Celodenní odpočinkové odpoledne 4. prosince 2005

Na to, že sraz byl v deset hodin, je teď o čtvrt na jedenáct v klubovně Hvězdy Severu podezřele málo lidí. Zřejmě proto, že na pozvánce stálo „klidně přijďte pozdě“. Tak fajn.

Lidi se pomalu trousí, prohlížejí si fotky, kroniky a občas se někdo přetahuje s Jantarem. Raději tedy začínáme hrát tedy první z tupých her. Hyňas hráčům ukazuje fotky z akcí, na kterých většinou ani nebyli, a oni mají říct rok a místo konání, případně její název. Výsledek je podle očekávání naprosto tragický.

Potom jdeme na procházku. Na pozvánce bylo napsané, že v klubovně někdo neustále bude, proto odcházíme všichni a zamykáme za sebou dveře. Ještě vzkaz na dveře: „Volejte Hyňasovi,“ a číslo na něj, a už jdeme pryč. Protože je nás málo nejedeme ke Třem rybníčkům, kde byl nachystán bohatý program, ale musíme tedy improvizovat v okolí klubovny (toliko oficiální verze). Super, jdeme závodit v běhu na zcela namrzlé cestě v parku. Zatáčka je drsná, číst závodníků popadá a je vytlačena z asfaltu (z ledu). Ač někteří Hvězdoseveráci tuto akci sabotovali svou stoicky klidnou chůzí, v čele se Šmoulou, Matesem a Párkem, návrhu ke klouzání z dálničního náspu už neodolali.

Hyňas vyhlásil bod tuposti pro toho, kdo se sklouzne na skokánek postavený dole pod kopcem. Ihned jej několik drsňáků získává, ale zrada, Hyňas se jim neměl smát. Je vzápětí sám svržen z kopce a už letí... Dopad na hlavu byl tvrdý, bolí ho pohyb čelisti a když už s ní pohne, občas se tak stane i ve směru, který by nečekal. Diagnóza: vykloubená čelist. Hraje se dál.

Spouštíme se do Černé vody. Ač bylo loni slíbeno, že se půjde hodně daleko, všichni se vrací hned po pár metrech. Venku už čeká Ježek, který mezitím přišel, a spolu s ním pokračujeme zpět do klubovny. Ježek ale utíká pryč a u nádraží se místo něj připojuje Čiki.

V klubovně je právě pauza na oběd. A nebylo by to Celodenní odpočinkové odpoledne, kdyby to bylo jen tak. Další tupá, obědová soutěž je zde.
První kolo spočívá v nacpání si celého rohlíku do pusy. Komu se to nepovede (což se přihodilo jen ojedinělým výjimkám, např. mezi Divochy), nepostupuje. Hyňasovi stále vyskakuje čelist. Druhé kolo je pití třetinky kofoly na čas. Vše je ulepené, včetně triček příliš horlivých účastníků. No a výsledkovou listinu jsem ztratil, takže pořadí dodám, až ji najdu. Jednoduše „líto“.

Po žranici (chyběla jen margotka) přistupujeme k Malé hře – tupé soutěži. Znáte hru Prasátko kvikni? Tohle bylo podobné. Jeden sedí uprostřed a kolem něj ostatní do kruhu. Mají v ruce láhev od kofoly a bouchali ho do hlavy... Má se zavřenýma očima poznat, kdo jej bouchl. Hra pro opravdové tvrďáky. A také hrajeme šestý smysl – vysoce tupé otázky typu a, b, c, d a tak dále. Cílem není odpovědět správně, ale tak, jak odpoví ostatní. Někteří hráči, jejichž výsledky i jména jsem již také zapomněl, mají pozoruhodně dobré výsledky.

A je to tady, Velká výměna kartiček! Představeny jsou nové typy kartiček, které vznikly od loňska. Nejsledovanějšími z nich se stávají rolfovičky – kartičky vydávané Rolfem z Vyškova. Je na nich vždy fotografie některého více (třeba já) či méně (někdo jinej) váženého člena SPJF, často ještě počítačově upravená a doplněna o text. Kartičky jsou horkým adeptem na přezdívku „Trhač bránice“ . Druhými novými kartičkami jsou tzv. velké krychlovky – zvětšený formát a aktualizované (a mnohem propracovanější) kresby.

Bodová hodnota těchto kartiček ještě nebyla stanovena, to ale nebrání jejich čilé směně. Vyměňovaly se i jiné kartičky a pátralo se i po něčem v klubovně; ne, ježek v kleci spatřen nebyl, ale zato jsou všude možně schované ježury. Dokonce se za ně koupují i nějaké čikovky (slovy tuším jedna). Nejdiskutovanějšími problémy je na například ztráta Tondovek, jejichž poslední exemplář byl nalezen Čikim ve Vojtově deníku. Dále to vypadá, že vzroste bodová cena barevných Dudlovek.

Nakonec následovalo promítání Irska a Skotska. Na to přijela návštěva, Mates – Hyňasův táta. Objektivně, jakožto jeho syn, nemůžu zhodnotit kvalitu prezentace, ale subjektivně to bylo úplně super. Pak se ještě promítal film z Irska, který nebyl o nic horší – taky jsem jej pomáhal natočit.

Nakonec se nás tu sešlo docela dost, a to dokonce napůl hvězdoseveráků a napůl jiných členů SPJF.

No a to je The End. Jdeme domů!

Sepsal Hyňas