si přijeli pro Ještěrku. Procházku jsme stihly a doma jsme snědli koláč a zmrzlinu. Pak jsem s Tukanem udělala čokoládové pohárky se šlehačkou. Dědeček s holkama odjel a my zbylé jsme se dodívaly na pohádku z předchozího večera. Poté jsme vyrazily do lázní. Vrátily jsme se za tmy a ještě jsme šly na procházku ke Kráteru (i s Dantem). Večer bylo dlouhé povídání a povídání a povídání a povídání a povídání a povídání a povídání a povídání...

Neděle

V neděli jsme na zádnou ranní procházku nešly. Všechny jsme se potřebovaly vyspat. Každá si zajistila vlastní program: Já psala kroniku, Tukan spala, zbytek si hrál.

Holky měly každou chvíly odjet, musely na autobus. Vzpomínaly jsme s Tukanem na naše zážitky z prázdnin a předchozích táborů a dospěly jsme ke společnému názoru: Je škoda, že jsme tak rychle vyrostly. Proč nemůžeme být pořád malé děti?

Gaila