Marantiel

Marantiel se narodila v hlavním městě východní Dálavy Albireu. Dětství pro ni bylo poměrně nuzné. Matka byla pradlenou, otec koželuhem. Oba ji však zahrnovali láskou a snažili se ji zaopatřit alespoň základní vzdělání. Marantiel se učila ráda, její přirozený intelekt, bystrost a probouzející se krása jí dávali naději na lepší budoucnost. Sami bohové ví, jakými cestami by se ubíral její osud, kdyby v deseti letech nepotkala arcimistra a zakladatele univerzity magie Alwarina. Ten v ní rychle rozpoznal nevšední talent a zavedl ji do prostředí univerzity. Zde si doplnila své obecné vzdělání a ve čtrnácti započala se studiem magie. Toto období patřilo k nejšťastnějším v jejím životě. Nad svými spolužáky v kouzelnických dovednostech vynikala, ať už šlo o runovou či slovní magii, boj s myšlenkovými bytostmi, nebo tvorbu anomálií, vše jí šlo lépe, ale přesto si ji pro její přátelskou povahu všichni vážili. Vše pro ni bylo zpočátku nové a nezvyklé, avšak rychle se adaptovala a učitelům působila velikou radost. Velice ji zaujalo studium arvedanské kultury. Arvedané před několika tisíci lety ovládali celý kontinent Tary. Tento národ dovedl magii, theurgii a alchymii téměř k dokonalosti, nakonec však po mnoha hrdinných bitvách podlehl Kharu démonovi a jeho skřetím armádám a dnes se jen obtížně získávají střípky jejich znalostí ze zaprášených grimoárů, ukrytých v dávných arvedanských sídlech.
Po čtyřech letech složila obecnou zkoušku a začlenila se do řad „Bílých kouzelníků“ (tedy absolventů univerzity). Stipendium jí umožnilo studovat dál a po dlouhém rozhodování se rozhodla pro obor magie vzduchu. Po třech letech teoretického studia jí učitelé začali zadávat samostatné úkoly za jejichž splněním cestovala i do vzdálených exotických krajů. Zde zúročila roky strávené na univerzitě. Častokrát se ocitla ve smrtelném nebezpečí. Při jednom z těchto úkolů ji ale štěstí opustilo. Podařilo se jí vetřít mezi kněží temného Boha Šina v Sintaru a sabotovat jejich činnost. Nakonec však byla odhalena a nejspíše by skončila na dně jedné ze sintarských stok, kdyby jí nepomohl mladý dobrodruh Kalaj, procházející v kritické chvíli kolem. Dva najaté zabijáky zastřelil kuší a třetího sprovodil ze světa svým kopím. Pomohl dívce dostat se z města a v dalších týdnech se do sebe zamilovali. Kalaj odjížděl na celé měsíce za dobrodružstvím, ale vracel se, aby potěšil Marantiel zabranou do příprav na závěrečnou zkoušku živlů. Když odjel naposledy – na úplný východ Tary – slíbil, že se vrátí do konce posledního semestru. Nevrátil. Po úspěšném završení studia proto sestavila složité pátrací kouzlo, pomocí něhož spatřila poslední okamžiky života jejího milého. Byl umučen k smrti. Nevěděla však kým a proč. Zdrcená žalem a zoufalstvím se obrátila na mistra Alwarina s prosbou o pomoc. Ten po několika dnech přislíbil, že jí odhalí totožnost vrahů a napomůže spravedlivé odplatě, ale to vše, až bude připravená.



„Koho jste čekala, že zde najdete?“ „Upřímně? Starého, výstředního čaroděje s nebezpečnými sklony.“ „Pak myslím, že vás nezklamu …“
Úvodní úryvek rozhovoru mistra Strogoxe a Marantiel

Právě kvůli tomu ji Alwarin Bílý poslal za jedním z největších vzdušných mágů Strogoxem, sídlícím až na samém jihu známé části kontinentu, mezi zaledněnými vrcholky mrazivých hor. Strogox vnímal její obrovský potenciál a také oceňoval, že riskovala nebezpečnou a namáhavou cestu, aby ho našla, a proto se příliš nerozmýšlel a přijal ji do učení. Marantiel čekal sedmiměsíční intenzivní výcvik, během něhož se několikrát ocitla až na samé hraně svých psychických sil. Brzy se však zbavila svého ostychu a do noci sedávala se svým mistrem v dlouhých učených debatách. Na samotný závěr výuky zadal Strogox mladé kouzelnici nebezpečný úkol. Měla se dostat na ostrov Joard uprostřed jezera Yrakan a přinést ze své návštěvy nějaký důkaz. Kdysi zde leželo arvedanské město. V průběhu let zde ale explodovalo magické zřídlo s takovou silou, že zdeformovalo silové pole v okruhu dvaceti kilometrů. Chaotická magie neustále přetváří své okolí a na ostrově se díky ní neustále objevují a zase ztrácí nádherné sochy lidí, elfů, ale i naprosto šílených a bizardních tvorů, ozývají se neznámé zvuky, jdou cítit nezvyklé pachy a zjevují se přátelské i nepřátelské bytosti. Barva oblohy se mění v prapodivných odstínech a den s nocí se střídají podle podezřelých pravidel. Marantiel zde strávila dva dny a měla možnost spatřit zářící mramorové město, na jehož místě se o pár hodin později objevila jen hromada suti. Čelila smrtelně precizním nástrahám, divoké magické energii a hlavně svému strachu. Po čase ztratila přehled odkud a kterým směrem jde a spíše se štěstím vyvázla ven i s několika magií nasycenými kameny v rukou. Z některých z nich si po návratu do Albirea nechal vyrobit náhrdelník.
Alwarin usoudil, že už k tomu nastal vhodný čas a pojal Marantiel jako svoji žačku a zanedlouho pro ni měl i slibované odpovědi …