Reportáž: Bez bázně a honey

A nebylo jich tak úplně málo. Přeskočím takové ty nudné úvody o tom, jak se lidi scházeli, podávali si ruce a meče a tak dál. Důležitější je, že se vůbec nezačalo o půl sedmé, jak bylo avizováno, ale něco před desátou. V čajovně se totiž konalo ohlédnutí za uplynulým rokem s Halahojem a u toho se nikomu nechtělo chybět. Komu jo, tak měl smůlu. Skoukli sme fotky, doplněné vtipnými poznámkami typu: "Vraťte ty kruhy..." (Hejky) "Cožeto?" (Špunt) "To neznáš, to je z filmu." (Hejky), vypili hrnček čaje a šupkali do herny, abysme začali s mojí přednáškou Skřetobijec bez bázně a hany aneb jak si vytvořit dostatečně životaschopnou postavu. Teda takhle se to nejmenovalo. Ale mohlo by. Zkrátka povídání o tvorbě postavy. Sice se tu sršelo vtipem, ale rozproudit tuhle bandu k přemýšlení byl úkol hodný Hérakla (to byl starověkej skřetobijec bez bázně a hany). Zároveň u povídání jsme totiž tvořili vzorovou postavu, k čemuž zejména dívky přispívali ražením své teorie, že každá žena nemusí být nutně mrcha. Přitom to byly právě ony, kdo se zasadil o to, aby to byla "černochška" namísto "černocha". Velitelka odboje Verča nakonec vyčerpaná citovou tenzí usnula a mohli jsme se jakž takž soustředit na náš úkol. Skončili jsme někdy kolem jedné (tuším) a ti co neskončili u Petěrburgu, šli spát. Jak už to tak v každé pohádce bývá.
Vstávání bylo trudné a neveselé. Jako každé ráno. A to ani nebylo pondělí. Na svoje pocity z něho už jsem radši zapomněl. Jistě byly strašné. Ale snídaně a pu-erh projasní každou temnotu, takže jsme se po drobném flákání a tvorbě vlastní postavy na večer mohli vrhnout na vyuku šermu.
Ivka nám obětavě připravila plochu na zasněženém dvoře KG a začalo se. Přes neúčast hlavního lektora se tahle část programu celkem vydařila a pod odporným dozorem mne, Mamuta a Šípa zvládli základní koncept útoků a krytů všichni. Někteří až překvapivě rychle. Proto ze sparingu přecházeli do hromadných soubojů a někteří si troufli i na kousky Brada Pitta, jak je vidno na fotce (hrál takovýho trojanobijce bez bázně a paty).
Pauza na oběd se poněkud prodloužila, ale přišedší Rozum nám to bohatě vynahradil nácvikem improvizace. Rozvičky vypadaly podobně jako "choďte si vstříc a dělejte co chcete". Bohužel popis Hejkala, coby ještěrky, nebo mouchy vám asi nevynahradí ten zážitek. Proto přejdu raději dál.
Po nějakém tom rozdělení na čtyři skupinky jsme začali s fotografiemi. Obě skupiny zaráz dostaly zadání jako třeba fotbalový zápas a mají do několika sekund vytvořit společnou živou fotografii, v níž mohou ztělesňovat cokoli. Třebas i abstraktní pocity. Přesto překvapilo Špuntovo "D-dur", nebo Barčino "Mě to nějak nezajmá" ve ztělesnění bitevního pole.
V další etapě už si účastníci vyzkoušeli přímo improvizační divadlo. Hynek si vyzkoušel, jaké je to být skřetobijcem s plnými kalhotami a jeho vztah s Béďou povážlivě zaskřípal, když ji nechtěl nakaženou a pokousanou neidentifikovanou hmotou. O tom, že kamarádovi zlomil bez náhrady meč ani nemluvím. Když jsem se byl kouknout na Rozumovy skupinky, Mamutova postava právě chtěla otroctvím dojít k světovému míru. Herecké výkony v této etapě byly značně různorodé, ale v té další se zrodili mnozí klasici.
Šlo vlastně o nevinné cvičení, kdy improvizují dva lidé a jeden musí do minuty smysluplně zemřít. Po nabytých zkušenostech vám radím, nechoďte se Špuntem krmit žraloky. Stain na to doplatil asi tímto způsobem: "Ty ale dneska skáčou, co? Chceš jim taky něco hodit? Ale to se musíš víc naklonit." "Aaaah" "Kam jdeš.....?!! Ale skáčou, co?"
Stejně tak bůh chraň Mršovy budoucí děti. Když totiž vybuchla sopka a Verča je chtěla obětavě zachránit, prohlásil smířeně: "To už nestihnem. Usmíříme se a začněme znova... Pojď Maryšo, dáme si kafe."
Že jsou se Špuntem propojeni, dokázala Suzu ve své scéně. Poté, co jí manžel utekl s mladší partnerkou, hodlala se zabít. Olinka jí její názor vymlouvala ručně a tak se stalo, že Suzu omylem zastřelila ji. Po zděšené pauze se zvedla a zvolna pronesla: "Tak si asi.......taky....najdu......jiného...mladšího."
Po improvizaci následovala pauza na drobnou véču. Někteří z nás jich potřebují víc denně, takže na sebe myslím. No, a pak už se započlo s roleplayingovou simulací, kde mohli přítomní hráči využít své přichystané postavy. V Erinu došlo k vraždě. Všichni přítomní byli zatčeni a ve vězení (čajovna) čekají na výslechy, aby bylo možno najít vraha. Nebudu přesně rozepisovat, co se u výslechů dělo. Lepčí bude reprodukovat nejlepší hlášky (přepis jsem přizpůsobil "severomoravské" výslovnosti dozorců):

"Já jsem... asi dcera rytíře." (Ifka) "No, to je pěkny. Tak ona je asi dcera! Aha!"

"Já mam totiž od valek s domorodcema takovu křeč v rukach... Někdy se mi tak stane, že mi tak cukne ruka... No, a někdy se dokonce stane, že v tej ruce držim třebaaa. Třeba takovouhle židli jako teď... No a někdy při tom bohužel stojim moc blizko... I to se stane."

"Chceš tu zustat? Bo odsud vede jen jedna cesta.... Na dvoukolaku!"

"Na otazky typu ano-ne, chceme slyšet ano."

"Na druhem poschodi, kam pujdeš, maji radi takove chlapce, jako ty. Protože tam my ženske nezavyrame. Aha!"

"Jaky nuž? Tak on asi neumřel na pobodani! On umřel asi na kašel, ne? S břitvou v zadech, ne?"

"Tak Pavučinu neznaš. A znaš to v zalivu? Bo si tam chodi občas někteři zaplavat... Obličejem dolu!!"

"A co takhle jite...na svačinu....v kovarně?" "Chleba." (Martin) "A takovy chleba musiš něčimu ukrojit, aha?!" "No, nožem." (Martin) "Takže s nožem pracovat umi. Pište: Přiznal se, že s nožem pracovat umi."

"A co ty dělaš v kovarně? Brousiš nože, že?" "Ne." (Martin) "Tak ty pomáháš v kovárně a děláš tam co?" "Přikládám na oheň.." (Martin) "Aha! Takže pracuje s ohněm...Takže žhář. Pište.."

"A už si se někdy řizl nožem... do břicha? .... To si myslym, to bys byl taky pěkny cyp!"

"Jsme tu tři chlapče: Hodný, zlý a nasraný. A ten hodný...právě odešel."

No, a to byla v zásadě tečka za celou akcí. Další program byl zcela individuální a neřízený.
Příští ráno nás vítalo depresí a úklidem, což jsou dvě nejhorší slova po "skřetobijec" a "emancipace". Takže jak už jsem předeslal v úvodu: bylo zde neveselo a truchlivo a doufám, že pokud jste ještě uvažovali o tom, že byste se Asterionu zůčastnili, dobře toto rozhodnutí zvažíte, pokud nejste stejná sběř jako organizátoři bez bázně a sami.

Další fotky a brzy možná i videa na www.halahoj.org