4. den - Kdyby nás tu mamka viděla, tak nás zabije....
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID ID stránky Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazení11.8.2016 22:51
...ozvalo se dneska ze tmy v podzemní chodbě v Divoké Šárce. Ale prolézání podzemních chodeb do bobříka odvahy bylo uvedeno i v letáčcích o táboře, takže mamka určitě dobře věděla, kam své dítě posílá... Dnes jsme v Divoké Šárce hráli hry vysoko na skalách, ale prolézali i podzemí, pekli si hady a postavili na potoce mlýnek.
Ve čtvrtek nás bylo opět jen 19. Tramvají 26 jsme dojeli do Divoké Šárky, kde jsme vylezli na vysoké hradiště na skále a tam posvačili. Nedaleko jsme soutěžili v člunkovém běhu a pokračovali na piknikové místo opékat hady. Cestou jsme se ještě zastavili v lese a v pískovcových chodbách jsme navštívili jednu podzemní chodbu. Prozkoumávali jsme ji po klubech a vždy tam byl buď Menža nebo Tajlór. Hned za vchodem totiž byla i zmuchlaná deka, kde možná přespávají nějací tuláci. Je vždy nutné, aby na podobné výpravy byl nedaleko někdo dospělý, protože nebezpečí nechodí po dolech, ale po lidech...
Mnozí mají trochu kalhoty od písku, protože vlez do podzemí nebyl zrovna velký. Ale v pískovcových puklinách na stropě chodby jsme objevili zajímavé kořeny nějakých stromů či rostlin z povrchu. Taky na stěnách bylo vidět, jak chodbu její stavitelé hloubili pomocí majzlíků a krumpáčů. Standa na konci chodby viděl prý kosti, ale náhodou jsme tam objevili kešku.
U potoka jsme i umyli ruce a usadili mlýnek, který jsme včera vyráběli s Tajlórem v klubovně. U pomníčku na místě úmrtí sokolského písmáka jsme se vyfotili a na nedalekém tábořišti jsme převzali od nějakých kluků ještě doutnající oheň a upekli si ty hady. Je to vlastně těsto, které jsme si připravili ráno v klubovně. Tajlór nesl tři hroudy těsta ve svém baťohu a u ohně zjistil, že má baťoh mnohem větší, protože mu těsto nakynulo.
Těsto jsme si připravili již ráno v klubovně.
Holky, které obecně mívají čistější ruce než kluci, z těsta uválely dlouhé hady a ty se musí navinout na klacek. Je třeba hady mít tenké, utahovat je a vzájemně uplácáním spojovat, aby se pak hadi nerozmotávali a těsto se dobře propeklo. Ty tlustí hadi se samozřejmě nepropekli, něco popadalo do ohně, něco se spálilo, protože správně se dělají hadi nad žhavým uhlím a my měli jen plamen ohně. Ale pekli jsme ze 3 kilogramů mouky, tak propečeného dobrého hada ochutnal každý.
Už si nikdy nebudeme kupovat na trhu drahé trdelníky. Za kilo mouky si jich můžeme upéci mnohem více. Koukněte třeba na maminku.cz
Cestou jsme se ještě podívali na vyhlídku a nějak špatně odhadli čas, tak jsme museli autobus v Nebušicích dobíhat. Menža s několika kluky běžel napřed a poprosil pana řidiče, aby chvilku počkal, že nás je 19 dětí a už jsme za rohem. Jenže jsme poprosili ve špatném autobuse a místo k přívozu přes Vltavu nás autobus odvezl na metro. Ochotnému řidiči jsme dali jako poděkování foglarovskou kartičku.
Do klubovny jsme se dostali včas a cestou v Kobylisích jsme ještě našli stromy ginkga na autobusové zastávce. V Čimicích jsme ještě udělali závody klubů ve čtení na dálku. Menža na nějakém pomníčku ukázal řádek a kdo ho přečetl z největší vzdálenosti, vyhrál.
Včera hrál Rapid s Čechií vybiku. kdo prohrál, chodil dnes celý den s knírkem jako Rychlonožka.
V klubovně při nástupu jsme rozdali bodovací kartičky za dnešní den a už se začali trousit rodiče. Někdo si do jejich příchodu stačil ještě vybarvit kartičky v zápisníku nebo si přečíst nějaký komiks, co máme v klubovně.
Dnes nebylo horko, na obloze byly krásné mraky a jen při pečení hadů spadlo pár kapek, ale nestálo to ani za vyndání pláštěnky. Vůní ohně jsme provoněli obě trasy pražského metra. Co nás asi čeká zítra?
U pomníčku sokolkého písmáka...
Vyhledávání
