Poselství zahrady-později snad na pokračování

Byl zrovna zase jeden z těch dlouhých zimních dnů , kdy se mlha snesla do bludiště stínadelských střech a stříšek.Šero bylo téměř všude , každý koutek i nejmenší uličky jím byli protkány .Plynové lampy nebyli skoro vidět a jen mihotavá záře v dáli tajemně zářila v mlžném oparu.
Takovéhle dny mám nejraději můžu se procházet celou krásnou čtvrtí, ulicema , po kterých chodili a na nich prožívali spoustu dobrudružství vontové dávno mrtvý,pamatující slavné doby Stínadel,velkých vontů,přátelstí i nesvárů.Kde jsou ty časy ? Můžou se ještě vrátit? Jak to dokázat ? Kladu si
neustále otázky , na něž můžou odpovídat jen mé sny.Ale právě v této době před mnoha lety se rozhodl jeden z nejvetších vontů , statečný , přátelský a ochotný vont.Vont , který se nevzdával , ale postihl ho zlý osud jen spousta kronik,starých zápisů se zákony stínadel, staré ulice,kostely i koryto černé
vody pamatují jeho výstupy , činy a nezapomenutelnou osobnost, která se náhle ztratila ze světa , nikdo neví jak ,nikdo si nic nepamatuje.Stalo se to v rozlehlé zahradě s tajemnými stromy , o jejichž mohutné kmeny se opírala už spousta vontů.Zahradou ve které je spousta hrobů a pomníků z blízkého Kapucínského
kláštera.Zahrada jež skrývá spoustu tajemství , dobrodružných příhod , ale i událostí hrozných , které se navždy vryli do srdcí vontů,kteří je pamatovali.Údálosti , na které se nezapomíná.V této zahradě je poselství budoucím generacím vontů od tajemného vonta , scházejícího se s jinými chlapci v tajné sektě v této zahradě.