Aurion (Pán světla)

Pán Slunce, první mezi rovnými, Nejskvělejší ze Sedmnácti bohů. Mnoho přízvisek má Aurion, bůh odhodlání, světla, dokonalosti a rozhodných činů. Pod jeho vedením nikdo nemůže zbloudit, Aurion nezná pochybnost. Svítí jako polední slunce a před jeho pohledem mizí stíny i v nejhlubších kobkách a v nejtemnějších srdcích.
Aurion vypadá jako socha, vytesaná dokonalým sochařem. Z očí mu vychází nadzemský jas, tvář je lemovaná zlatými vlasy, sepjatými čelenkou s jiskřivým diamatem. Postavu má zahalenu zlatobílými šaty. Z každého pohybu čiší jeho božství, jeho dokonalost. V hlase se mísí autorita s přátelstvím, síla s naivitou, rozhodnost s uvážlivostí, ale přesto nikdo o jeho příkazech pochybovat nedokáže. Jím vyřčená slova zní ozvěnou až do skonání dní, nelze na ně zapomenout.
Ač je Aurion spojován nejčastěji se slunečním vozem a jiskřivým diamantem, obloha jeho domovem není. Aurionův palác se nachází všude a nikde, sahá od vědomí k nevědomí, leží v nitru skal i v té nejposlednější kapičce rosy. Snad je jen chimérou, přízračným zjevením, lze do něj však stoupit z každičkého místa na světě i v podsvětí, protože to všechno je jeho součástí.
Kněží má Aurion trojího typu. První jsou jeho bojovníci, oblečení do přiléhavého oblečení, stavějící na odiv své dokonalé tělo a dlouhé zlaté vlasy. Potom chrámoví kněží, vedoucí náročných obřadů. Ti se oblékají do vznosných zlatých rouch o mnoha vrstvách. Třetí skupinou jsou Aurionovi mniši, oblečení do prosté kutny, pod kterou skrývají jen broušený diamant a nesmírnou sílu a houževnatost.
Všichni Aurionovi příznivci pečují o duševní i tělesné sebezlepšení; dokonalost, hrdost a pravda jsou jejich největšími ctnostmi. Nikdy se nevzdávají, nikdy nevyjednávají, porazí je jen jejich smrt. Kněží Pána Slunce jsou schopni ovládat své tělo a přimět sebe i své společníky k nadlidským úkolům, dokáží i ovládat světlo samé. Umělý svit v jeskyních a kobkách, neviditelnost či zažehnutí ohně jsou výsadou Aurionových kněží.
Chrámy Pána Slunce jsou stejné, jako on sám – plné světla a hry se sluneční září. Jejich mohutnost a vzdušnost nechává hluboké stopy v každém srdci. Kus střechy vždy chybí a tudy dovnitř proudí zlatý svit i v těch nejtemnějších dnech. Svátky jsou v těchto budovách plny světelných efektů a okázalosti.
Opakem je každá prostá modlitba knězů k svému Pánu – upřený pohled na sluneční kotouč a vnitřní rozprava s bohem beze slov se obejde bez vnější parády. Každá modlitba vykonaná na kopcích, na vrcholcích věží či vysokých horských štítech při východu slunce je tím nejsilnějším okamžikem v životě každého Aurionova následovníka.