Dunril (Paní vod)

Vzhled i povaha Paní vod je na první pohled jasná jako odraz světla v kalužích po bouřce. V jasných očích se jí zračí klid a nezměrná láska k životu, krásný úsměv prozařuje okolí, bělostné ruce si pohrávají se záhyby jejích modrozelených šatů a nevědomky je uhlazují. Vlasy má dlouhé něco pod ramena. Ve slunečním svitu vypadají, že mají bledě modrou barvu a ztrácejí se v obloze, při měsíčním světle jsou sytě modré až přízračně zelené. Na jejím šatu se lesknou duhové šupinky. Podobné třpytky má i na rtech a očních víčkách, jen v daleko větším počtu. Pohybuje se s ladnou, nenucenou grácií tak, že nelze říci, že by se byť na jediný okamžik zastavila. Vždy se přelévá z jednoho postoje do druhého, někdy neskutečně, nepostřehnutelně pomalu, jindy s hadí rychlostí. Zdá se, že v její blízkosti nemůže být nic v nepořádku, že všechno špatné a zlé se rozpustí, jakmile promluví tichým a konejšivým hlasem.

Dunril kraluje nad všemi vodami, a to jak ve skupenství kapalném, tak i pevném a plynném. V její moci je měnit koloběh vody v přírodě, může ovlivnit srážky, povodně, sněhové vánice i prudké lijáky, dokáže uvolňovat laviny. Paní vod také dokáže očistit a odplavit špínu z lidských duší a ze srdcí vyplavuje dávno zasunuté vzpomínky a bolesti, které by v jeho hlubinách hnisaly a šířily špatnost.

Většina z kněží Paní vod bývá oblečena v tmavě modrém hábitu přepásaném světle modrou stuhou. Každý, kdo od nich něco žádá či za něco prosí, zjistí, že není nic na světě, co by nešlo zařídit a vykonat, byť by to měla být daleká výprava.

Největší část Dunriliných služebníků tvoří kněží, kteří působí v obydlených oblastech a profitují z obchodu a námořních cest. Poustevníci, narozdíl od kněží, žijí v přísné askezi. Jejich poznání a chápání Paní vod je mnohem dál, což se výrazně odráží na jejich schopnostech. Každý z kněží se pravidelně modlí ke své paní a část peněz, které utrží z námořních cest a obchodních služeb, odevzdávají svému chrámu. Za ně se staví nové svatyně a kaple, nakupuje se nákladný nábytek, vonné masti, relikvie a spousta dalších věcí.

Kněží bohyně Dunril jsou úplně spřízněni s vodou, rozumí jí po všech stránkách, a proto jsou zejména na moři a pod vodou nedocenitelnými společníky. Stačí se zeptat každého zkušenějšího námořníka a ten vám rád vypoví o tom, jak se plavil s knězem Paní vod a na vlastní oči viděl, co dokáže. Tišení bouří a prudkých lijáků, stejně jako rozbouřeného moře je pro Dunrilovce běžnou záležitostí. Ale někteří z nich dokáží i jiné kousky. Za úplného bezvětří přivolají vlnu, na níž loď dopluje na místo určení, v okolí Barbarských ostrovů ochladí moře tak, že sopečný popílek padá na palubu jako sníh. V severních oblastech vyprostili nejednu loď z ledového sevření a nesčetněkrát odpluli s korábem uvízlým na mělčině, protože dokázali zvednou hladinu moře. Kromě vody samotné si kněží Paní vod poradí i s vodními tvory, včetně – i pro Lovce přízraků – dosti nebezpečných vodních myšlenkových bytostí. Není pro ně příliš obtížné s těmito tvory bojovat, a to jak ze souše, tak přímo ve vodě. Ve vodním prostředí se kněží mohou pohybovat stejně dobře jako na souši a některým to jde dokonce i lépe. Bez problémů pod vodou dýchají a mohou zde i spát. Nevadí jim ani velký tlak v hloubkách nebo nedostatek světla, dokáží jim přizpůsobit svá těla. Moc nad vodou se u kněží projevuje také tím, že ji mohou přeměnit na libovolnou jinou tekutinu a vyčistit ji od jakýchkoli nečistot nebo jedů. Hojně využívanou schopností je také svěcení lodí, které v případě správného provedení udělá z korábu nepotopitelné plavidlo.

Chrámy a svatyně Dunriliny církve jsou velmi působivé a stylově hodně rozmanité stavby. Z peněz plynoucích od obchodníků a námořníků si kněží najímají ty nejlepší architekty a stavitele, zadají jim instrukce obsahující slova „dechberoucí, skvostný, reprezentativní“ a zakončují je souslovím „netřeba šetřit“ a „náklady nehrají roli“. Výsledkem bývají opravdu architektonické perly, které mnohdy překračují hranice své doby a určují směry budoucího vývoje. Každý, kdo do chrámu Paní vod vejde, musí žasnout nad tou čistotou a přepychem, který kolem sebe vidí. Všechny stavby zasvěcené Dunril stojí na ostrovech, březích řek a jezer nebo na pobřeží.

Nejvíce vyznavačů Paní vod bychom našli mezi námořníky. Jejich soužití s mořem jim mnohokrát dokázalo, že mít dobré vztahy s touto bohyní se hodně vyplácí. Kněží většinou vysílají na lodě jednoho ze svých řad jako lodivoda a strážce počasí, aby vyřešil všechny problémy, jenž se na cestě objeví.