Zbylí bohové Sedmnáctky a Hrdinové

Siomen (Učenec)
Starý muž držící v ruce křišťálovou kouli. Tak bývá nejčastěji Učenec zpodobňován. O senilitě však nemůže být v žádném případě řeč. Siomen je obdařen nejen velkou moudrostí a důstojností, ale také dokonalou pamětí. Snad i proto patří mezi jeho největší přívržence, kromě vědců a badatelů nejrůznějšího druhu, i kouzelníci. Jeho kněží bádají, archivují staré vědění a zajímají se snad o všechno a všechny. I díky tomu dokáží moudře poradit. A to kdekomu. Alchymistovi, sedláku i králi. Jsou obdařeni pamětí zdající se někdy až neuvěřitelnou. Kromě toho se vyznají v mnoha jazycích, včetně starobylých a dávno neužívaných, skvěle rozumí všemožným šifrám a dokáží odhalit každou nesrovnalost, tak jako ti nejlepší vyšetřovatelé.

Mirtal (Múza)
Jediným pravidlem bohyně i její církve je, že žádná pravidla nejsou. Múza je patronkou umělců a umění vůbec a to přece nelze svazovat jakýmikoliv nařízeními. Jemné, burcující, vkusné, dekadentní, abstraktní i realistické. Taková je i bohyně, neustále pohlcena svojí tvorbou, ať už jde o malování, hudbu, sochařství, básnictví, či cokoliv jiného. Její kněží jsou buď excentričtí umělci, nebo poustevníci, žijící na hranici reality a vlastních vidin způsobených užíváním halucinogenních látek. Všichni její kněží jsou obdařeni uměním improvizace, intuice i darem řeči. K jejím příznivcům ale nepatří pouze blázni a snílci. Mirtal vzývají i umělci vážení a důstojní, stejně jako řada kouzelníků, kteří odmítají kouzlit pouze dle zavedených pouček, ale sami s magií experimentují.

Mern (Kovář)
Kovář je mnohými považován za protiklad svého bratra - pána ohně. Zatímco Faeronovy plameny často ničí co jim přijde do cesty, Mern je bůh tvůrce. Jasně to napovídá mohutná postava, mozolnaté ruce, kovářská zástěra i obrovské kladivo v pěsti. Právě z jeho kováren vychází ty nejdokonalejší předměty – brnění, zbraně, ale třeba i kovové hračky. Ve všech je část Mernovi geniality i zápalu. V tom se mu přibližují pouze někteří jeho kněží – řemeslníci. Druhá odnož jeho církve se mu zase snaží přiblížit silou. Mernovi válečníci jsou obrovití tetovaní muži, chodící v plátových brněních se svojí obrovskou palicí vždy po ruce. Mern je především patronem všech asterionských řemeslníků, kteří se k němu modlí v okamžicích práce na těch nejtěžších dílech.

Finwalur (Poutník)
Poslední z bohů Sedmnáctky je věčně na cestách, které jsou, stejně jako celý Asterion, jeho domovem. Neustále putuje. Často jako posel některého z ostatních bohů. I jeho kněží sžírá touha po poznání různých koutů světa. Je těžké je poznat, protože nenosí nic, co by odhalovalo jejich příslušnost k Finwalurově církvi. Společné jim je pouze neustálé putování, neomylný orientační smysl, obdivuhodná vytrvalost i rychlost a pomoc potřebným kdekoliv se s nimi setkají. K Finwalurovi vzhlížejí lidé bez domova i ti, jež často cestují. Ale i další se k němu modlí před dlouhou a namáhavou cestou.


Hrdinové

Už od dob slávy Arvedanského císařství se mezi nejudatnějšími reky, mezi nejlepšími z nejlepších, mezi obhájci práva a spravedlnosti čas od času objevovali výjimeční lidé obdarovaní boží přízní. A tak je tomu dodnes. Možnost stát se hrdinou některého z bohů má ve své podstatě každý myslící tvor, ale je to dlouhá a velice těžká cesta. Cesta víry a statečnosti. Cesta moudrosti a obětování se. Cesta šlechetnosti. Takové události zpravidla předchází velice významná služba některému z bohů, nebo velice statečný čin ve prospěch dobra (a spousta podobných před ním, pochopitelně). Hrdina je zpravidla obdarován bohy nějakým velice mocným magickým artefaktem, který mu napomůže na jeho další pouti. Mnohem větší význam však mají změny v něm samotném. Zbystří se jeho smysly, se zbraní je až nadlidsky rychlý, vyzařuje z něj podivné fluidum, jakási aura výjimečnosti. Snadno strhne davy, aby ho následovaly. V historii byly zaznamenány i případy, kdy hrdinovi v beznadějné situaci uprostřed nepřátelské vřavy přispěchali na pomoc plaví válečníci korunovaní světlem, kteří po bitvě zmizeli neznámo kam, nebo kdy skupina elitních skřetích assasinů v lese přepadla Alcarilina bojovníka a jejich zákeřné útoky mu pomáhaly odrážet větve okolních stromů tak dlouho, dokud jeden po druhém nezahynuli čepelí hrdinova meče.
Mnozí moudří se domnívají, že těm, kdo dojdou na této cestě ještě dál, je propůjčena schopnost proměňovat se v draka, jednu z nejmocnějších bytostí Asterionu s neuvěřitelnými znalostmi o řádu světa. Tato událost se však stává jen jednou za celá desetiletí, ne-li staletí. Tvrdí se také, že posledním stupněm v tomto řetězci je metamorfóza v bílého draka, nejvyšší bytost dobra. Tyto informace jsou ovšem spíše spekulacemi.

Diskuze ke článku