5. den - opečené vuřty a vypečené Bratrstvo kočičí pracky

Většina z nás šifru Bratrstva KP vyluštila ráno cestou do klubovny. Někdo se na pomníček šel podívat ještě večer. No a někteří plantážníci se o zlomyslnosti Bratrstva dozvěděli až z nástěnky v Klubovně. Tam totiž bylo pokračování zprávy se třemi možnostmi řešení. Právě slova sestavená z písmen na pomníčku nám určila, že se jedná až o třetí možnost, kdy je abeceda posunuta o 1 písmeno. Šifru vyluštily jen dva kluby.

U Čimického rybníka jsme se zastavili u hmyzího hotelu a dál podél potoka se šlo po dvojicích. Zapisovali jsme stopy zvířat z papírových cedulek. Pak jsme počítali také kartičky o obrázky Bratrstva kočičí pracky a kousek jsme šli i po oranžových fáborkách. Oranžová barva je jistojistě barvou Bratrstva kočičí pracky.
V posledním úkole stálo, že máme přinést náruč dřeva na oheň, abychom si mohli opéci vuřty. Vojta si z něj udělal černou Šťetináčovu krysu Eulálii, kterou si pak Menža pro sebe okrájel. Menža si totiž zase pekl tulipán.

Oheň jsme dělali v březovém hájku na skále nad Vltavou. Chvilku jme hráli krabí fotbal a jiné hry s míčem. Pak nám Tajlór vzkázal, že zahlédl Bratrstvo jít dolů po žluté a když je chvilku stopoval, viděl, jak nám ukládají další úkol. Tak jsme se za nimi pustili. Na kraji lesa jsme potkali koně s pánem. Hezky jsme je pěkně každý pozdravili, ale kůň nebyl vůbec vychovaný a ani jednou neodpověděl. Pán byl slušnější - ten na pozdravy odpověděl asi jen 12x.

Drahaňskou roklí se jako první vydali Jestřábi. Úkoly byly schovány v nenafouknutých pet lahvích. Vypadalo to jako zkumavka a asi to Štětináč používá na ty svoje krysy. Po přečtení a plnění úkolu se měla "zkumavka" zase vrátit na místo nálezu. Jenže hned první klub ji do zábradlí z lešenářských trubek na můstku vrátil tak hluboko, že už ji žádná další družina nemohla vyndat. Tajlor tedy poradil s obsahem úkolu a Anežka, myslím si, že to byla ona, odhalila, že Tajlór je vlastně zrádce a spolupracoval s těmi odpornými Kočičáky. Menža skoro tiše prohodil, že bychom za to měli Tajlóra hodit do vody, což vzápětí skandoval celý les. Tak se pak i stalo.

Věci měly být zakopány na konci plotu. Místo jsme objevili s obtížemi a Jestřábi už začali kopat a další dva kluby ještě někde profukovaly lešenářskou trubku. Menža u plotu stále točil vykopání nějakého pokladu, které stále nepřicházelo. Už se mu zaplňovala paměťová karta, už dorazily další kluby a hlína na konci plotu byla nebývale tvrdá. Polní lopatka těžko pronikala jílovitou půdou a nic nenasvědčovalo, že by tu včera nebo dneska Bratrtvo kočičí pracky něco zakopalo. Střídali jsme se v kopání. Poslední sloupek plotu byl už skoro celý vykopaný i s betonovým základem a stále jsme nic nenacházeli. Kopání nakonec převzal Menža, strašně to tam rozryl, jako když divočáci hledají v zemi chutné kořínky, ale nic nenašel.
Místo pokladu jsme našli houby. Tedy byl tam jeden zahrabaný jeden velký brouk a čmelák. Nic víc.

Usoudili jsme, že nás proradné Bratrstvo kočičí pracky napálilo a vraceli jsme se do klubovny. Zde už před klubovnou stáli nastoupeny Rychlé šípy tak, jak je všichni známe z mnoha obrázků, a postupně podle počtu získaných lístečků jsme k nim přistupovali a na památku si brali od nich dárečky. Ti s největším počtem získaných foglarovských bodovacích lístečků si mohli vybrat hromádku s knihami Jaroslava Foglara. Někdo si vybral jeho komiksy od nakladatelství Olympia. Všichni dostali časopis Bobří stopa, který vydává Sdružení přátel Jaroslava Foglara, pak puzzle, pexeso atd. 
Všichni něco dostali a těm, kteří dnes přijít nemohli (Adélka, Mates a Standa) jsme to poslali.
S Rychlými šípy jsme se nakonec vyfotografovali a to už tu byli rodiče, nastalo velké loučení atd. atd.

Týden utekl jako voda. V pondělí Prokopáček, v úterý Stínadla, Kampa a Petřín, středa sportovní hřiště, čtvrtek Divoká Šárka a pátek Čimické údolí a Drahaňská rokle. V pátek se ukázalo, že nemusíme za dobrodružstvím jezdit někam daleko, ale doslova i za barákem pěšky je něco pěkného a zajímavého.

Náš příměstský tábor byla jen malá ochutnávka, co můžeme zažít celý rok v nějakém turistickém oddíle. Byla to jen příprava na pořádný stanový tábor se správným oddílem a vedoucími. A nebo si jednou založte klub podobný Rychlým šípům, přečtěte si knížky od Jaroslava Foglara - a v knihovně ZŠ Libčická jich mají spoustu, viděl jsem je tam, byla to naše táborová klubovna - a hned budete vědět, co máte v klubu dělat.

Zrovna dnes mi jeden náš dávný odchovanec z oddílu - Mix napsal, že se včera vrátil ze svého 23. tábora, že Tajlórovi a mně děkuje za chvíle v našem oddíle, který mu změnil život. Že náš oddíl, do kterého nastoupil hned v roce 1982 jako šestiletý klučík, patří do sedmi zásadních a nejdůležitějších věcí jeho života. Mix do oddílu chodil spoustu let a teď žije někde na Šumavě a sám pořádá tábory pro děti. 

Za týden příměstského tábora jsme toho tolik spolu nezvládli a nezažili. Věřte mi, chce se to stát součástí nějakého dobrého oddílu. U skautů jsem zahlédl mapu kluboven, ale existují i další organizace, které dobře pracují s dětmi a mládeží. Neseďte doma u počítače nebo mobilu, jděte ven do Přírody za dobrodružstvím s partou kamarádů. Udělá to váš život lepší.

• Video 5. dne 1, běhu ZDE. 
• Zápis z pátku 12. srpna 2016 ZDE a ZDE. 
• Fotky z tohoto dne ZDE.