Rozhovor s aktéry filmu

1. Co tě napadlo, když jsi se dozvěděl/a o plánovaném natáčení?

Ste: Takováhle blbost jako je trailer na víkendovku může napadnout jenom můj chorý mozek.
Špu: Wow, film. Odvážní hrdinové, krásné ženy, odporní padouši a scény jak v Pánu prstenu III. Do toho přece musím jít :)
Čik: Tak ty krásné ženy by tak možná ještě seděly
Dud: Zní to zajímavě, ale stejně zůstane jen u plánu?
Roz: Holywood to sice není, ale každý nějak začínáme.
Jan: Pane bože snad tenhle bláznivej nápad brzo pustí z hlavy.
Ver: Zajímavá akce, ale jak to vlastně dopadne v reálu...
Van: Nic. Jenom, že to může být dobrá zkušenost.


2. Co jsi od filmu očekával/a? Splnilo se tvé očekávání?

Ste: Doufal jsem, že tam budu vypadat alespoň trochu dobře – takže nic, ale jinak byl daleko lepší, než jsem čekal.
Dud: No, čekala jsem rozhodně slabší výsledek, než jaký nakonec z ateliéru vyšel. A taky moc a moc legrace
Jan: . No, hlavně bezvadný natáčení (co se splnilo) A od samotnýho filmu? Jeden velkej trapas (kterej se snad nekonal) Takže očekávání splněno na 50%
Špu: Nejlepší je neočekávat nic. Jinak se člověk hrozně lehko zklame... Ale jinak myslím, že mé očekávání se dost měnilo podle fáze v jaké film byl, takže se to rozhodně nedá popsat na pár řádků.
Roz: Čekal jsem náročnější monology a kvalitnější herecké obsazení.
Ver: Očekávala jsem prostě scénky z fanatsy světa, to se splnilo a natáčení bylo celkem sranda až na pár domlouvání, kdy mi to vše přišlo zmatený.
Čik: To byla taková šílenost, že jsem snad ani nic neočekával… No, možná tam byla taková bláhová naděje, že se všichni budou zúčastňovat natáčení, ale byla to spíš planá výhrůžka…J
Van: Očekávala jsem tam svoji scénu, neboť jsem kvůli ní musela běhat polonahá v lese a ono nic.


3. Jaký moment tě při natáčení nejvíce pobavil?

Ver: Scéna s výbuchem, kdy došla baterka v kameře asi 4 vteřiny před výbuchem.
Dud: Stegiho bederka??
Ste: Když Jana z našeho luku udělala panzerfaust, zlomila moji nezlomitelnou tyčku (to až poté co jsem ji oplakal) a ono toho bude daleko víc, jen si nemůžu vzpomenout.
Roz: Scéna v hospodě, když nám došla baterka těsně před výbuchem, když Stegi vypínal a zapínal kameru, přesně naopak než měl....
Jan: Mám několik horkých favoritů,ale asi to nakonec vyhraje Špuntova stromová akrobacie.
Špu: Když mi po osmi kotoulech na dlažbě na Petrově Stegi řekl: "No, bylo to dobrý, ale zkus to ještě jednou..." A kdybys v odpovědích nechtěl tolik cynismu, tak točení scény s dřevorubcem Čikim :)
Čik: Myslím, že asi natáčení „Marantiel se svým přítelem. Celá ta scéna byla divná. Kdyby mi po dotočení někdo řekl, že je Stegi anděl a Vanda navrhla teorii alkoholického pahrbku, už by mě to asi nepřekvapilo.
Van: Když jsme barvili Dudli vlasy a zděsil, když se poranil Čiki mečem.


4. A kdy na tebe naopak padla největší skepse?

Jan: Kdy nepočítám chvíle kdy se natáčely " moje scény " tak asi ty okamžiky kdy to vypadalo, že "film přijde do kin bez Alwarina".
Roz: Skepse? Co to je skepse?
Ver: Když Čiki smazal Stegiho scénu.
Čik: Naopak, to byla párty. Ačkoli jsem tím taky moc nadšenej nebyl. Ale asi má Janča pravdu Rozum nás trochu napínal…
Ste: Když jsem si konečně uvědomil, kolik to chce práce.
Špu: Každý den natáčení asi patnáctkrát!! Hlavně když jsem zjistil, kolik času je potřeba na zvládnutí půlminutový scény. Jenže to bylo tím, že jsem nevěděl, jak natáčení vypadá, příště už budu vědět do čeho jdu.
Dud: To bylo už po návratu domů z prvního natáčecího víkendu, když mi ani napotřetí nešla smýt z vlasů ta otřesná růžová.
Van: Třetí víkend, když jsem se nedostala opět k natáčení a Dudlice mně neustále vykládala, že má promarněnej víkend

5. Jaký byl herecký štáb? Co atmosféra?

Dud: Určitě lepší než na Barrandově ? Atmosféra tvůrčí, někdy trochu zmatená, ale pohodová.
Roz: Je to banda šílenců, málem se tam rozsekali!
Jan: . Na štáb si nemůžu stěžovat, jen ten rejža.....No a atmosféra? A na pár okamžiků dokonale pohodová.
Ste: Atmosféra supr. Herci sympatičtí, jen některým to hraní moc nešlo.Třeba chtít po Dudle aby dělala naštvanou, nebo po Vandě aby se nesmála když je vydeptaná z učení, to bylo hustý. Jo ale ještě horší byl Čiki při scéně s Rozumem. Kdybych u toho točení nemusel držet balanc, tak by mi to možná tolik nevadilo, ale takhle to bylo hrozný.
Ver: Atmosféra fajn, herecký štáb skoro jak u profesionálů.
Špu: Tak, jak kdy. Třeba točení Dudly jako drsné dryády nebo Marantiel se svým přítelem mělo atmosféru naprosto jedinečnou, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Ale často to bylo takový frustrující, všichni jsme měli něco dělat, většinou jsme nevěděli vůbec co, a tak se nám do toho vůbec nechtělo...
Čik: Ani nemyslím, že to bylo frustrující. Teda, rozhodně mě nestresovali lidi, co přijeli, spíš ti co nepřijeli…
Van: Těžko říct, teď už jsem s nimi dlouho nebyla a docela se mi po nich stýská.


6. Jaká postava se ti ve filmu nejvíc líbila (ať už kladná nebo záporná)?

Ste: To fakt nevím, ale asi ten šmejd s bičem, kterýho sem hrál já, ale to proto, že si na něm maskérka nejvíc pohrála.
Jan: Je mi líto, ale na tuhle otázku nedokážu odpovědět.Skoro všichni sou svým způsobem vyjímeční.To bych si asi musela hodit korunou a to ty určitě nechce. Nebo jo?
Čik: To se asi nedá počítat jako postava, ale úplně mě uchvátil „univerzální přítel“ Špunt. Ten chodil fakt s každým…
Roz: To je snad jasné, ne?
Špu: Samozřejmě že já, ať už se jednalo o jakoukoli postavu :) Ale jinak asi ten undergroundovej týpek, co mně přežehlil záda bičem...
Dud: Jednoznačně Siwin, rošťák od pohledu, No když tak přemýšlím, ani Tarag, Mortus, Landži, Tien, Marantiel či Alwarin nebyli marní.
Ver: Samozřejmě zloději.
Čik: To se asi nedá počítat jako postava, ale úplně mě uchvátil „univerzální přítel“ Špunt. Ten chodil fakt s každým…
Van: Když se tak nad tím zamyslím, tak jsou všechny úžasný.


7. Tvoje nejoblíbenější scéna z filmu?

Ver: Trénink Siwina a jeho útěk z Drikových vězení.
Špu: Těžko říct, moc do toho promítám natáčení. Takže by to mohla být Marantiel se svým přítelem nebo Sariika bránící les Padajících stínů, protože si u nich vzpomenu, jak vypadalo natáčení, nebo Iandži bojující s temným druidem, kde to listí padalo fakt kvalitně. Ale nejlepší pocit mám asi ze Siwinova útěku z vězení, vypadá fakt efektně. A navíc jsem sobec :)
Čik: Až je mi špatně, jak s vámi pokrytecky souhlasím, ale vážně je to nej… Koneckonců, víme, kdo to natáčel.
Ste: Jandži střílí z luku a Alwarin prchá se zbytkem svojí družinky - tam se mi moc líbí ta barevná stylizace - kam se hrabe Zhang Jimou (režisér“Hrdiny“ a „Klanu létajících dýk“ – pozn. red.)
Dud: Úvodní běh lesem. Všem z mýho okolí se z toho dělá mdlo. A pak taky ta scéna, kde Špunt prchá z vězení je dost vtipná, stejně jako magická sklíčka, ty sklízí největší ovace a i já je mám ráda.
Jan: Tak tohle je jednoznačný - Alwarin prchá se zbytkem své družiny... Vážně mě mrzí,e sem nebyla při jejím natáčení.
Roz: Bičování Špunta?:)
Van: Ono jich moc není, ale ta jak jsem se Špuntem a on mi nese pití.


8. Zkusil/a bys obdobný projekt znovu? Proč?
Roz: Samozřejmě:) Neměli casting:)
Ste: Teď ne, je na tom šíleně moc práce, ale možná mě po hře čapne euforie a chorý mozek se opět ozve.
Jan: Určitě,ale musím přiznat, že hlavně kvůli samotnému natáčení a ne kvůli výsledku.
Ver: No, možná jo. Byla to zajímavá zkušenost.
Dud: Zkusila, dobrá zkušenost a skvělá zábava. Aspoň teda aspoň co se týče mě jako herečky,sestavovat do kupy bych to nechtěla?
Špu: Jasně že jo, minimálně už proto, abych si dokázal, že to zvládnem ještě líp :)
Čik: Rozhodně, už máme určitý zkušenosti a věřím, že by to bylo o hafo procent lepší (i když jak překonat nepřekonatelné J).
Van: Zkusila, ale asi bych si lépe rozmyslela, kdo bude mít jakou funkci, abych jich někdo neměl moc a jiný málo.

9. A kdyby sis mohl/a vybrat, jaký film bys zkusil/a natočit?
Jan: Asi nějaký dokument, ze života prvoků nebo jinejch malejch potvůrek…
Ver: Nevím, jestli by mě někdo chtěl jako herečku (po mém výkonu)
Roz: Statečné srdce 2: Skotové v Londýně.
Čik: Rodinná komedie?
Špu: A kdyby sis mohl/a vybrat, jaký film bys zkusil/a natočit? Holywoodskej kasovní trhák se spoustou svůdnejch blondýnek a zatraceně vysokým honorářem pro hlavního hrdinu (což bych byl samozřejmě já)!!
Dud: Jeden tip mám, ale spíš o tom napíšu knížku
Ste: Určitě akční s velkou dávkou vtipu.
Van: určitě nějakej indiánskej třeba o Tanci Slunce, píšu na to seminárku


10. Myslíš že měl film úspěch? S jakou nejkladnější reakcí jsi se setkal?
Dud: Úspěch? Slabý slovo ? Jen z mýho okolí jsem zaznamenala 4 ohlasy ve smyslu, že to máme někam poslat?
Čik: Řekl bych, že měl. Bezmezné nadšení mužů a bezbřehý obdiv žen…J
Ver: Líbilo se to celkem všem, jen nikdo nechápal o co tam vlastně jde (děj)
Špu: Nevím, jestli je to synonymum úspěchu, ale pobavil!! Rozhodně se díky němu o Asterionu ví :)
Ste: Úspěch podle mě měl, ale nejkladnější reakce mě nenapadá. Dost mě potěšilo, že se líbil i Myšce.
Jan: Protože sem film sledovala v úzkém rodinném kruhu (kde se žádná bouřlivá reakce nekonala),tak nejkladnějším ohodnocením je taková věta:"Jo, máte to pěkný."
Roz: Obrovský úspěch, Oskar za hlavní mužskou roli. (Byl to Oskar, že? Bylo to za tenhle film, ne?)
Van: Určitě, snažila jsem se:)a potom Stegi, Čiki, Špunt a další o kterých nevím...


Sariika
Původní verze příběhu…

Rudovlasá Sariika spatřila světlo Asterionu asi před 65 lety ve Wutabengo, mravním „městě elfů. Rodný Červený les ji od raného mládí učaroval, fascinovala ji obrovská síla, kterou les ukrýval a cítila těsné sepětí s každým stromem. Všem, kdo Sariiku znali, bylo zřejmé, že její moc je velká.Ona ale netoužila po ovládnutí bohatství, které by se z hvozdu dalo získat. Její pokrokové myšlenky mířily výš. Chtěla zachovat své „království“ v co možná nejryzejší podobě. Není proto divu, že se, tak jako mnoho dalších lesních elfů, stala lesní druidkou. I přes svou lásku rodiště v 19 letech opustila a vydala se sbírat zkušenosti. Na svých cestách po Taře zažila leccos ale setkání s mocnou starou druidkou ji ovlivnilo snad nejvíce. Po několik let se Sariice věnovala, předávala jí své vědění a pomohla jí plně rozvinout její talent. Obě druidky se zpřátelily, ale touha po poznání byla silnější a hnala Sariiku dál. Při cestě Lesem dávno objevila svůj životní cíl, a to zbavit hvozd prokletí, tedy nemrtvých hord a dát pokoj lesu i duším mrtvých vojáků. Její zkušenosti na tak náročný úkol ale stále nestačily, musela podniknout ještě jednu cestu.Svým odhodláním a živelností strhávala další a další druidy, v nichž získávala nové spojence. Čím silnější byla základna příznivců této myšlenky, tím sílilo i rozhodnutí pro velký čin. Sariika shromáždila mocnou družinu tvořenou z lesních a říčních druidů a druidů plání a po důkladné přípravě se společně pokusili o neslýchaně odvážný kousek: společný obřad vedoucí k opětovnému zúrodnění mrtvé „Planiny šedého prachu“. Název planiny odráží její pohnutou minulost, kdy byl silný zdravý les zapálen skřety a shořel na popel, a sním i v něm schovaní lidští uprchlíci. Snad pro tyto strašné činy, byť dávno minulé, odmítala země obnovit půdu a nechat vyrůst nový život. Až tedy teď… Druidové spojili své síly a jejich mysl se ponořila do stavu absolutního soustředění. Několik jich po ukončení rituálu zemřelo vyčerpáním, ale částečně se zdařilo a les na západě a pláně od severu se postupně vracejí a berou si zpátky území, které kdysi bylo jejich.
Po zotavení se Sariika uchýlila do Lesa padajících stínů, aby dál bojovala o záchranu lesa. Nerozlišuje mezi trpasličími dřevorubci nebo skřety, nepřítel je pro ni každý, kdo nějak ubližuje lesu. A ještě jeden úkol ji vyzývá: Zjistit, kdo po mnoho týdnů štval a pronásledoval její přítelkyni Marieenu, která Sariice zemřela v náručí…