Myšlenky a atmosféra...

Ten večer bylo krásně vidět a byla to správné počasí , proto abych něco podnikl.Život není jen válení na kanapy ve Skořepce.Rozhodl jsem se že si prohlédnu celou svou krásnou rodnou čtvrt a to z místa k tomutu účelu nejvhodnějšího.
Půjdu až tam , kde se vysoko nad tmavými dvorky a zahradami tyčí mohutná starobyle a vznešeně vyhlížející věž Staré Bašty , jakožto důkaz stáří této záhadné , avšak krásné čtvrti, která nedovolí jedinému vontovy zahálet.Vež , na kterou se


už staletí šplhají různí vontové a odnášejí předměty s mnohdy velkou historickou hodnotou.Je to sice daleko ,ale rozhodně to stojí za to.Už ten pohled na monumentální úžasnou čtvrt ztrácející se v oparu a mlze.Stovky uliček , tajemných a nebezpečných dvorků,staré zahrady
,kůlny sloužící k různým účelům , ale i záře starých lamp , které dotvářejí atmosféru čtvrti už po staletí.Když jsem kráčel těmi úzkými uličkami skrývajícími spoustu tajemství , uvědomoval sem si slávu čtvrti , kterou je potřeba pozvednout.
Kolikrát mi však nebylo lehko u srdce za každým rohem číha nebezpečí a to tady platí dvojnásob.Všude hrozí nebezpečí přepadení okradení o talismany a štíty.Ale jinak to nejde , v téhle událostmi nabité čtvrti se musí počítat s neustálou připaveností a nervozitou.
Zatím to jde celkem snadno , nejspíš to vezmou podzemní chodbou od Minátek.V celých Stínadlech už se projevil volební ruch , každý vont je důležitý , rozhoduje i jeho hlas.Všude se můžete setkat s tajemnými pro normálního člověka nepochopitelnými plakáty , nabádajícími

k volbě toho či toho vonta.Už jdu Minátkami dolů , mířím ke kostelu .Někde to tu musí být.Už vím dům s číslem 27 je ten správný.Vkročuju do dveří , slyším kroky a tak se schovávám za mohutné dveře , s kterých je přímo cítít jejich starobylost.Ruch utichá nájemníci se pomalu rozcházejí
na všechny strany ted se rychle dostat přes tech pár metrů, přebíhám chodbu a dostávám se za sklepní dveře.Je zde vlhko , tma ,člověk neví čeho se dotýká, na co šlape ,šmátrám po zdi .Nechci způsobit žádný rozruch a tak se snážím co nejrychleji dostat do chodby.Tady je to,cihla ve zdi je opravdu volnější

postupně odhaluji celou část vstupu , zasypaného kamením.Už je vyhráno , ted již celkem klidně kráčím chodbou , okolo je jen neproniknutelná tma .Už abych byl venku.Vidím světlo ...ale ne jak sem mohl zapomenou , chodba končí už na zbořenošti.Ale ten kousek už dojdu po povrchu.Ted jsem v nejvyšší
části ulice která stoupá až odspodu Stínadel.Ted jdu podle Černé Vody do slepého konce Nadpotoční , který se už ztrácí v mlžném oparu.Jsem na konci , přede mnou je jen vysoká zed a v rohu nenápadně pověšený kus řetězu ,člověk který o něm neví by ho těžko hledal.Pomalu se dostávám přes zed
už vidím do rozsáhlé zahrady , je to smutný pohled ,dříve svatyně uctívačů, dnes smetiště a hřbitov giganta , dříve bujně rostoucího a oplývajícího zvláštními listy , dnes pouhé trosky.To býval gingo, dnes pouhé nic.Okolo jen spousta vrstev uhnilého listí.Hrozný pohled co nejrychleji přecházím zahradu a na jejím
vrchním konci se dostávám pryč přes zed.Ted uz sem u Staré Bašty , zbývá vylézt na věž.Dřív se zde stáli fronty , které začínali až na začátku Mlýnské.Ted uz je zde pomerně klid .Už jsem nahoře sedám si na polorozbořenou zed a koukám do změti uliček.Mám opravdu skvělý pocit, tahle výprava určitě stála za to.
Když vidím celou skvělou čtvrt s tolika tajemstvími , záhadamy , vlastním životem uzavřeným mezi bloky starých domů.Tajemství , která zůstanou navždy uzavřená v této změti střech a stříšek.Premýšlím a koukám jak se pomalu všude rozsvěcí plynové lampy.Nádherný pohled místo skvělé pto zamyšlení.
Nějak se mi nechce pryč je to magické místo, člověk si uvědomí spoustu věcí a má celou čtvrt jan na dlani.Ale už je opravdu pozdě , rozhodl jsem se jít zpět.Tentojrát jsem sešel do Mlynské a šel rovnou , myslel sem si že už bude klid , ale šeredně sem se mýlil .Za druhým rohem se vyřítila horda vontů a už jsem utíkal.
Nejhorší bylo , že nebylo kam.Jediná možnost je podzemí, ale kde tam vlézt.Probíhám domem s tejmnými pavlačemi.Ale kde to jsem? to je zbořeniště . Chodba je dole tak rychle.Běžím vcházím do chodby ,ale něco mi nehraje.Zůstávám chvíli čekat a skutečně , vontové se ženou chodbou dál .Vracím se ven a okruem přes
Špitálku docházím až do Skořepky.


OMLOUVÁM SE ZA PRAVOPIS!