Mortus Černý

Když se do sebe asi před sto lety zamilovali rytíř Alderon er Sinwar a vznešená elfka Finimnë, bylo nad slunce jasnější, že z jejich lásky vzejde neobyčejné dítě. Tak se zrodila jedna z nejvýznačnějších osob Asterionu, Mortus, známější spíš pod svým přízviskem, při jehož vyslovení se vkrádá nervozita i do jinak otrlých myslí vrahů a lapků, Černý rytíř; muž považovaný za nejlepšího šermíře obou kontinentů.

Jeho otec byl moudrý rozvážný člověk věrný rytířským ideálům. Už odmala učil svého syna zacházet se všemi běžnými typy zbraní a poté, co mu předal všechny své vědomosti, vyuku převzali elfové v domovině jeho matky – Dračích skalách. Naučil se tak i dávno zapomenutým uměním boje s mečem i bez něj. Co je však podstatnější a co zejména ovlivnilo jeho další život, byly Alderonovy lekce o cti, odvaze a odporu proti zlu v jakékoli podobě. Nějakou dobu bojoval Mortus po boku svého otce proti služebníkům Khara Démona a poznal tak velkou část Tary. V tomto úsilí neustal ani poté, co se Alderonova duše odebrala před Lamiusův soud. Šermířův život se tím však přeci jen trochu změnil. Pole své působnosti přesunul do nově vznikajících lendorských kolonií – Dálav. Způsob obživy si zde našel poměrně snadno. Stal se lovcem lidí. Stíhal zločince, na něž byla vypsána odměna, aby je předal spravedlnosti, anebo v případě zabijáků a členů podsvětí častěji vykonal soud sám. Brzy se stal ve svém oboru jedním z nejlepších a nabídky se mu jen hrnuly. Občas si však někdo jeho profesi spletl s řemeslem nájemného vraha a zpravidla to byla poslední chyba, kterou dotyčný udělal před nástupem do žaláře…

„Dobrý lovec lidí se pozná podle toho, že se o něm ví a přitom je naživu.“
Mortus




Ať se zločinecké spolky snažily sebevíc, nedařilo se jim Černého rytíře zastihnout nepřipraveného a všechny pokusy o jeho odstranění selhaly. O jedné z těchto akcí svědčí kráter spálené země ve výletním hájku města Miram. Před patnácti lety mu zde jedna ze zločineckých organizací, poté co odstranil několik jejich nejlepších lidí, nastražila past. V hájku na něj čekal falešný obchodník s artefakty a v keřích okolo se skrylo deset trollů a dva bleskavci, příšery absorbující magickou energii, kterou pak vyzařují ve formě elektrických výbojů. Past sklapla dokonale. Mortus je však příliš tvrdý protivník. Jakmile uviděl obludné trolly s obrovskými kyji, jeho sart se začal míhat rychlostí vichru a samou radostí ze setkání si připíjel jejích krví. Bleskavci mezitím sytili vzduch elektrickými výboji, až zapálili několik blízkých stromů. Mortus se v tom zmatku proplétal skrumáží těl s jistotou stínu následující svého pána. Stejně by nakonec ale skončil ušlapán trolly, kdyby se jeden z nich s přetnutými vazy v koleně nesvalil přímo na bleskavce. Když mohutné tělo přimáčklo magického tvora, ozvalo se nejdříve ostré přerušované zapraskání a pak celé okolí doslova vybuchlo ohlušujícím zvukem. Zpod ležícího tvora se drala uvolněná energie a s příšerným akustickým doprovodem ho trhala na kusy. Ohromení trollové nechápavě zírali na svého druha, zatímco Mortus utíkal zběsile pryč. Za sebou slyšel už jen další třaskavé a dunivé rány. Ráno byl celý Miram zahalen do dusivého oblaku, který silně zapáchal po spáleném mase.
I díky těmto zkušenostem se stal z Mortuse osamělý člověk spoléhající jen na své zkušenosti, svaly a reflexy. Obyčejní lidé se ho štítili jako vrahů, které stíhal a přátele ani lásku si nemohl dovolit, protože by se o tom dříve či později jeho protivníci dozvěděli a zabili by je. Jediní blízcí lidé se rekrutovali z řad dobrodruhů a lidí vládnoucích větší mocí, než on sám. Mezi těch několik patřil představený řádu Subotamských mnichů Iskalon, mistr Univerzity magie Alwarin Bílý a družina jiného asterionského hrdiny Torka Tilkilarina.

Právě s touto družinou cestoval několik let po Taře. Jedna z těchto výprav směřovala do chrámu Paní země v Červeném lese, který si vybral za sídlo jeden z nejnebezpečnějších tvorů zla: zelený drak. Také díky jeho udatnosti se podařilo nestvůru skolit. Byl to teprve druhý úspěšný pokus v nové historii (ten první vedl právě Iskalon).

Jiná poměrně početná a slavná výprava vedla do zalesněného průsmyku Zelanských vrchů, kudy procházela významná obchodní stezka. Usídlila se zde totiž skupina devíti nebezpečných myšlenkových bytostí, zvaných kostějové. Tato nestvůra má tvar lidské postavy zahalené v černé látce, ze které lze spatřit pouze hlavu nápadně připomínající lebku potaženou tenkou vrstvou šedivé kůže. Zjev těchto bytostí byl tak děsivý, že mnoho jinak statečných mužů prchlo jen při pohledu do rudých očí svítících zpod kápě. Zůstala jen trojčlenná Torkova družina, jeden lovec přízraků, Mortus a další tři bojovníci. Ti zde našli svou heroickou smrt. Černý sám se utkal s nejstarším a nejzkušenějším z těchto tvorů. K vítězství mu pomohlo dílem jeho šermířské umění, dílem i štěstí. Ač zraněn, sestoupil poté opět o něco níže, kde bojovali jeho přátelé a zprovodil ze světa ještě dvě tyto bestie. Za obrovský poklad, který kostějové nashromáždili, zaplatili daň v podobě tří mrtvých druhů a mnoha zranění.

Zanedlouho poté se v životě Černého rytíře odehrála událost, která se stává jednou za několik desetiletí. Jeho hrdinných skutků si všimli i bohové a proto mu udělili schopnost proměňovat se do dračí podoby. Tuto výsadu získalo v průbězích věků jen málo dobrodruhů a vždy to byli výjimeční lidé napomáhající řádu světa. S novou dračí složkou ještě odhodlaněji bojoval proti přívržencům Khara Démona a o jeho činech kolují dodnes téměř neuvěřitelné legendy. Posledním velkým počinem tohoto muže je založení Osmnáctky – spolku lovců lidí. Mnoha mužům a ženám tohoto řemesla se už dlouho nelíbila jejich situace: úřady je využívaly, ale nedůvěřovaly jim, zločinecké spolky beztrestně usilovali o jejich život, měšťané i šlechta jimi opovrhovali. Proto se zhruba před deseti lety několik z nich na Mortusův popud rozhodlo, že vytvoří organizaci, která bude zaručovat, že dotyčný lovec odměn patří ke špičce ve svém oboru a která bude trestat napadení kteréhokoli z nich. Poté, co podnikli první odvetnou akci, pochopilo podsvětí, že jim vznikl mocný nepřítel, kterého je potřeba zničit už v zárodku. Zahájili hon na členy Osmnáctky. To vedlo k rozpoutání skryté války, jejímž následkem bylo několik mrtvých na straně lovců lidí, oproti stovkám mrtvých darebáků na straně zločineckých organizací.

Muži jako Mortus Černý mají stále co dělat, na světě je mnoho zla. Proto, když mu nedávno mistr Alwarin nabídl odměnu za to že svůj meč vloží do rukou boje proti protivníkovi, jehož skutky jsou lemovány krví a bolestí, dlouho neváhal a souhlasil. Peníze odmítl.