Některé praktické problémy v realizaci dokonalých ideálů

Za každým postupem a růstem firmy či organizace je obrovské množství práce. Tato práce nemůže vycházet z jedince, ale z celé firmy – jedině tak může být úspěšná. I když existují alternativy, kdy jeden člověk-vůdčí typ – dokáže vytáhnout firmu na vrchol, vždy je toto podmíněno bezchybnou spoluprácí a komunikací mezi jednotlivými zaměstnanci, odděleními, apod. Organizace s navenek pak jeví jako jeden celistvý a organický celek, který všichni uznávají a hájí.

A zde je první kámen úrazu. V SPJF je činnost velmi špatně (zda se dá říci vůbec) koordinována. Podívejme se samotnou JMP. Byla ustanovena již někdy na jaře a od té doby nedošlo k žádnému setkání jejích členů, potažmo vedení. A proč? No protože není snaha (omlouvám jak Čápovi, tak Jituš i Ježkovi, ale buďme upřímní – co vlastně JMP zatím udělala? Možná to vyzní tvrdě, ale konkrétně vlastně h***o.) Ono, když je snaha všech vedoucích pracovníků, kteří dokáží kvalitně motivovat svoje podřízené, pak je úspěch napůl hotov, ale pokud něco vznikne jen proto, aby to bylo, pak je asi někde chyba. Ano, již jsem dostatečně pronikl do struktury a fungování SPJF, abych dokázal pochopit důvody vzniku (ty nemusíte obhajovat). Jenže již při vzniku měl být také položen plán, kam vlastně takové uskupení směřuje a čeho chce dosáhnout v daném roce, v roce následujícím, apod. Je potřeba plánovat a také vyhodnocovat, jak byly naplánované věci splněny (to vidím jako základní smysl setkání vedení jakékoliv organizace – např. dozorčích rad podniků, stejně tak vedení SPJF – pokud tomu tak není, opět je někde v systému chyba).

Druhou věcí je věčná nekomunikativnost všech lidiček, kteří se v klubovně na Kopečné schází. Nenarážím toliko na Stegiho a jejich „utajený big-projekt“, ale spíše na způsob jednání, který preferuje Robin a Čáp (já osobně proti vám žádné předsudky nemám a rád s vámi budu spolupracovat, ale je potřeba také „zabučet“ – to mě totiž učili už doma, že když neřeknu, co bych potřebovat, nebo co mám na mysli, pak těžko někdo bude telepat, aby mě snesl k nohám přesně to, co potřebuji). Robinův projev, který při prvním průrazu do BS narazil na hradbu Sharp-MVBobr, jenž mu jasně dali najevo, že buď nebude tak radikální nebo si může založit vlastní časopis, se tedy omezuje na tradiční prohlášení – „Já jsem solitér“. Ano, buď si solitér, ale pak nevím, co v SPJF vlastně pohledáváš (a to bez urážky, předpokládám, že ostatními dají za pravdu).

A konečně třetím vážným nedostatkem tedy je malé množství lidí, kteří jsou ochotní něco obětovat ze svého volného času a angažovat se na akcích. I já mám mnoho jiných zájmů, ale prostě, když pořádáme akci a já neprozřetelně slíbím, že na ní pomohu, tak cítím svou povinnost tento slib dodržet (pokud mi v tom nebrání zájmy vyšší priority). Pak jdou všechny ostatní zájmy stranou.

Já se v SPJF angažuji především proto, že se mi nelíbí současný stav. A na tom se doufám shodne všech nás pět, že ten je fakt dost bídný. Jenže si musíme uvědomit, že základem kvalitního růstu je opravdu a jen komunikativnost, otevřenost a spolupráce. Nesmí se stát, že někdo z nás se stane nezastupitelným – pak jde celé sdružení do pytle. Ano, jsou zde lidé, kteří se snaží si tuto pozici vytvářet (myslím starší gardu).

Je toho mnoho a já si myslím, že předně bychom tyto problémy neměli probírat na internetu, ale spíše si udělat poradu (řekněme JMP), kde toto by se měl probrat další vývoj, směr a smysl této pobočky. A pokud dokážeme odhodit osobní nevraživost (jak říkám, já proti nikomu ze SPJF nic osobního nemám – ano byl jsem nepříjemně překvapen, že jsou v SPJF lidé, kteří se snaží na stranu jednu hájit Foglarovi ideály, ale na stranu druhou jsou mnohem větši skety než-li někteří moji kamarádi, jenž sice mluví sprostě, kouří a chlastají, ale když za nimi dojdu, tak vím, že se na ně mohu naplno spolehnout. A tomu říkám přátelství. Ne tomu, na co si někteří hrají ve sdružení. A pokud někomu nesedí moje názory, postoje či podobně věci, rád se s ním sejdu o samotě a můžeme to probrat. Tomu se nebráním. Bohužel, tento dobrý zvyk se asi za současného stavu a chování některých prostě nemůže ujmout. Základem je tedy otevřený dialog a pokud nebude, pak můžeme o Sokiho představě opravdu jen snít (nebo si založit vlastní organizaci).