3. den 2. běhu - Přecpání se trdelníky
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID ID stránky Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazení17.8.2016 20:53
Přívozem do Divoké Šárky. Cestou ještě divadlo ze starých pověstí českých, procvičování morseovky, kešky, trdelníky, vodní mlýnky, pískovcové podzemí, střílení z luku...
Dnes ráno jsme měli naplánováno jet do lesního parku Divoká Šárka.
Sešli jsme se v počtu 6 dětí a 3 dospělých. Než jsme vyrazili, udělali jsme těsto na trdelníky.
Vzhůru na pečení trdelníku!!!!!!
A před námi je další skvělý výlet.
Napsal Honza :D
Do kratičkého zápisu z dlouhého dne se nevešlo, že kromě těsta na trdelníky jsme ráno vyráběli také mlýnky a že nám i ujel autobus směr přivoz v Podbabě, protože řidička v předcházejícím autobusu přijela pozdě. Vše se nám posunulo o 1/2 hodiny, kterou jsme prožili v parku vedle policejní stanice přípravou pověsti o Šárce a Ctiradovi. Z rostříhaného textu si každý klub složil pověst a tu dramatizoval.
Přívozem Baba jsme přepluli Vltavu a než přijel autobus, tak jednotlivé kluby předvedly divadelní hru o proradných ženách Vlastě a Šárce. Šárka byla přivázána ke stromu, což byl v našem případě toulec se šípy - papírový tubus přes rameno. Z něj se někomu při divadle podařilo vytřepat cejchovací železo z oddílového tábora v r. 1986, které se považovalo dlouhé roky za ztracené, až dnes ráno ho Tajlor přivezl, že ho našel u sebe v dílně. Hned jsme tedy cejchovadlo s obrysem Statného býka vzali dnes na výpravu, že si to u ohně děti vyzkouší rozpáleným železem otiskovat do dřeva.
U ohně jsme ale zjistili, že v toulci jsou jen šípy. Sehnali jsme si tedy telefon na přívoz, ale převozník jej nemohl na loučce najít. Asi po 10 minutách nám hodný pan převozník volal zpět, že to prošli znovu s kolegou a naše cejchovadlo našli, tak ať si ho u nich vyzvedneme - že jsou v práci od 5:25 asi do 22 hodin. Tak se tam Menža zastavil ještě dnes po táboře. 30 let staré cejchovací železo z 1. samotatného tábora je vzácná památka a někteří členové mají otisk Statného býka na dřevěné placce uschován jako vzácnou památka.
Mohli jsme mít podobnou památku i z letošního tábora, ale dnes to dopadlo jinak.
V Nebušicích na nás čekala Bára s Martinem a kočárkem s malou Anežkou. Je to dcera a vnučka Tajlora, který vůbec nevypadá na dědečka. Mnoho dětí si myslelo, že je .--./.-./.-/./-.././-.-./-.-/./--//. Na kraji lesa na děckém hřišti jsme pojedli a s Martinem jsme cestou odlovili kešku. Také klub Šípu začal cestou skládat písničku na Tajlora a Menžu. Také jsme cestou hráli Bombu a Povodeň a vzali dřevo na oheň.
Piknikoviště na západním okraji Horní Šárky má vydlážděné místo na ohniště a někdo před námi oheň nezalil pořádně vodou, protože Menža horký popel ještě rozfoukal do smrkových větviček. Na ty nejtlustší očištěné větve jsme namotávali dlouhé hady z těsta a pořádně uplácávali, aby těsto nebylo tlusté a pořádně se propeklo. U ohně jsme hráli nějaké hry a hlavně se všichni těšili na trdelníky, které pro jednoho člověka stojí na Staromáku 60 Kč a my i tady udělali trdelníky pro všechny asi za 15 Kč dohromady. Už nikdy si tak předražené trdelníky nekupujme a raději si je upečme. Lepší jsou nad žhavým uhlím, protože nad ohněm se chtějí pálit do černa. To Menža okrájel a očistil, takže jsme jedli krásné opečené roličky s cukrem a skořicí.
Ohniště jsme zalili několika lahvemi vody a cestou na tramvaj jsme ještě na potoce postavili dva dřevěné mlýnky, co ráno kluci dělali s Tajlorem.Snažíme se na každý potok na každé výpravě nějaký mlýnek osazovat.
Za potokem jsme u laviček se rozdělili na dvě části a zatímco jedna střílela luky a šípy, tak druhá šla s Tajlorem a Kačkou do pískovcového podzemí. Za války to byly kryty z nedalekého polního letiště. Dnes je většina podzemního systému už zazděna, ale v 80. letech to Menža se svým oddílem ještě prolézal celé.
Několik luků jsme zlomili, protože už vyschly. Luky dělal před 3 týdny s dětmi Menža na skautském táboře a ukázalo se, že většinou popraskali luky, které si děti oloupaly od kůry. Ty vyschly a praskaly častěji i když je od tábora máčel menža opakovaně ve vaně a v klubovně byly také do dneška ve vodě.
Když je volná chvilka třeba na autobusové zastávce, cvičíme moreovku s praporky.
V lese jsme také natočili videoklip o Tajlorovi, Kačce, Menhartovi a Foglarovi. Tramvají 26 jsme dojeli k Vltavské a pak autobusem do klubovny, kde už čekali někteří rodiče a někteří s nimi odešli. Ostatní hráli mikádo s velkými indiánskými dřívky.
Každý den ráno na nás čeká na nástěnce nějaká nová šifra. Maruška je prvňačka, která se na tábor dostala se svojí starší sestrou, a i když je nejmladší, vše zvládá perfektně.
Dnes nepřišel Tom, který se stále nějak necítí, a nově i Kuba, který dostal rýmu a nechtěl nikoho nakazit. Celý den bylo hezky i když ráno ještě trochu chladno. Dost času jsme byli v lese nebo u řeky, kdy je vždycky hezky.
Taky je třeba zmínit, že si ze svého kapesného kluci v Nebušicích ve stánku koupili brambůrky, ač jim Menža říkal, že všichni, kteří vydrží si nic do pátku nekoupit a neutratit, dostanou bodovací lísteček navíc. Jirka neboli Adam a nejnověji Láďa Hruška si koupil brambůrky. Po 200 metrech od obchodu ale zjistil, že jsou 14 dnů po záruce a že je nesmí jíst a ať to jde reklamovat. "Sám si je koupil, tak ať si je jde sám reklamovat", říkal Menža a vyslal Adama zpět. A ten šel. Dlouho se nevracel, ale viděli jsm,e ho stále u okénka obchůdku. Nakonec se vrátil s novým pytlíkem brambůrek a vysvětlením, že dlouho nemohla paní prodavčka žádné nepropadlé najít.
Adamovi nestačila epizoda s brambůrky a toto lesní vězení. Při střílení z luku pořád chodil před střelce, že dostal lukem přes zadek jako neposlušný kůň. I když máme specíální šípy, které by člověku neměly ublížit, je třeba zachovávat při střelbě opatrnost a řád, jakoby to byly pravé šípy. Na chvilku to pomohlo...
Fotky google disk ZDE.